Showing posts with label látky. Show all posts
Showing posts with label látky. Show all posts

16.2.20

Něco jako "log cabin" IV







Tramtadadá! Hotovo. Nevím, kterou fotku z těchto čtyř vybrat, tak dávám všechny. Barevnost deky vychází z látky To je moje 2017 od Jany Nachlingerové a Rosy Mitnik, jejíž kousíčky jsou uprostřed bloků.


Na lem jsem poprvé použila tu nejšmrncovnější klasiku - užší červenobílý proužek, který je navíc šikmo střižený. Koupila jsem si metr látky čistě pro tento účel, během 15 minut jsem ho rozřezala na 5 cm široké proužky (použila jsem tento návod). Sešívání trvalo trochu déle, ale díky tomu ho mám připraveno cca. dvacet metrů, které na ty tři rozešité deky vystačí a ještě zbyde.



Na zadní stranu jsem použila těžké retro - velký bílý puntík na tmavohnědém pozadí.


V celé kráse uprostřed naší džungle. 

Poslední dobou mám pocit, že se mi daří se každé deky naučit něco nového nebo něco zdokonalit či posunout dál - nový vzor, nová barevnost, nová technika stříhání lemu. I když se mi pořád líbí jednoduché deky sešité jen ze čtverců, nebavilo by mne šít je pořád dokola. Na druhou stranu mi nevadí šít pořád dokola nosítka, tam si tu jednotvárnost užívám a připadá mi uklidňující. 

8.7.19

Japonské látky


Pohled do ložnice. Deka ušitá pro Jó už kdysi dávno. Ušitá z látek od firmy Kokka koupených přímo v Japonsku. Dlouho jsem si k ní hledala vztah a ještě teď mám pocit, že ta světle tyrkysově modrá je tam navíc. Ale už ji mám ráda. Krásně se pod ní spí, když je vedro, protože víc chladí než hřeje.

U nás je od firmy Kokka známá hlavně kolekce Echino. Tu můžete koupit třeba v Peony garden nebo v Materialistic (dříve látky kdotokdyslyšel či jak se to píše). Nečekaně však mají látky od Kokky i v Flex-texu, jen v e-shopu nejsou označené, ale v kamenném obchodě si je najdete. Ceny příznivé, kvalita látek i designu japonská.

14.4.19

Deka pro Hedu II


Hedina maminka mne požádala, abych ušila Hedě ještě jednu deku z látky, kterou vybrala ona sama. Látka je koupená na Fleru od Amelky, ale bohužel zrovna není dostupná.


Heda už totiž není žádné miminko, které potřebuje kontrasty. Heda už je batole, které ocení všechna zvířátka a později i další prvky. Nemůžu si pomoct, ale vidím tam zámeček ve Stromovce i brněnskou přehradu a oboru s divočáky.



S tou první dekou pro Hedu má tahle společný jen červený lem.

1.4.19

Látka To je moje 2018 - recenze

Loni v listopadu, zrovna když jsem si v hlavě sumírovala článek na téma: "Můj blog má desáté narozeniny" a chtěla se pochlubit nebo možná trochu znemožnit tím, že jsem nikdy nenapsala žádný sponzorovaný příspěvěk, mi zavola Rosa Mitnik, že by mi poslala vzorek její nové látky z kolekce To je moje. Nedokázala jsem odmítnout a brzy poté mi byl doručen malý balíček s jedním metrem látky.


Látka To je moje 2018 vychází  z památeční knížky To je moje. Autorkou kouzelných ilustrací s nezaměnitelným rukopisem je Jana Nachlingerová. Drobné motivy z knížky jsou v podobě bílých siluet rozmístěny na béžovém pozadí. Netradiční béžová barva (taková béžovo šedá, není to ta typická teplá babičková béžová) je barevně neutrální a se hodí v podstatě ke všem jiným barvám. Ať už ji zkombinujete s černou, tmavě modrou nebo tyrkysovou, vždycky bude ladit (krásná kombinace je vidět zde)



U mě doma šla látka hned do pračky jako všechna jiná bavlněná plátna, která donesu domů. Pračka látku prověří, protože od výrobce je látka většinou nažehlená a upravená tak, aby se s ní dobře pracovalo a aby dobře vypadala. Musím přiznat, že zrovna tahle látka mne docela zklamala. Už po prvním praní tak trochu zhadrovatěla, objevil se na ní drobný chloupek. Zatímco první látka z této kolekce (bohužel je už vyprodaná), byla co do ceny i kvality srovnatelná s těmi americkými designovými, v tomto případě jsem u kvality ten dojem neměla. Látku jsem dala stranou, aby čekala až na ni přijde řada.


Řada přišla poměrně brzy, protože jsem holkám před Vánoci neprozřetelně slíbila, že jim ušiju jednoduché kapsičky na cokoliv. No a naše Jó si vybrala zrovna tuhle látku. Protože jsem se bála, že látka nebude moc držet tvar a výsledná toaletka nebude v důsledku toho dobře vypadat, tak jsem ji raději vyztužila kvalitní výztuhou, která nekrabatí látku, na kterou je nažehlena. Vyztužená je jako jeko obvykle i podšívka. A dobrý. Kapsička vypadá dobře i dnes.


V lednu jsem díky správnému tipu u Rosy na IG vyhrála knížečku To je moje. U nás už není potřeba, všechny děti ji i kufřík mají, tak jsem ji věnovala kolegyni, které se zrovna narodil duhý kluk. A rovnou přidala i dva obaly na zdravotní průkaz, aby se mamince nepletly až půjde s kluky k doktorce.


V tomhle případě jsem látku již nijak nevyztužovala, zátěž není až tak velká jako v případě toaletky.

Celkové shrunutí: Látka je designově moc povedená. Bude se hodit všem maminkám, které milují severský design a nejen jim. Lze ji barevně skvěle kombinovat v podstatě s jakoukoli barvou. Vzhledem ke kvalitě a tendenci pouštět chloupek, bych ji doporučila spíše na projekty, kde to nevadí nebo je to naopak výhodou. Jako povlečení a polštáře, které nebudou narozdíl od bavlněného saténu na dotek chladit, ale rovnou hřát. Myslím, že se skvěle hodí na nejrůznější doplňky do postýlky - polštářky, mantinely, praporky. Při použití na vnějšek kabelky nebo toaletky, ji doporučiji vyztužit nějakou kvalitní nažehlovací výztuhou.

Můj osobní závěr: Už nikdy nebrat podobné nabídky. Je to pro mne zavazující a zbytečně stresující.

Tento příspěvek je sponzorovaný.

20.9.18

Květiny posledních dní


Ani ne týden po trzích jsem už půlku vydělaných peněz stihla utratit za květiny v různých podobách. Třeba za tyhle nádherné látky na nosítka.
 

Nebo za deníček od Myyny. Nebo za fíkus lyrata do arkýře a taky za příspěvek na hithitu na knihu o pokojovkách od Pokojovek.



Ale květiny/rostliny mne provázejí i ve tvoření. Třeba tohle nosítko, mělo být s laní, ale jsou tam jen dva laní zadečky, ale díky kytkám a stromům je krásné i tak.


Tak dlouho jsem šila Jů obal na knihu, až mi zabavila jiný. Taky modrý, taky s květinami.



Další dlouho odkládaný projekt. Deka pro miminko ve stylu "value". Nejdéle mi trvalo koupit ten správný vatelín.


A ještě poslední dlouho odkládný projekt. Háčkovaný šátek z teňoučké příze od Vlněných sester. Ideální projekt na cesty do práce.

4.8.18

Střípky z rozpálené Prahy

Holčičky jsou u babičky a tak se s Jáíkem pečeme v Praze sami (naštěstí nejsem v práci, protože tam padají celorepublikové denní rekordy). Snažíme se trochu budovat, ale moc nám to nejde. 


Umotala jsem svůj první závěs na květináč. Ten úplně nejvíc "for beginners", ale až otevřou knihovnu, tak si půjčím nějakou knihu s názvem Macramé a na chalupě budeme s dětmi motat a drhat.


Květináčky. Ten nejmenší je nález od popelnic.


Natíráme skříň od babičky.






Suvenýry ze severu. Tři na jedné fotce.


Po tácu na nožce jsem toužila dlouhá léta. 




Látky. Ze spoda: pro Jáíka na povlečení na chalupu, na zadní stranu deky, pro Jáíka pro radost, pro mámu pro radost.


A na větvi vzpomínky na cestu na sever.


Při podrobnějším studii pohledu s tuleni jsem dospěla k tomu, že je to jen jeden tuleň ale zrcadlově obrácený. K tomu nápis "friends forever". Co si z toho mám vzít?

Připomíná mi to Jáíka, který nám s Jó vyjmenovával, koho má ráda. Ukazoval a říkal: "Já mám rád tebe, tebe a sebe a tátu a Jůinku."


29.7.18

Hexagonky - světlo na konci tunelu


Dnes ráno jsem měla konečně pocit, že vidím cíl. Kdesi v dálce, ale už v dohlednu.


Hromádka kytiček k naaplikování a hromádka čtverečků, ze kterých kytičky teprve budou. Obě už jsou docela malé a hlavně konečné.


Chtěla bych deku stihnout do konce prázdnin. Látku na zadní stranu mám objednanou (nakonec ve Flex-texu, kde mají obrovský výběr kanafasů všech možných barev a velikostí), látku na lem koupenou, vatelín připravený už dlouho. Prošívat budu ručně různobarevnými perlovkami.

4.1.18

Deka pro Hedu a jedna hádanka nakonec



Našim blízkým kamarádům se narodilo první miminko. Už tak dlouho jsem nešila žádnou hrací deku pro děťátko z našeho okolí, že jsem na tohle šití moc těšila, ale přesto jsem potřebovala nějaký termín, abych se donutila začít. Pomohl termín odjezdu do Brna, kde mělo dojít k předání, a tak jsem se 23.12. rozhoupala a pustila se do stříhání. Jeden večer stříhání, jeden sešívání (Štědrý den), jeden prošívání a v autě cestou do Brna už jen pohodové ruční přišívání lemu.


Deka má rozměry cca. 106 x 106 cm. Speciálně kvůli ní jsem jela dvakrát k Mrázovi pro černou Konna Cotton, protože černá jednobarevná látka na dece musela být opravdu kvalitní, jinak by to nebylo ono. Poprvé ji neměli, podruhé naštěstí ano. Koupila jsem jí přesně jeden metr a stačila jen tak tak. Nezbylo mi skoro nic a několik čtverečků na dece jsem musela sešívat z více kousků. Doteď nechápu, jak je to možné. 


Bílou Konnu jsem měla doma (Občas mají Konnu Cotton u Mráze v Holešovicích ve slevě, ať už jako metráž nebo zbytek, to pak nikdy neodolám a koupím si něco do zásoby. Tyhle kvalitní jednobarevky se vždycky hodí), stejně tak ty barevné kousíčky, které ladí s látkou použitou na zadní straně.

Vrchní část deky se mi po sešití skoro vůbec nelíbila, vlastně mě ten černobílý kontrast dost vyděsil. Nebude miminko hrůzou plakat, když bude pást koníky?  Ale zkušenost mi říkala, že tyhle kontrasty se zmírní, když se deka prošije. A tak jsem nad tím moc nepřemýšlela a šla raději brzo spát. Dalšího dne večer jsem se pustila do prošívání. Zvolila jsem světlounce růžovou nit v domnění, že tím trochu zmírním kontrasty a růžová nit nebude z černých ploch tak zářit. Prošívala jsem bez průběžného kochání hodinku a pár minut a teprve poté jsem se na deku podívala. Růžová nit bohužel zářila stejně jako bílá a já měla chuť se jít zahrabat, tolik nadějí, práce a času a teď tohle. Místo toho jsem ještě z posledních sil přišila červený lem a šla zase spát. 
 

Látka na zadní stranu je pro mne velmi speciální. Mockrát jsem ji obdivovala na amerických blozích, pak jsem si ji koupila v New Yorku v Purl Soho, dokonce jsem se při tom nechala vyfotit. V plánu bylo, ji použít na deku pro naše vlastní dítko, ale nikdy na to nedošlo. Dlouho jsem ji šetřila a až nyní přišel čas ji použít. Vystačila taky tak akorát.


Zatímco přední straně prošití moc nepomohlo, zadní divočina se tím trochu zklidnila.



Nakonec jsem se dekou smířila a ty kontrasty jí odpustila. Příště bych možná prošívala černou nití, protože černých ploch je na dece víc než bílých a kontrast by se tím možná trochu zmírnil. 

Hádanka:
Při šití deky jsem se inspirovala dílem jednoho našeho malíře. Okopírovala jsem jednu jeho grafiku, ale v podobném stylu namaloval i několik obrazů. Grafika je originálně černobílá, já jsem pár černých trojúhelníků nahradila barevnými, ale jinak jsem nic neměnila. Poznáte o jakého malíře jde? 

Nápověda: Je autorem mozaiky ve stejném stylu.

Odpověď: je zde.

Krásný víkend.

10.11.17

Letos už opravdu poslední pyramidka


Látka od české výtvarné umělkyně Jany Nachlingerové alias Jou Jou produkovaná Rosou Mitnik. Látka je nádherná, něžná a jemná a přesto krásně a trochu nezvykle barevná. Těšila jsem se na ni jako děti na Vánoce a hned jak byla v prodeji jsem jí objednala větší množství. Na šest nosítek mi sice stačilo třicet centimetrů, ale ráda bych ušila i něco dalšího (ale to až v novém roce).


Tady jsou zatím první tři hotová nosítka. Využila jsem jen zbytky látek, které jsem zrovna měla doma.
 






Ten nádherný žlutý popelín na popruzích je velmi speciální. Kupovala jsem ho na zavinovačku pro Hugouška alias Jů. Je z méno milovaného obchůdku Originál móda v Jugmanově ulici (kousek od Hračkovtéky a Zahrady na niti), kam jsem v době před dětmi chodila často nakukovat. Je to spíš popelín než kanafas od ateliéru Terej. zavinovačka i hrací deka, které si užili všechny naše děti už jsou pryč a tímhle nosítkem zmizí i jeho poslední zbytky. Až mne to trochu mrzí. Ale je třeba si přiznat, že jedna etapa mého života pomalu končí a začíná jiná. Míň času s dětmi, víc času v práci a u stroje a snad i časem na cestách, to nám s mužem hodně chybí.

Přeji všem krásný víkend!