Dopřáli jsme každému z našich dětí ten luxus být na pár dní jedináčkem. Po "karanténě" na samotě v lese jsme mohli nechat děti u prarodičů. Tento týden je tak jedno z dětí doma s námi, druhé u jedněch prarodičů a třetí u druhých prarodičů. Užíváme si to všichni - děti, my rodiče i prarodiče. Situace win-win-win.
Počasí je poslední dny na nic - olověné nebe od rána do večera. Doba temna. Ráno nemohu vstát. Těžko se nutím do práce, kterou neustále přerušuji a v podstatě nikdy nekončím. Vařím, uklízím, radím s úkoly, snažím se pracovat, někdy radši šiji, nakupuji potraviny, vánoční dárky přes internet, chodím na poštu a do zásilkovny, balím balíčky.
Zdravotní procházky s Jó jsou za odměnu. Dítě, které vás drží za ruku, mlčí ztraceno ve svém světě, šlape bez řečí, kamkoliv ho vedete.
Focení ušitých batohů doma jsem vzdala. Světla je méně než málo. Zkusila jsem to venku a ono to kupodivu jde. Difúzní světlo, spadené listí, melír barev.
Pentabackpack s novou vychytávkou v podobě uch, která se dají sepnout.
Skořicový justbackback.
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.