Úklid

Holky odjely na tábory. Každá jinam. Obě poprvé a rovnou na dva týdny. Bez mobilů. Zatím se mi nestýská, ale mám o ně starost, jak to zvládají a v jakém stavu se vrátí.

Celou sobotu jsem deratizovala dětské postele. Vyprala jsem jednu pračku za devátou. Teď sbírám síly na roztřídění hraček. Co nechat, co se pokusit prodat, co dát na charitu, co vyhodit. 

Mám v plánu dohnat několik restů a vytvořit dva dary pro Jů k narozeninám. Vůbec nevím, jak to stihnu, ale snad aspoň ty dary a objednat pruotěné zásuvky do regálu stihnout musím, protože tohle je hrůza a děs.



V neděli jsme si zajeli na koupání k Orlické přehradě. Taková česká prázdninová atmosféra tam byla.

K obědu utopenec, tématicky.

Garážový výprodej

Nevím, jak vám, ale nám se pořád hromadí věci. Pošlete jednu dál a čtyři jiné koupíte nebo dostanete. Občas je nám něco líto vyhodit, co kdyby se to mohlo ještě hodit. Třeba jako tyto vytříděné papírové složky. Vystřihuji z nich čísla na Jáíkovo měsíční focení, ale vůbec jich neubývá. i když je Jáík  pravidelně likviduje.

Každopádně nyní se nám jich podařilo pár využít a společně s Jů z nich nastříhat písmenka. Obrovská kartónová deska je od popelnic s papírem, čekala tam na nás. Desku jsme pověsili ve čtvtek na bránu, aby všichni věděli, co se u nás v sobotu chystá. 

Garážový výprodej všichni známe z amerických knih a filmů, u nás moc běžný není. Náš dům má pro takovéto akce ideální polohu a dispozici, tj. tak akorát velký dvorek u jedné z hlavních "tepen" naší dědiny/čtvrti. Jako bonus se v sobotu konaly místní oslavy, takže kolem nás proudily málem davy. Vytahali a vystavili všechno, co se nám nechce brát sebou do Prahy. Hlavně oblečení, hračky a knihy po dětech, ale i pár dalších věcí jako křeslo z multikina, žebřík nebo pokojové rostliny. K tomu moje čepičky a nosítka.

Spousta věcí našla nového majitele a nám se uvolnilo místo v garáži (a snad i zaplatil nový monitor, který jsme museli koupit místo toho rozbitého). Seznámili jsme se se spoustou milých a zajímavých lidí, možná i někoho inspirovali. Prostě úpěsný den.

Třídění zimních doplňků

Už rok dva si říkám, že bych ty čepice, rukavice, šály, šátky, nákrčníky, čelenky, kapuce a vsadky do nosících bund měla konečně jednou roztřídit. Dnes na to došlo za asistence dvou dětí. Sehnala jsem šest krabic. Nastříhala, nakreslila a napsala cedulky. Dala jsem je Jó vybarvit.

V jisté chvíle se do toho vložil Jáík.  Pár cedulek zmačkal, jednu se dokonce pokoušel vybarvit.

Krabice čekající na naplnění. Škoda, že jsem nezvládla vyfotit tu hromadu věcí.

Krabice na svém místě ve skříni. Jsem zvědavá, jak dlouho nám tenhle systém vydrží. Mám pocit, že 4 z 5 členů naší domácnosti věří na kouzelnou podlahu. Jakýkoliv špinavý kus oblečení na ni hodí a ten se kouzlem během pár dní objeví čistý a složený ve skříni. Škoda, že mně to nefunguje. I když asi 18 let to fungovalo, já vím, mami.