Barevná radost v ložnici

Konečně jsem přišla to, jak to bude hexagonkové dece u nás doma slušet - s barevnými polštáři z dětského pokoje.

 Veselý víkend!

Návod na záplatu

Možná existuje někdo, kdo rád zašívá díry na kolenou, ale já to rozhodně nejsem. Opravování a zašívání patří k zero waste stylu života a myslím, že má velký smysl. Během posledního roku záplatuji prodřená kolena novým stylem a velmi se mi to osvědčilo. Malou dírku na koleni většinou nestačí jen zašít, protože látka už bývá oslabená všude kolem a tak se roztrhne velmi rychle vedle první díry. Osvědčilo se mi našívat na kolena velké záplaty, které překryjí celou oslabenou oblast, takže ve výsledku si dám se zašívám práci jen jednou.

Netrvá to tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Někdy zabere víc času najít všechno potřebné než samotné šití.

Co tedy budeme potřebovat?

- kus oblečení s dírou :-)
- látku na záplatu
- špendlíky
- nůžky (nejlépe jedny na papír a jedny na látku)
- jehlu a nit
- tvrdý papír

Z papíru si vystřihneme tvar, jaký má mít hotová záplata. Velikost vystřiženého tvaru rovná se velikost hotové záplaty. Já používám takový kulatý obdélník, ale dobře funguje i srdíčko.

 Papír přišpendlíme na látku a vystřihneme z látky ten samý tvar jen s přídavky na švy, které jsou asi 1.5 cm.

Šablonu dáme bokem. Celou záplatu prošijeme po obvodu předním stehem. Uzlík je dobré mít z líce látky. Po obšití nijak nezapošíváme.

Šablonu položíme na rub záplaty, zatáhneme za jehlu a nit a přídavky na švy pěkně stáhneme kolem šablony. Zapošijeme. Můžeme přežehlit.

Takhle to vypadá z líce. Pěkný kulatý lichoběžník.

Záplatu i s papírem uvnitř našpendlíme přes díru. Kdo žehlil, tak může papír vyndat.

V ruce přišijeme záplatu na místo. Papír nazaponeme v půlce přišívání vyndat. Používám velmi jednoduchý steh pro aplikování, který není skoro vidět. Youtube návod najdete třeba tady. Šiji dvojitou nití, jednak mi to tak jde lépe, jednak je to pevnější.

Hotové záplaty. Každá má trochu jiný tvar, ale při nošení se to ztratí. Jáík poslední dobou nic jiného než tyhle rifle nosit nehce. 

Z rubu. Je vidět, že původní díru jsem nijak nezašívala, prostě jsem ji jen překryla.

Metodu používám i na tepláky a legínky. Je potřeba si dát pozor a šít volně.

Osvědčilo se mi mít jednu krabičku se látkami vhodnými na záplaty (většinou odstřižené nohavice z kalhot a nový černý úplet na záplatování černých legín, které se u nás nosí nejvíc), s papírem vhodným na šablony a hotovými šablonami. Když se pak sejde víc kousků na zašití, stačí po ní šáhnout a ne jak posledně, když jsem si nachystala látku s leopardy a pak ji čtvrt hodiny zoufale hledala po celém bytě, až jsem to vzdala a rozhodla se návod nafotit na jiné látce a zašít Jáíkovi i to doposud neroztržené koleno.

Látka se nakonec našla :-)

Hexagonky téměř v celé své kráse

Fotka speciálně pro Bohunku :-)

Hexagonky - konečně finito

Kytičky jsem měla přišité už od podzimu, ale vyšití "důležitých" údajů jsem stále odkládala. Až pak o Vánocích dávali v televizi Motýlka a já si zavyšívala až do dvou do rána. Ale stálo to za to, film i dokončení projektu. Tyhle staré filmy dokáží člověka udržet v napětí i bez zbytečných řečí a násilí.

Hexagonky na lodi

Zase jsem si ověřila, že se na lodi špatně tvoří. Pletení a háčkování jsem letos rovnou zavrhla, ve vedru, vlhku a slanu příze špatně klouže po prstě. Místo toho jsme si dovezla posledních pár kytiček na ušití a o něco víc na aplikování. Nebýt nadšené pomocnice, tak jsem to všechno nestihla.

Díky, Jituško.

Začíná se mi líbit

Prošívání deky pomalu postupuje. Za ty čtyři večery, co jsme byly na chalupě, jsem prošila asi 13 čtverců. Nejvíc se mi líbí ty hustě prošité, a ty holt trvají delší dobu.

Zase jsem si zapomněla speciální tužku na psaní na látku, takže mám všechny čáry křivé.  Jak si věci nesbalím hned po návratu z chalupy, když mám ještě všechno v hlavě, tak je nesbalím vůbec, i když si napíšu ten nejpodrobnější seznam.

Tentokrát už mám ale tužku nachystanou v krabici společně s olejem na smažení palačinek, eko jarem (jsem na sebe děsně pyšná, protože jsem dovezla do Prahy prázdnou láhev od jaru a koupila do ní nový litr eko jaru, pěkně zerowaste). K tomu postupně přidám všechna vypraná prostěradla, povlečení a utěrky. Na chalupu se dostanem nejdřív někdy v červenu na tradiční senoseč, ale balím už teď.

První letošní pyramidka

Do končila jsem šití bílou nití a vrhla se na šití nosítek na panenky. Tahle nosítka s aplikacemi jsou moje nejmilejší a kdybych měla nějaké koupit svému dítku, asi bych si vybralo tohle s lvíčkem. Předchozí várka se prodávala velmi pomalu a tak jsem se šitím další neměla důvod spěchat, i když nastříháno na ni jsme měla už skoro rok. 

Fotka trochu klame, proužek není růžový, ale je to takový tkaný melír bílé a červený, který růžově jen působí.

Džínová recyklace II

Lepší fotky z dnešního odpoledne, kdy se mi poštěstilo být skoro hodinku a půl sama v domě. Rozstříhala jsem dvoje rifle a jednu sukni a hned mám materiálu na šest dalších recyklovaných nosítek. Občas je fajn mít p*del dvačtyřicítku :-)
 

Na recyklace látek mě moc neužije. Po špatné zkušenosti s roztrženými šaty z recyklované látky, nemám důvěru v pevnost materiálu. U džínoviny jsem udělala výjimku, snad mě nezklame, stejně jako plsť, ze které jsou vlásky panenky.

Zbytky až na dva větší kousky letěly do koše.

Pyramidka s aplikacemi

Látky na tahle nosítka jsem měla koupené a nastříhané už dlouho, ale nevěděla jsem si rady s aplikacemi. Chtěla jsem něco veselého a přitom snadného, protože aplikace vždy zaberou spoustu času. Nakonec jsem si vzpomněla na tuhle látku z IKEA, už byla pěkně prostříhaná, ale pár zvířátek se tam ještě našlo.

Tohle nosítko je můj favorit.

Jedna recyklace nakonec. Proměna starých riflí v nosítko. Práce na dnešní večer.

Mantinel po šesti letech

Vytáhla jsem z banánovky mantinel, který jsem šila před více než šesti lety. Látky jsou bavlněné i lněné, jak to mám ráda. Obrázky neumělé. Barvy sladěné pro holčičku. Konečně na prodej.

Jů měla podobný, ale ten už šel do světa.



V celé své, mírně pomačkané kráse, jako já po ránu, po šesti hodinách přerušovaného spánku.

Pomalu a nejistě

 Pomaleji než bych si přála pokračují práce na dece na chalupu. Během silvestrovského pobytu a cesty na něj jsem přišila aplikace kytiček do čtyř rohů. Výsledek odpovídá pracovním podmínkám. Kytičky jsou velmi nedokonalé, ale jsou.

Až se mi podaří najít zakoupený tmavěmodrý lem, budou práce pokračovat.

Rok 2015 za námi

Chtěla jsem se pustit do bilancování, ale moc na to nejsem. Jsem ráda, že je rok 2015 za námi a doufám, že rok 2016 bude lepší. Z minulého roku budu ráda vzpomínat na společné chvíle v pěti, kterých bylo méně než bych si přála. Většinu zbytku bych nejraději vymazala ze svých vzpomínek a hlavně ze vzpomínek svých dětí, některé dny a večery by se fakt pamatovat nemusely.

Do nového roku bych si hlavně přála, abychom byli v pěti každý večer. Nemusí to být tady a hned, ještě pár měsíců vydržím.

Silvestra a Nový rok jsem strávili u přátel. Na fotce je deka, kterou jsem jim šila jako dárek k narození prvního dítěte, teď ji okupuje jejich čtvrťátko. Jak řekl jejich druhorozený: " A za tři roky budeme mít další miminko". Jeho tatínek: "Proč myslíš? " Druhorozený: "Tak to přece chodí, ne?"

Šťastný a veselý rok 2016 všem. Ať jste hodně se svými blízkými!