Zrcadlení v San Francisku

 Fotky, které se nevešly na blog naší cesty kolem světa. 

Světu vstříc

Párkrát jsem na tady blogu naznačovala, že chystáme nový rodinný projekt. Na Instagramu jsem jej už představila, ale k blogu jsem se dostávám až teď. Pro ty, co mne na Instagramu nesledují , bych chtěla představit náš nový rodinný projekt.

Začátkem února dáváme sbohem Praze a odlétáme do New Yorku, kde bychom se měli setkat s naším obytným autem. Nasedneme do něj a tím začne největší dobrodružství našich životů - roční cesta kolem světa.

Za rok sotva zvládneme objet celý svět, ale doufáme, že projedeme Severní a Jižní Ameriku a Austrálii. Takový je současný plán. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, protože situace ve světe není jednoduchá, ale kdoví, jestli někdy v dohledné době bude lepší.

Naše cesta má své vlastní stránky www.svetuvstric.cz a svůj IG účet @svetuvstric . Blog je určený nejen pro naše rodiny a přátele, aby věděli jak se máme, ale také jako deník našeho dobrodružství. Doufáme, že jednou budou přispívat i naše děti, aby byl vidět i jejich úhel pohledu.

Stránky Expedice Světu vstříc ještě potřebují trochu dotáhnout, ale již od začátku nového roku se snažím psát blog. Zatím tedy jen o přípravách, ale beru to jako trénink na pravidelné příspěvky z cesty (důležité je třeba fotit, tak aby fotky vypadala pěkně ve čtvrcovém formátu :-)

Doufám, že se mi podaří přispívat i sem. Začínáme totiž zemí, kde se zrodil patchwork, a tak doufám, že se mi podaří navštívit nějaké muzeum nebo výstavu. Tvoření (kromě potřeb na spravování oblečení) si sebou žádné neberu. Ráda bych se vrhla na nějakou ručně šitou deku, ale zatím váhám, jakou si vybrat a asi se rozhodnu až během cesty. Možná si vezmu jehlice na pletení, uvidím. 

Od začátku ledna již nepracuji a spoustu času trávím přípravami na cestu. Doktory počínaje, balením konče. 

Vybavení naší kuchyně ve čtvercovém formátu.

Koukněte tedy na naše nové stránky. Kdyby Vás zajímalo, kdo je autorkou krásné ilustrace našeho obytného auta, tak je to moje sestřenice Věra Marešová.

Už opravdu poslední letošní nosítka

Nekecám. Došly mi spony. Úplně. Další objednávat nebudu. 

Ušila jsem pět nosítek, tři jsou už pryč. Látky opět speciální. 

Kytkovaná. Koupená při pobytu v Austrálii. Před 15 lety. 

Zvířátková. Dlouho obdivovaná na internetu a posléze koupená v New Yorku v Purl Soho 13 let zpátky. Koukla jsem po delší době na jejich stránky a prodávají nádherné dřevěné houbičky na štupování ponožek. Mají i úžasné názvy podle tvaru - muchomůrka, smrž a hřib. 

Také si vozíte z cest látky a pomůcky na tvoření?

Balt VIII -

A to je konec přátelé. Už se tak těším na další výlet. 

Balt - VII - pečení v Omnii

Vracím k naší dovolené u Baltu. Tentokrát s tématem pečení v Omnia oven. Možná se vám to bude zdát divné, ale pečení "naostro" jsem se moc těšila. Vařit a péct na cestách je něco jiného než dělat to samé doma. Je to o dost náročnější - v obytném autě máte méně prostoru, omezený počet kusů nádobí, omezené zásoby a někdy i značně sníženou chuť něco takového vůbec podnikat, což o mně naštěstí pro mne i zbytek rodiny neplatí. 

Na to, až si vyzkouším Omnii u Baltu, jsem se vysloveně těšila. Zajímalo mne, jak bude pečení na propan-butanovém vařiči fungovat. Bohužel jsem byla zklamaná. Vařič v našem autě má nižší výkon než vařič u nás doma (což asi nikoho nepřekvapí), ale i než vařič na lodi. Všechno vaření a pečení tak trvá déle než jsem zvyklá. Moc příležitostí k pečení jsem bohužel neměla, ale vždy jsem pekla spíše na nižší výkon vařiče a to byla asi chyba. Příště zkusím péct nad silnějším plamenem.

Tady jsem pekla nějaké jednoduché kynuté housky, protože v mužstvu řádila střevní chřipka.

Pro zdravou část účastníků zájezdu jsem upekla sekanou. Ta se docela povedla, jen to chvíli trvalo. 

Doufám, že teď na podzim si ještě najdeme čas na krátký výlet a já zkusím péct silnějším plameni. Při posledních dvou výletech jsme testovali gril, který se naštěstí osvědčil hned napoprvé. 

Čapkova Strž

Postupně se  z blogu stává deník našich výletů. Vůbec si totiž nedokážu najít čas na šití. Jen občas stihnu zašít obálku s odesílaným nosítkem nebo zapravit nějakou díru na oblečení, ale jinak nic. Mám rozešitý kapsář do auta, ale celý víkend jsem se k němu nedostala. Jen jej přesouvám z místa na místo. Doufám, že první říjnový týden už bude "normální" a trocha času na šití se mezi práce/děti/domácnost zase najde.

Sobota byla klasická - úklid, vaření/pečení a odpoledne tunění auta (vystřihnutí koberce pod zadní sedačku, nalezení správného místa pro hliníkovou bednu na ohrádce, omývání špíny kolem všech dveří a za všeho nejdůležitější - lepení zrcátek na stínítka).

V neděli dopoledne kadeřnice a po obědě vytoužený výlet jen kousek za Prahu do Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. 

Jáík se sám oblekl a vypadal jak z pohádky Lotrando a Zubejda. 

Kouzlo se zrcadlem. Najdete v něm Olgu Scheinpflugovou?

Krásně tam bylo.  

Balt VI - Gdaňsk

Vracím se zpátky k letním prázdninám a naší dovolené u Baltu. Začnu od konce.

 Poslední den naší cesty jsme se stavili na jedno krátké odpoledne v Gdaňsku. 

Nebyl to úplně rozumný nápad, ale nakonec se nám podařilo zaparkovat v centru. Příště už to zkoušet nebudeme, za ty nervy to nestojí. Auto má naložené tři a půl tuny, pomalu se rozjíždí a co hůř pomalu brzdí. Dost jsem si oddechla, že jsme v tom  ruchu a shonu velkoměsta do nikoho a ničeho nenarazili.

Jáík si vybírá jantar pro sebe a kamaráda. Jsem překvapená, že Jó ten svůj nosí denně. Většinou podobné suvenýry a dárky končí po pár dnech na zemi, odkud je zvedám jen já, a tohle je příjemná změna.

Krásné to tam bylo.