Rubínová Ruby vest

Říkala jsem si, že tuhle prošívanou vestičku budu mít hotovou za raz dva, ale spletla jsem se jako vždy. Ušít mi ji trvalo mnohem víc času. Celkově jsem na ní pracovala osm dní. Hodinku denně každý všední den a o víkendu trochu víc. 

Ruby vest je momentálně hodně v kurzu (kupovala jsem ji ZDE). Jedná se o jednoduchý střih, u kterého je možné zvolit ze dvou variant výstřihu (kulatý/hlubší véčkový), dvou délek (ztrácená/běžná) a dvou typů zapínání (knoflíky/ tkaničky). Šít je možné z hotové prošívané látky nebo ze dvou tkaných látek a vatelínu, které prošijete sami. Já jsem zvolila hlubší véčkový výstřih, zkrácenou délku a zapínání na tkaničky.

Poslední dobou se snažím, co nejvíc nakupovat z druhé ruky nejen oblečení, knihy a vybavení do domácnosti, ale i látky na šití . V případě vestičky jsem si vysnila jsem , že bude z červeného manšestru. Pátrala jsem tedy po internetových bazarech (Sbazar, Bazoš, Vinted) po manšestru nebo pracím kordu v červené barvě. Nějaký jsem našla, ale pak jsem si uvědomila dvě věci: 

1. manšestr kupovaný jako látka bývá spíše tužší a já na vestičku potřebovala měkkou látku. 

2. odstín červené bývá nic moc (buď moc do vínova, nebo naopak křiklavě červený). 

Napadlo mne hledat mezi pánskými manšestrovými košilemi a podařilo se mi na Vinted ulovit prakticky novou košili od značky Marco Polo - měkkou, hebkou a nádherně červenou. I s ochranou kupujícího a poštovným mne vyšla na dvě stovky. Na podšívku jsem použila bavlněné plátno, které jsem měla doma už roky a bylo koupené z druhé ruky. Vatelín jsem zvolila bavlněný - líbí se mi, jak jak měkce se vlní a taky doufám, že se při praní maličko srazí.

Omylem jsem  střihla o číslo větší velikost a pak se neustále divila, že je mi moc velká. Odstávala hlavně v průramcích a kolem boků. Obojí jsem si plně uvědomila, až když už jsem měla střihové díly prošité. Abych alespoň trochu zmenšila odstávání v průramcích, dala jsem si práci s tím, že jsem boční švy v horní části vypárala a sešila s většími přídavky na švy. Místo plánovaného nošení bez jakéhokoli zapínání, jsem později přidala knoflíky (na fotkách ještě nejsou). Také mi nedošlo, že u manšestru je potřeba dbát na směr vlákna. Přední díly mám střižené v jiném směru než zadní díl. U takhle jemného manšestru (pracího kordu) to naštěstí není až tak velký problém, ale v případě hrubších variant už by byla tahle chyba příliš vidět.

Celkově jsem s vestičkou spokojená. Líbí se mi její barva, sametová hebkost i hravost, kterou přidá obyčejné kombinaci džíny/rolák.

Zašít či nezašít? Je zašívání vždy ekologické?

Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem. 

Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku. 

Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky  použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.

Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).

Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".

Všimněte si drobných prošoupaných dírek vlevo od klubíčka bavlnky. Ty bylo potřeba  zapravit. Naštěstí zrovna perlovky se dají velmi snadno koupit v dobročinných obchodech či v internetových bazarech. Výběr barev je omezený, ale pokud vám nezáleží na přesném odstínu a chcete šetřit peněženku i přírodu, je to skvělá volba. Originální japonské nitě na sashiko jsou silnější než klasická česká perlovka. Lze je koupit třeba v Sartoru, kde si o této japonské technice můžete přečíst víc. Já si nějaké kdysi dovezla z Japonska, ale na takovéto opravy mi jich přijde škoda a šetřím si je na jiné projekty (ale o tom zase příště). 

Polštář z rubu s našpendleným starým povlečením. Vpravo je vidět první řádky prošití.

Opravujete textil? Zašíváte? Znáte sashiko? Kupujete materiál na tvoření z druhé ruky?

Plážové tašky z upcyklovaných látek

Při jedné z návštěv Prahy jsme s holkama zašly do našeho nejoblíbenějšího dobročinného bazárku. Týna si koupila džínovou bundičku a já  dva a půl metru pevné bavlněné látky. Chtěla jsem z ní ušít potah na polštáře na chalupu, ale pak mi látka přišla málo zelená. Co teď s ní? Léto se blížilo, napadlo mne ušít plážovou tašku.

 

Látky bylo akorát přesně na tři tašky. Trochu jsme si zaexperimentovala s kapsami a uchy, takže i když jsem všechny tašky stejně velké, každá je trochu jinak řešená.

Všechny, ale mají jednu kapsu na zip uvnitř. To, aby se drobnosti a doklady ve obří tašce lépe hledaly. Podšívka je také z látky z druhé ruky.

Varianta bez vnějších kapes.

Podšívka z košile z bazárku.

Kožená cedulka odstřižená ze starých riflí. 

Já se už letos k moři nepodívám, ale pokud byste jednu z tašek měli zájem, napište mi prosím email na evulekotule zavináč seznam.cz

Sada pro miminka malých maminek

Obvykle šiju nosítka z nových látek. V takovém případě kupuji vždy 30 cm dané látky, což vyjde akorát na čtyři kousky nosítek a zbyde mi jen úzký proužek látky, který se těžko využívá. Tahle sada je ušitá z retro ubrusu koupeného na internetovém bazaru. Ubrus vystačil na čtyři nosítka a ještě zbylo na přebalovací taštičku a rychlozavinovačku. Podšívky jsou ušité z damaškového povlečení. Z druhé ruky je i zcela nový vatelín. Ne vždy to jde, ale když se mi podaří šít z krásných a nepoškozených látek z druhé ruky, je to velká radost.

Zavinovačka jako pikniková deka.

Líbí se mi, že retro ubrusy mají zajímavé vytkávané vzory a trochu plastickou strukturu. 

Na zapínání jsou použity kvalitní suché zipy, které dobře drží a jen tak se "nevysuchají". 

Celou sadu najdete u mne na Fleru.

Vánoce z druhé ruky

Uvědomuji si, že tohle je docela kontroverzní téma a že se setkám s nesouhlasnými názory, ale nedá mi to.

Letošní Vánoce se snažím nakupovat, co nejvíce dárků z druhé ruky. Pokud možno úplně nových nebo minimálně použitých. Je překvapivé, kolik věcí v perfektním stavu se dá sehnat na internetových bazarech (Sbazar, Bazoš, Vinted). Mohou to být třeba nevhodné dárky, nebo věci, co se sešly náhodou dvakrát. Věci, které si člověk koupil a nikdy je nepoužil (komu se to nestalo, že?). Věci, které použil, ale zjistil, že se mu nehodí, že je nevyužije. Někdo rozprodává sbírku (takhle jsem koupila krabici lega). Možností je spousta. 

 Uvědomuji si také spoustu nevýhod tohoto stylu nakupování (nákup bez záruky vrácení peněz; bez záruky v případě poruchy; předmět může být v horším stavu než je inzerováno; může se jednat o kradené zboží ...). Přiznávám, že jednou nebo dvakrát se mi stalo, že byl v něčem problém, ale naprostá většina mých internetových nákupů z druhé ruky dopadla výborně. 

Hlavní motivací je pro mne snížení produkce odpadů a zátěže na přírodu. Finanční úspora není vždy až ta velká, zvlášť když vezmete v potaz delší dobu strávenou vyhledáváním, popřípadě čekáním až bude vytoužená věc v požadovaném stavu nabízena. Není to tak snadné, jak nákup v alze, kde mají vše prakticky okamžitě a tady v Praze si lze zboží často vyzvednout ještě týž den. Je potřeba začít objednávat již v září/říjnu, nenechávat nákupy na prosinec. 

Ne všechny dárky dostanou děti z druhé ruky, nebojte se. Některé knihy vycházejí úplně nově, některé věci, člověk z druhé ruky nekoupí. 

Členové rodiny pro tuto moji "úchylku" nemají úplné pochopení, přiznávám. Muž mi to tiše toleruje (v tomto je fakt úžasný). Často s dětmi nakukujeme do dobročinných obchůdků, kterých je v našem okolí opravdu spousta. Spoustu potřeb do domácnosti / na chalupu / do obytného auta se snažím koupit primárně tam a učit tím i děti nakupování, které šetří přírodu. Babičky a dědečkové mohou čekat pod stromečkem knihy z druhé ruky :-) Já jsem od Jů k narozeninám dostala krásný bazárkový hrníček na kafe s mlíkem nebo večerní kakao. Semínko tedy bylo zaseto. 

Jak jste na tom vy? Kupujete věci z druhé ruky? Jenom pro sebe nebo i jako dárky? (a teď nemyslím auto, byt nebo Zrzavého :-).

Riflová nosítka

 

Riflové nosítko z nedávného postu se obratem prodalo a tak jsem sáhla do svých zásob riflí z druhé ruky a ušila další čtyři. Na podšívku je použita látka koupená v dobročinném obchůdku. Látka byla úplně nová, světle růžová s drobným vzorkem, na nosítka ideální. 

Snažím džínová nosítka dělat minimalistická a držet se dál od přílišného zdůrazňování toho, že jsou ušita riflí,  využít jen zajímavých detailů jako je odpáraná kapsa nebo tradičně štěpované boční švy nohavic.

Obě horní nosítka jsou ušita ze stejných riflí. Přesto každé vyznívá trochu jinak. Ušila jsem ještě třetí, ale až u hotového nosítka jsem si všimla, že je na něm drobný flíček. I přes všechnu snahu se mi nepodařilo ho vyprat a  až nosítko uschne, nabídnu se slevou.