Podzimní focení

Dopřáli jsme každému z našich dětí ten luxus být na pár dní jedináčkem. Po "karanténě" na samotě v lese jsme mohli nechat děti u prarodičů. Tento týden je tak jedno z dětí doma s námi, druhé u jedněch prarodičů a třetí u druhých prarodičů. Užíváme si to všichni - děti, my rodiče i prarodiče. Situace win-win-win. 

Počasí je poslední dny na nic - olověné nebe od rána do večera. Doba temna. Ráno nemohu vstát. Těžko se nutím do práce, kterou neustále přerušuji a v podstatě nikdy nekončím. Vařím, uklízím, radím s úkoly, snažím se pracovat, někdy radši šiji, nakupuji potraviny, vánoční dárky přes internet, chodím na poštu a do zásilkovny, balím balíčky. 

Zdravotní procházky s Jó jsou za odměnu. Dítě, které vás drží za ruku, mlčí ztraceno ve svém světě, šlape bez řečí, kamkoliv ho vedete. 

Focení ušitých batohů doma jsem vzdala. Světla je méně než málo. Zkusila jsem to venku a ono to kupodivu jde. Difúzní světlo, spadené listí, melír barev.

Pentabackpack s novou vychytávkou v podobě uch, která se dají sepnout.

Skořicový justbackback.

Pozitiva karantény VIII

Ještě v únoru to vypadalo, že se letos v létě na chalupu kvůli nabitému programu vůbec nedostaneme. Nakonec jsme vyrazili na jarní ozdravný pobyt. Týden pobíhání v lese na čerstvém vzduchu bez roušek. Co víc si mohou pražské děti přát?

PS: Chalupu máme na samotě v lese. Nikoho z místních jsme svou přítomností neohrozili.

Pozitiva karantény VII

Ten neuvěřitelný pocit, když se mi na monitoru našeho domácí počítače zobrazuje měření probíhající na přístroji, který je nějakých 15 km daleko. Tohle je fakt cool. Jen bych si přála, aby mi ty experimenty konečně vycházely. Tak snad na popáté by to už mohlo klapnout, ne?

Pozitiva karantény VII

Knih jsem nakoupila víc než před Vánocema. Hlavně "učebnice" pro děti, beletrie je teprve na cestě. Tyhle tři jsou pro mne. Kniha o "našem" Břevnově plná archivních fotografií. Konečně jsem pochopila smysl jména naší ulice.

Pole místo hotelu Pyramida. Prosím, nemohl by se tenhle stav vrátit? I když architektuře mezi lety 1948-1949 pomalu přicházím na chuť (může za to tenhle IG účet @architektura489), tenhle hotel mi prostě pije krev.

Pozitiva karantény VI

Sledování rostoucí džungle aneb první poctivý monsteří list.

Díry z listu lze zařídit i jinak :-))) aneb domácí škola ...

Z víkendu

Neuvěřitelný prales kousek za Prahou. Nikde nikdo.

Rozostřeno omylem. Kompozice omylem připomíná českou vlajku.

Ksichtík.

Milovaná Stromovka. Lidu plno.

Pozitiva karantény V

Ač vařím velmi nerada, v nouzovém stavu jsem nucena často vařit i dvakrát denně. Zatímco mně by stačilo jídlo vegetariánské nebo veganské, čtyři masožravci mají jiné nároky. Takže zkouším pro mne nové, pro většinu národa základní recepty.

POZN: Stehýnka byla skvělá, jen oni ti masožravci neradi obírají :-( Takže příště prsíčka.

Pozitiva karantény IV

Malujeme, kreslíme, tvoříme. Tentokrát podle Gréty. Klíčící semínko jsem vytvořila pouze já, děti měly svoje vlastní nápady a postupy. Upřímně, občas bych byla ráda, kdyby byly trochu méně originální.

Pozitiva karantény III

Loni mi během našeho lyžování v Itálii uschla kokedama. Letos jsme do Itálie neodjeli a tak jsem si koupila rovnou tři za ty peníze, které jsem ušetřila na aperolech a kapučínech.

Pozitiva karantény II

Asi je to zvláštní, ale takové víkendy jako teď v nouzovém stavu bych chtěla mít pořád. Nejsme po celém týdnu tak hrozně unavení a Jů nemá žádné závody, na které jezdila s mužem téměř každý víkend. Jsme prostě a jednoduše celý víkend spolu a místo závodů jezdíme na výlety do lesů v okolí Prahy.

Pozitiva karantény I

Každé odpoledne trávíme několik hodin v parku nebo v přírodě. Děti se díky tomu konečně naučily pořádně jezdit na kole. V běžném provozu by na tohle nebyl vůbec čas.