Kuřecí pařátek aneb chicken scratch embroidery

Druh výšivky, kterému říkám kuřecí pařátek, se anglicky nazývá chicken scratch, popřípadě depression lace, francouzsky broderie Suisse. Jedná se poměrně jednoduchou výšivku na kostkované látce, které se česky říká kanafas, anglicky  gingham, francouzsky vichy. Výšivku tvoří  dva základní prvky - hvězdička (dvojitý křížek) a kolečko. Kolečko vznikne omotáním bavlnky kolem čtyř předních stehů. 

Tato výšivka se tradičně uplatňovala na kostkovaných zástěrách, které nosily ženy při vaření. To zní trochu nudně, ale jedna taková zástěra to dotáhla až do slavného kalendáře Pirelli, kde ji má na sobě česká modelka Eva Herzigová. Onou fotkou se můžete pokochat např. na tomto blogu věnovanému kuřecímu pařátku a varuji Vás, že fotografie je explicitní. Eva totiž na sobě nemá nic jiného než právě onu zástěrku ;-)

Kdybyste si výšivku chtěli zkusit, tak se poohlédněte po kanafasu s velikostí kostky 0,6-0,8 mm. 

K vyšívání se nejvíce hodí bavlnky typu moulinka, které tvoří šest vláken. Počet vláken, kterými se vyšívá, se může lišit podle velikosti kanafasu. Já používám tři vlákna. Kolečko omotávám dvakrát, aby bylo dost výrazné.

Po návratu z dovolené kouzlu kuřecímu pařátku na chvíli propadla a několik večerů si hrála  s různými barevnými kombinacemi bavlnek. Tradičně se vyšívá bílou bavlnkou, popřípadě bavlnkou v druhé barvě kanafasové látky. Na okolních obrázcích můžete vidět jeden jednoduchý motiv vyšitý několika různými barvami. Zkoušela bílou moulinku i perlovku, abych na vlastní oči viděla rozdíl v tom jak působí výsledná výšivka. Mohu potvrdit, že moulinka je opravdu vhodnější - vlákna se pěkně rozloží vedle sebe a přilehnou k podkladní látce.

Bavilo mne zkoušet netradiční barvy jako starorůžovou a cyklámenovou a jejich kombinace.

Ještě na dovolené jsem perlovkou vyšila tato tři srdíčka. Jak vidíte na srdíčku vpravo, ke dvěma základním prvkům lze přidat i další jako třeba protáhnou elipsu mezi dvěma hvězdičkami.

Líbí se Vám tahle výšivka? Zkoušeli jste ji někdy? 

Já k ní cítím velké sympatie hlavně proto, že ji zvládnou i osoby bez schopnosti malovat a kreslit. Takže i já. Před 17 lety jsem si s ní vyšila zástěru, kterou používám doteď a výšivka stále drží. Tentokrát jsem vlastně ani nechtěla výšivku použít na ozdobení nějakého konkrétního kusu oblečení či dekorace v domácnosti, chtěla jsem si jen hrát, ale nakonec si kuřecí pařátek přece jen našel cestu do mého šatníku. O tom zase až příště, teď už je čas jít spát.

Vyšívání v Chorvatsku

 

Jako první jsem na dovolenou sbalila tvoření - tašku plnou bavlnek a drobných kousků látek. K tomu jedny nůžky, dvě vyšívací jehly a hlavu plnou nápadů, které jsem chtěla vyzkoušet. 

Testovala jsem stehy a barvy na ubrus inspirovaný tvorbou Sarah Espeute. Ubrus je větší a časově náročnější projekt, proto si chci prvně vyzkoušet, co se mi líbí, a vychytat, na co si mám při vyšívání naostro dát pozor. Podle zkušebních prostírání to vypadá, že vyhraje středně šedá barva a jednoduchý zadní steh. 

Na odstřižku ze šití letních šatů jsem testovala tzv. chicken scratch ...

... a křížkovou výšivku velmi silnými vyšívacími bavlnkami, které mám od babičky. Obojí jsou typy výšivky vhodné i pro ty, co jako já neumí kreslit a malovat, ale mají nutkavou potřebu pořád něco tvořit. 

To je pro dnešek vše. Je pro mne udržitelnější přispívat na blog jednou týdně pár okomentovanými fotkami, než sepisovat dlouhý text a se spoustou obrázků. 

Zašít či nezašít? Je zašívání vždy ekologické?

Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem. 

Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku. 

Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky  použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.

Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).

Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".

Všimněte si drobných prošoupaných dírek vlevo od klubíčka bavlnky. Ty bylo potřeba  zapravit. Naštěstí zrovna perlovky se dají velmi snadno koupit v dobročinných obchodech či v internetových bazarech. Výběr barev je omezený, ale pokud vám nezáleží na přesném odstínu a chcete šetřit peněženku i přírodu, je to skvělá volba. Originální japonské nitě na sashiko jsou silnější než klasická česká perlovka. Lze je koupit třeba v Sartoru, kde si o této japonské technice můžete přečíst víc. Já si nějaké kdysi dovezla z Japonska, ale na takovéto opravy mi jich přijde škoda a šetřím si je na jiné projekty (ale o tom zase příště). 

Polštář z rubu s našpendleným starým povlečením. Vpravo je vidět první řádky prošití.

Opravujete textil? Zašíváte? Znáte sashiko? Kupujete materiál na tvoření z druhé ruky?

Upcyklované gobelínové výšivky

Myslím, že moje láska k gobelínové výšivce pramení z dětství - jedna moje babička měla doma vyšívané polštáře, druhá má v domě několik zarámovaných gobelínových výšivek. V bazaru se mi podařilo koupit dvě menší nezarámované výšivky. Dlouho mi tu ležely než jsem k nim dokoupila temně zelený samet. Pak už to šlo rychle a vznikly dva originální projet bagy.

Tyhle vlnovky jsem vyšívala já  na gymplu, což už je hodně dávno vzhledem k tomu, že jsme o víkendu měli sraz po dvaceti letech. Na výšivce těch dvacet let ve skříni není znát, se mnou už je to jiné. Což mi připomíná, že u Jáíka ve školce je tento měsíc na praxi krásná a milá slečna Terezka.

Jáík: Paní učitelce Terezce je 18 let. Mami, o kolik let jsi starší?

Keep away from fire aneb návod na záplatu

V sobotu jsem opravovala následky drobné noční nehody.

Díru, kterou nám lampička propálila nebo možná spíš protavila do peřiny, jsem zazáplatovala kousky vatelínu zabalenými do zbytku bavlněné látky.

Povlečení, které se o čtvrteční noci propálilo, bylo moje oblíbené. Dostala jsem ho od maminky před dvanácti lety a stěhuje se věrně s námi z bytu do domu a zase dál. Přemýšlela jsem jak ho zašít, aby se mi to líbilo a v hlavě se mi vybavil obrázek, který jsem zahlédla někde na PINterestu nebo instagramu. Podobnou techniku používám při šití zipů na taškách, tak jsem se rozhodla, že rovnou nafotím návod.

Na díru položíme lícem k líci větší kus vhodně barevné látky -  podšívky. Na podšívku si křídou naznačíme, kde ji budeme přišívat a dobře přišpendlíme. Díra včetně aspoň centimetrových přídavků na švy musí být celá schovaná v naznačeném tvaru.  

Naznačený tvar prošijeme na stroji.

Nyní přijde na řadu psychicky nejnáročnější operace - vystřihnout díru. Vnitřek prošitého tvaru vystřihneme, přičemž stříháme asi 1 cm od švu. V zaoblených částech musíme ještě na několika místech nastřihnout přídavky, aby se látka v těchto místech po otočení nekrabatila.

Protočíme podšívku dovnitř zašívaného kousku oblečení/povlečení a přežehlíme. Vznikne nám pěkná začištěná díra, kterou v následujím kroku zazáplatujeme.

Připravíme se vhodně barevnou látku na vlastní záplatu, která zacelí díru. Já jsem si vybrala stejné bavlněné plátno jako na podšívku, jen jsem na něj vyšila hlášku: "Keep away from the lamp", která mi má připomínat, že není vhodné svítící lampičku přikrývat peřinou (já jsem pochopitelně lampičku peřinou nezakrývala, peřina se spící Jó na lampičku smekla z postele).

Záplatu zevnitř našpendlíme do díry.

Prošijeme v kraji přes tři vrstvy látky - záplatu, podšívku, opravovanou látku. Dáváme pozor, abychom nepřišili ještě něco navíc.

 Kdo chce, může ještě z rubu začistit cikcakem nebo na overloku, aby se látky podšívky a záplaty netřepily.

Hotovo! Můžete se kochat svým výsledným dílkem.

Přeji krásný první aprílový týden a nezapomeňte se držet dál od ohně (hlavně koncem dubna :-).

Hexagonky - konečně finito

Kytičky jsem měla přišité už od podzimu, ale vyšití "důležitých" údajů jsem stále odkládala. Až pak o Vánocích dávali v televizi Motýlka a já si zavyšívala až do dvou do rána. Ale stálo to za to, film i dokončení projektu. Tyhle staré filmy dokáží člověka udržet v napětí i bez zbytečných řečí a násilí.

Pikniková deka ze zbytků VII

 

Radost až na kost. Už se těším na letošní první piknik, kdy deku dozajista pokřtíme :-)

Vyšíváme steh za stehem

Měl to být po dlouhé době konečně jeden celý víkend v Praze. Takový ten víkend, kdy doma pořádně poklidíte, uložíte zimní věci do sklepa a zasadíte kytky do truhlíků. Jenže Jáík toho času odložený v Brně u babičky a dědečka onemocněl a bylo potřeba pro něj dojet a nechat se spolu s druhou babičkou odvézt druhým dědečkem do Prahy.

Na cestu do Brna jsem si vzala vyšívání, protože je z ručních prací nejskladnější, ale zmocnila se ho Jó.

Srdíčko vyšila předními stehy Jó. Já se učila stonkový steh a malování jehlou.

  

Taky tu krásnou knížku Steh-by-steh od Evy Adamcové máte už od zimy doma? Vyšíváte?