Návod - ubrousky z retro ubrusů

 

Pomalu nám začaly docházet látkové ubrousky, které používáme při stolování místo papírových. Nemají to s námi lehké - používáme je nejen na utírání špinavých rukou a obličejů, ale i na setření stolu, hadřík na nádobí, podložku pod horký hrnec. Prostě na cokoliv, na co byste použili jednorázový papírový ubrousek vytažený z krabice, a ještě na mnohem víc. Takže po mnoha a mnoha cyklech používání a praní postupně odcházejí.

Podařilo se mi doma najít ještě jeden ubrus z doby socialismu. Šití ubrousků z těchto ubrusů se mi osvědčilo. Jejich velkou výhodou je, že se na ně nešetřilo kvalitní bavlnou, vlákna jsou pěkně silná a někdy se jejich síla lehce mění. Díky tomu vznikla tkanina, která je i při použití plátnové vazby dost plastická, aby dobře utírala, a dostatečně silná, aby pobrala hodně tekutiny. Ještě lepší jsou ubrusy, které jsou tkané jinou vazbou, tkanina je pak většinou plastičtější a tím lépe otírá (např. na staré ručníky, které nejsou z froté, se používala keprová vazba). Zároveň není látka plastická až moc (jako třeba třeba teď oblíbené vafle), aby se v ní zbytečně neutkvívala pevná fáze (různé drobečky, vlákna apod.). 

Tyto ubrusy většinou najdete na chalupách, u babiček ve skříni nebo v dobročinných obchodech. Dají se najít i v internetových bazarech za pár korun. Většinou už vyšly z módy, nehodí se velikostně, mají nějaké fleky nebo drobné díry. Přesně takové jsou na ubrousky ideální. Nemusíte kupovat novou látku, můžete využít něco, co už neslouží ke svému původnímu účelu a dát tomu účel nový. Takže vlastně šetříte přírodu víckrát - nepoužíváte jednorázové papírové ubrousky, ani nekupujete novou látku, ale upcyklujete něco, co by jinak jen leželo ve skříni, v horším případě by to skončilo v popelnici. 

Pokud si ubrus kupujete v bazaru a rozhodujete se mezi více kousky, doporučila bych koupit nějaký kostkovaný, aby Vám to usnadnilo šití. Barevně jsou nejvhodnější ty, na kterých nebudou tak vynikat skvrny od jídla, takže béžové, sytě žluté, hnědé. 

Použít se dají i starší keprové ručníky (takové ty pracovní, tmavších barev, často v zajímavých barevných kombinacích) nebo utěrky, které Vám neladí s kuchyní. 

K ušití je potřeba overlock a postup je tak snadný, že jednodušší to být nemůže. Nejtěžší je ta matematika na začátku. Ubrus tvaru obdélníku je třeba rozdělit na menší obdélníky, které mají velikost papírového ubrousku (takového toho, co se tahá z krabičky). Strany ubrousků jsou cca. 20-30 cm, ideálně asi 25 cm. Takže pokud máte čtvercový ubrus o straně 120 cm, můžete ho rozřezat na 36 ubrousků o straně 20 cm nebo 16 ubrousků o straně 30 cm nebo 24 ubrousků o rozměrech 20x30 cm nebo taky podle toho jak je ubrus vzorovaný. Já se většinou řídím linkami, které již na ubruse jsou. Hodí k udržení rovného řezu/švu. 

Na jednu stranu ubrusu si tužkou naznačíme velikost ubrousků, pokud je ubrus kostkovaný, stačí krátké čárky. Pokud má nemá ubrus vhodný vzor, doporučila bych si celý ubrus nalinkovat na jednotlivé ubrousky. 

Pak už hurá do šití. Jednoduše overlockem rozřežeme ubrus na dlouhé pruhy, které z obou stran začistíme overlockem. Poté pruhy overlockem rozřežeme na jednotlivé ubrousky, na kterých začistíme tu jednu ještě nezačištěnou stranu. A máme hotovo. Stačí odstřihnout konce nití a ubrousky složit na čtvrtiny a můžeme začít používat.

Pokud nemáme overlock, můžeme ubrus rozstříhat na ubrousky a ty poté začistit středně hustým cik-cakem. Dá to víc práce, ale taky to bude fungovat.

Kupička hotových ubrousků - půlhodinka víceméně bezmyšlenkovitého šití.

Nakonec ještě srovnání našeho starého, tipuji tak rok a půl používaného ubrousku a toho nového. Je vidět, jak je ten starý zašlý, flekatý, ale stále ještě funkční.

Upcyklování zdar!

Návod - polštář se zapínám na zip - podle H&M

Kdysi jsem neodolala a koupila si potahy na polštáře v H&M home. Chtěla jsem si je původně ušít, ale nikde jsem nemohla najít tu správnou látku. Potahy se zapínají na zip ve švu a já pak doma zkoumala, jak to v H&M dělají. Všimla jsem si dvou věcí. Jednak, že je zip všitý velmi jednoduchým způsobem, a druhak, že přídavky v rozích nejsou ustřižené, ale jen hezky složené. Ušila jsem tímto způsobem polštář pro Jáíka a protože se mi to osvědčilo, tak přicházím s návodem. Fotila jsem ho v noci, fotkách je to poznat, ale návod funguje i tak.

Potřeby: 

látka na potah

zip o cca. 5 cm kratší než strana polštáře

nitě, nůžky, špendlíky

Z látky si vystřihneme dva střihové díly s přídavky na švy, které jsou na třech stranách 1 cm a na té straně, kde bude všitý zip, jsou 1.5 cm. Příklad: šijeme potah na polštář 40 x 40 cm, stříháme dva díly o rozměrech 42 x 42,5 cm.

Tu stranu, kde bude všitý zip, začistíme na overlocku nebo cik-cakem. 

Podél začištěné strany přišpendlíme zip zoubky na líc látky. Zipovou patou zip přišijeme po celé délce.

To samé provedeme s druhým střihovým dílem i druhou stranou zipu.  Trochu to připomíná šití neceséru/toaletky.

Díly položíme lícem na líc. Podél tří stran sešpendlíme.  U té strany, kde je přišitý zip, sešpendlíme jen cca. 6 cm od kraje. Sešijeme. Na straně, kde je zip, šijeme s přídavky na švy 1,5 cm, na ostatních stranách 1 cm. Začistíme všechny tři doposud nezačištěné strany a otočíme.

Hotovo. 

Takhle skládáme přídavky v rozích místo odstřihování.

Myslím, že budu potřebovat nějaký nový polštář, abych nafotila hezčí fotky. 

Poslední předvánoční várka nosítek

Už jsem žádná nosítka šít nechtěla, ale všechna růžová holčicí se vyprodala a v mém nejmilejším obchodě s látkami se objevila ta nejkrásnější kytičkovaná látka, které prostě nešlo odolat.

Na skladě je tedy osm nových ryze holčicích nosítek v různých barevných kombinacích. Snadno tak lze vybrat dvě ladící nosítka pro sestřičky, sestřenice nebo kamarádky. 

Poslední objednávky, které mají šanci přijít ještě do Vánoc, beru v úterý 15.12. Osobní odběr u nás doma na Praze 6 je po předběžné domluvě možný až do 23.12. 

Kdo rád šije, může si nosítko ušít podle mého letitého návodu. A kdo ještě nemá adventní kalendář může za dvě hodinky ušít tenhle jednoduchý podle návodu zde.

Víkend pro sebe sama

Vytoužený víkend, kdy jsem byla sama bez dětí doma. Jako vždy jsem myslela, kolik toho neudělám, ale nakonec jsem se od páteční večera do nedělního odpoledne věnovala jen barvení indigem a příslušnému šití.

Batikování mám ráda od mládí a i tentokrát to byla skvělá terapie. Nafotila jsem i pár fotek na návod a hlavně nějaké příklady vyvazování pro vaši inspiraci. Ale to až příště. Teď se chci pochlubit naším novým povlečením (foto na konci). Látku na peřiny jsem obarvila ještě o prázdninách a povlečení jsem ušila po večerech. Teď o víkendu jsem barvila polštáře.

Jak jsem postupovala? Koupila jsem levně krásný bavlněný satén s vytkávaným proužkem. Nebyla jsem si jistá, jak se mi barvení povede a nechtěla jsem investovat zbytečně moc peněz. Zároveň jsem nechtěla kupovat nějaké starší bílé povlečení - jednak by nebylo pro nás dost dlouhé (potřebujeme prodlouženou délku), druhak by se to barvilo ještě hůř, protože místy by byly při barvení čtyři vrstvy látky a probarvení by bylo nepravidelné.

Látku, která byla dodána v různě velkých kusech, jsem rozstříhala na střihové díly - vždy dva na potah na peřinu, dva na každý polštář. Čím menší kus látky, tím lépe se s ním zachází a je snažší docílit pravidelného výsledku. 

Na chalupu jsem přivezla nastříhané i menší kousky látky, na kterých si děti zkoušely různé techniky. Naše Jó vyzkoušela arashi shibori - barvení na tyči - v našem případě na sklenici od okurek. Už předem jsem měla tento vzor vybraný, ale její výsledek mne v rozhodnutí ještě utvrdil.

Vzhledem k tomu, že jsem měla opravdu velké kusy látek (140 cm x 230 cm), tak jsem látku nemotala na tyč ale na patnácti litrový plastový kbelík. Nic lepšího po ruce nebylo. Látku jsem na kbelík motala, jak to šlo. Ke konci už spíš nešlo.

Na fotkách je vidět nepravidelnost vzorování a vytkávaný proužek. Ten dodává látce zvláštní hloubku. Raději bych látku bez tkaného vzoru, ale nebyla zrovna k dispozici a já ji potřebovala mít koupenou už před odjezdem na chalupu.

O nějaké pravidelnosti vzoru nelze moc mluvit, také jsem málo utahovala a látka je hodně modrá. Musím, ale říct, že přesně takové se mi to líbí. Je to uklidňující a to jsem chtěla. Fotku s kbelíkem nemám :-(

Velké i malé polštáře jsem už barvila doma na velké sklenici. Ty největší jsem chtěla mít stejné jako povlečení na peřiny, takže jsem musela motat nepravidelně a hůř utahovat. Střední polštáře měly být světlejší a kontrastnější. 

A tady je celý komplet. Moje radost až na kost. Naše ložnice je barevně neutrální (až na mátově zelenou skříň, poházené oblečení a můj šicí koutek), takže trochu té indigové divočiny snese. 

Dobrou noc a spěte jako když Vás do vody hodí!

Keep away from fire aneb návod na záplatu

V sobotu jsem opravovala následky drobné noční nehody.

Díru, kterou nám lampička propálila nebo možná spíš protavila do peřiny, jsem zazáplatovala kousky vatelínu zabalenými do zbytku bavlněné látky.

Povlečení, které se o čtvrteční noci propálilo, bylo moje oblíbené. Dostala jsem ho od maminky před dvanácti lety a stěhuje se věrně s námi z bytu do domu a zase dál. Přemýšlela jsem jak ho zašít, aby se mi to líbilo a v hlavě se mi vybavil obrázek, který jsem zahlédla někde na PINterestu nebo instagramu. Podobnou techniku používám při šití zipů na taškách, tak jsem se rozhodla, že rovnou nafotím návod.

Na díru položíme lícem k líci větší kus vhodně barevné látky -  podšívky. Na podšívku si křídou naznačíme, kde ji budeme přišívat a dobře přišpendlíme. Díra včetně aspoň centimetrových přídavků na švy musí být celá schovaná v naznačeném tvaru.  

Naznačený tvar prošijeme na stroji.

Nyní přijde na řadu psychicky nejnáročnější operace - vystřihnout díru. Vnitřek prošitého tvaru vystřihneme, přičemž stříháme asi 1 cm od švu. V zaoblených částech musíme ještě na několika místech nastřihnout přídavky, aby se látka v těchto místech po otočení nekrabatila.

Protočíme podšívku dovnitř zašívaného kousku oblečení/povlečení a přežehlíme. Vznikne nám pěkná začištěná díra, kterou v následujím kroku zazáplatujeme.

Připravíme se vhodně barevnou látku na vlastní záplatu, která zacelí díru. Já jsem si vybrala stejné bavlněné plátno jako na podšívku, jen jsem na něj vyšila hlášku: "Keep away from the lamp", která mi má připomínat, že není vhodné svítící lampičku přikrývat peřinou (já jsem pochopitelně lampičku peřinou nezakrývala, peřina se spící Jó na lampičku smekla z postele).

Záplatu zevnitř našpendlíme do díry.

Prošijeme v kraji přes tři vrstvy látky - záplatu, podšívku, opravovanou látku. Dáváme pozor, abychom nepřišili ještě něco navíc.

 Kdo chce, může ještě z rubu začistit cikcakem nebo na overloku, aby se látky podšívky a záplaty netřepily.

Hotovo! Můžete se kochat svým výsledným dílkem.

Přeji krásný první aprílový týden a nezapomeňte se držet dál od ohně (hlavně koncem dubna :-).

Pikniková deka ze zbytků IV

Tento týden jsem strávila tři dny v práci a dva dny s nachlazeným Jáíkem, takže šití šlo trochu bokem. 

Navinout si co nejvíc spodních cívek, to je základ. Tipy, jak najít čas na kousíček šití každý den, najdete zde, jsou od autorky blogu i od čtenářek.

Nafotila jsem svůj vychytaný postup, jak na šití bloků složených ze čtverců. Inspirovala jsem se tímto videem, ale postup jsem přizpůsobila svým podmínkám. 

Čtverečky 7,5 x 7,5 cm řežu většinou večer při sledování nějekého seriálu. Obvykle si potom i naskládám na víka od krabic několik bloků. Víka skládám na sebe a celé to zakryji ještě jedním víkem a přenesu k šicímu stroji.

Jak na šití. První dvě řady vlevo nechám tak, jak jsou. Čtverečky těch ostatních složím na sebe tak, že nahoře je ten, co byl nahoře a dole, je ten, co byl dole.

A jde se šít. Zatím bez špendlení. Začínám v levém horním roku, pravý čtvereček položím, co nejpřesněji, lícem na líc levého a sešiju podél pravého kraje. Zjistila jsem, že se mi vyplatí zapošívat na začátku i na konci každého švu. Zdržuje to, uznávám.

Bez stříhání nitě sešiji další dvojice. Pokračuji dál, dokud nemám "řetízek" šesti sešitých dvojiček.

Řetízek položím vlevo a vedle něj vpravo dám první hromádku čtverečků.

V tu chvíli přibíhá Jáík :-)

První dvojici čtverečků ze řetízku rozevřu. Na pravý čtvereček položím první čtvereček z hromádky. Líc na líc.

A zase se jde šít. Zase v řetízku.

Tímto stylem pokračuji dál, dokud nemám všechny čtverečky v pohyblivé "matici".  V tuto chvíli je dobré si zkontrolovat, že jsou všechny čtverečky tam, kde mají.

Důkaz, že jednotlivé řady jsou spojené.

"Matici" si položím před sebe.

Horní řadu ohnu směrem dolů a otočím celou "matici" po směru hodinových ručiček.

Sešpendlím křížení stehů mezi prvními a druhými čtverci v řadě. Švy na jedné straně přitom zohnu dolů a na druhé straně práce zase nahoru. Správně by se měly rozžehlovat, ale tohle je rychlejší a myslím, že u piknikové deky ze zbytků není nutné dodržovat všechna pravidla.

Šešiji první první dvojici v řadě a když jsem těsně za prvním křížením stehů, srovnám si druhé křížení stehů. Někdy to sedí přesně, někdy je potřeba jeden ze čtverečků víc natáhnout nebo ten druhý navolnit.

Došlo k chybičce (modrý čtvereček jsem trochu moc navolnila) , tak beru do rukou páradlo a rychle ji napravím.

Napraveno. Můžu šít dát.

Sešívání druhé a třetí řady. Dávám si práci nahoru už tou šešitou stranou, abych viděla, jak mám hývat švy.

Opět používám jen jeden špendlík.

 Celý sešitý blok. Potřebuje te jen jeden špendlí, nůžky a šicí stroj.

Tramtadadá. Hotový top quilt. Je čas si dát od deky pauzu, objednat konečně ten vatelín a v mezičase došít těch pár rozešitých nosítek.