Showing posts with label čteme. Show all posts
Showing posts with label čteme. Show all posts

12.11.21

Modrotiskové limitky

Miluji modrotisk. Před dvěma třemi roky jsem často kontrolovala Sbazar, jestli někdo nově neprodává modrotiskovou metráž. Podařilo se mi tak ulovit dva tři metry tohoto s květy tvořenými drobnými tečkami. Většinu metráže jsem použila na zadní strany dek pro miminka, ale zbylý kousek vyšel akorát na dvě nosítka na panenky. Ty poslední dva dlouhé úzké proužky tohoto modrotisku použiju na patchwork.

Tip na krásnou kombinaci dárků pod stromeček: nosítko a knížka Apolenka z modrotisku.

Nosítko koupíte u mne na Fleru, knížku na stránkách galerie, která ji vydala, nebo třeba v Dlouhé punčoše.

25.10.21

Rituály štastné rodiny

Letos na začátku ledna mi najednou z ničeho nic přišlo na instagramu několik zpráv od mladých maminek, které měly zájem o koupi nosítka. Vždy jsem na zprávy rychle odpověděla a nijak dál to neřešila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Po chvíli zkoumání, čím to může být, jsem si všimla, že mne další mladá maminka uvedla ve stories u fotky své dcery s nosítkem. Tato drovná žena, měla v té době asi 5 tisíc sledujících, tipuji, že převážně dalších mladých maminek. Bylo to mé první a poslední setkání s účinky toho, když vaše výrobky doporučí nějaký influencer. Nemohu říct, že by to bylo nepříjemné. Dovolím si citovat :

"Jo a nositko? Nejlepsi darek pod sluncem. Od te doby, co ho rano dostala, ho sundala asi jen na pul hodiny🤍."

Postupně jsem Ester Bezděk, která v té době čekala třetí miminko, začala sledovat, protože se mi líbily její texty i fotky. Takže když pak na hithitu požádala o podporu pro vydání své knihy, přispěla jsem a jeden výtisk si předplatila. 

Kniha mi přišla minulý týden a je opravdu nádherná. Spousta krásných fotek, milých textů, doplněných o recepty a návody na tvoření s dětmi. Já už mám tohle období raného maminkovství za sebou, ale myslím si, že době, kdy jsem měla jedno nebo dvě děti a rodinné tradice teprve utvářela bych takovou knihu ocenila. Svůj výtisk věnuji jako dárek jedné čerstvé mamince v naší rodině. Vy si ji můžete koupit přímo u Ester v e-shopu nebo na listopadovém mini festivalu, kde bude mít Ester autogramiádu. V běžných knihkupectvích kniha nebude dostupná. 

Kdo nepekl perníčky podle Kitchenette, ať napíše komentář :-)  Já vyzkoušela spoustu receptů, než jsem oklikou skončila u receptu mojí maminky, který je prostě mi jako jediný chutná tak nějak správně. 


Co vy? Jak jste hledali a nacházeli a pak zase opouštěli rituály vaší rodiny?


PS: Kdyby existovala nějaká podobně krásná kniha, jak přežít pubertu tří dětí, tak sem s ní. Tohle období se kvapem blíží a já cítím, jak mi docházejí síly a to jsme teprve na úplném začátku.

21.5.21

Poslouchám Český rozhlas

Čtení mi poslední dobou moc nejde, nějak nejsou síly. O to víc ale poslouchám audioknihy, které nabízí Český rozhlas.  Některé jsou k dispozici celé na delší dobu, ale nejradši mám, když se nějaká objevuje postupně kapitola po kapitole, den po dni, a po pár dnech už není k dispozici. Užívám si to celodenní těšení, až si novou kapitolu pustím při vaření večeře. Vaření jsou najednou o 100% zábavnější. 


Díky Českému rozhlasu jsem "přečetla" jak několik knižních hitů posledních let, tak starší klasiku. 


Občas se i vzdělávám, třeba při poslouchání vyprávění o Zátopkovi (Emil Běžec), které čte Ivan Trojan.

Posloucháte? Pro mne je aplikace ČR, i přes svoje mouchy, objevem tohoto roku. 

24.1.21

Kupička na letošek

Moc se mi líbí každoroční povánoční kupičky u Pondělí. Já sama knihy moc nedostávám, ani si je nekupuji. Tu jednu krásnou, co jsem dostala, jsem do kupičky zapomněla přidat. Tak aspoň tyto vypůjčené od dětí, od mojí babičky a od mužových rodičů. Program na celý letošní rok. Zatím  jsem přečetla jen tu první Prašinu. 
Tahle "růžová" kniha se na Instagramu na přelomu roku objevovala úplně všude. Díky jednomu mému komentáře se mi ozvala jiná maminka tří dětí, že mi ji půjčí. Neuvěřitelné. I ty sociální sítě jsou k něčemu dobré.

8.4.17

Dvě knihy, které mne dohnaly k slzám

Chodím s dětmi do knihovny. Je to zábava na kus odpoledne, hezká procházka či projížďka, v deštivém počasí příjemná alternativa ke hřišti. Moc ráda bych si půjčila nějaký román pro dospělé, ale vzhledem k poněkud nepraktickému uspořádání naší knihovny, se do oddělení pro dospělé nedostanu (ještěže mám čtečku). A tak ve volném čase, kdy si děti hrají nebo listují samy knihami, vybírám dětem takové kousky, jaké se líbí mně.

Útlá knížka Mám tě ráda mne zaujala na první pohled. Hlavně ta plachetnice, pro ty já mám na obrázcích slabost. Po otevření jsem věděla, že si ji musíme půjčit. Podrobnou recenci najdete třeba tady. 



 Neumím slovy vyjádřit dobře to, co cítím, ale kniha umí nás matky dojmout, mile a příjemně. Jediné, co mi tam chybělo, bylo, že malý Adam nemá žádného sourozence, ale to už autorky napravily a vydaly knihu, kde se Adámkovi narodí malá sestřička.




Druhá knížka vypadá na první pohled nevinně, nijak jsem ji v knihovně podrobně neprohlížela a půjčila ji pro Jáíka a jeho medvídka Péťu. Po prvním přečtění (naštěstí jen Jáíkovi) jsem byla v šoku, po druhém přečtení jsem bulela jak želva. I tak mohu knihu doporučit, ale spíš jen malým dětem, které ještě nic nepochopí, nebo naopak už větším dětem a dospělým, na našich holčičkách nemám odvahu knihu otestovat.  
 Více o Antonovi a Jonatánovi od Josteina Gaardera se dozvíte třeba tady nebo tady. Jestli ale chcete na sebe nechat kraťoučký příběh chlapce Jonatána a medvídka Antona zapůsobit v plné jeho síle, recenze nečtěte, radši vyrazte do knihovny nebo knihkupectví vybaveny (nejlépe látkovými) kapesníčky.