Islandské muzeum textilu

 Několik fotek z muzea textilu Icelandic Textile Center v islandském městě Blonduós jsem dávala na blog naší Expedice Světu vstříc, ale sem se hodí víc a tak se o ně podělím i tady. 

V muzeu jsem byla sama. Bez dětí i jiných návštěvníků. 

Fotoalbum zdobené křížkovou výšivkou s motivem kodaňského nábřeží.

Textilní muzeum v Blönduós vystavuje jedinečnou sbírku domácích vlněných a textilních výrobků, islandské národní kroje a umělecké výšivky spolu s mnoha nástroji používanými k jejich výrobě. Muzeum bylo oficiálně otevřeno u stého výročí města Blönduós v roce 1976 . Dnes sídlí v krásné nové budově z roku 2003.

Důležitá část muzea je pojmenována po Halldóře Bjarnadóttir (1873-1981), známé islandské ženě, která dlouhá léta působila jako poradkyně Národního svazu farmářů a 44 let vydávala časopis „Hlín“. Kromě toho založila a provozovala Wool- and Textile College na Svalbarði. Halldóra, která se nikdy nevdala ani neměla děti, zasvětila svůj život vzdělávání žen. Sbírala nejen různé varianty tkaných a pletených vzorů, ale také drobné předměty, které souvisely se zpracováním vlny a textilu.

Halldóra svůj majetek darovala Textilnímu muzeu, kde je nyní vystaven v tzv. Halldóřině pokoji.

Patchworková deka (quilt) s motivem drážďanského kola, který je trochu složitější něž je obvyklé v dnešní době.

Kavárna či jídelna či prostor pro menší společenské akce je nachází v centru maličkého muzea.

Mísa na polévku a dva talíře s dekorem slaměnky, mým oblíbeným. Pravděpodobně z Halldóřiny pozůstalosti.

Sametový patchworkový polštář. Čtverce v pozadí hvězdy jsou sešívané z více kousků látky. Vypadá to, že polštář vznikl opravdu z odstřižků látek, které zbyly z jiných projektů.

Kniha Quilts of Iceland byla vystavena k nahlédnutí. Je to takový ženský počin - vzory patchworkových dek inspirovaných Islandem, recepty na tradiční jídla a fotografie autorek i přírody.

Deka inspirovaná Haldořinou polstrovanou židlí.

Deka inspirovaný čedičovými varhany. Za mne by byla krásná v provedení z lněných látek v mnoha odstínech šedi.

Vlněný svetr s vyplétaným kruhovým sedlem najdete v muzeu jen na pokladně. Zvláštní, člověk by čekal, že typ svetru, ve kterém denně potkáte několik desítek lidí, bude mít v muzeu samostatnou místnost, ale evidentně není tak tradiční, jak by se na základě současného pozorování mohlo zdát.

Muzeum na mne působilo mile a domácky. Chvílemi mi to připomínalo návštěvu u babičky, která doma také spoustu ručních prací.

Poprvé ve Vida centru

To poprvé platí pro mě, děti už ve VIDA! science centru Brno byly s prarodiči. Nalákaly mne Dny elektronové mikroskopie (DEM), které se v Brně koncem března konaly. Z programu ke DEM jsme zvládli zkouknout vědeckou show a prohlídnout si pylová zrna pod optickým mikroskopem. Na opravdický elektronový mikroskop se zajdeme podívat příští rok jinam. 

Je fajn, že děti už mohu po příchodu vypustit a užít si prohlídku téměř sama. Jen je musím čas od času zkontrolovat, vyfotit na některé z atrakcí a upozornit na začátek vědecké show.  Nejtěžší bylo sehnat všechny "kusy" na konci k sobě a odejít domů. I tak mne z návštěvy bolela hlava, ale to už je taková moje klasika, bez které se návštěva podobných míst neobejde. 

Děkuji za návštěvu výstavy a zvu na komentovanou prohlídku

Se zpožděním děkuji i tady všem, kteří přišli minulou neděli na naši výstavu. V sobotu přišlo 60 lidí, v neděli 82. A právě těch 22 bylo navíc byl nadstandard -  kolegyně, její rodina a k tomu 18 mých blízkých, ať už z rodiny nebo z on-line světa. Konkrétně děkuji Janě, Katce a Kláře. 

Kolegové slíbili poskytovateli grantu 1500 návštěvníků. Počítala jsem to, je to 30 návštěvníků na den. Nezdá se to jako moc, ale výstava je komorní, otevřená jen ve všední dny, poněkud schovaná. Nevystavuje díla žádného známého umělce a propagace v médiích i na sociálních sítích je minimální, přičemž v Praze se to výstavami jenom hemží. Přilákat lidi proto není v snadné, v době sílící epidemie asi ještě těžší. Každý se tedy počítá (viz. foto :-). 

Chtěla bych Vás pozvat na komentovanou prohlídku s restaurátorkou miniatur Olgou Trmalovou. Prohlídka se koná v úterý 16.11. ve 14:00. Vstup zdarma. Rezervace nutná na emailu studickova(zavinac)ssc.cas.cz nebo můžete napsat i na můj email eva.koci(zavinac)iic.cas.cz . Při vstupu na prohlídku bude kontrolována "bezinfekčnost" podle aktuální podmínek a je nutné mít respirátor. 

Potěšující je, že výstava bude otevřená i v období vánočních prázdnin - 27.-30.12. Takže si tam můžete odskočit se zahřát při procházkách Prahou s rodinou nebo přáteli. Jednou z velkou výhod je právě poloha přímo naproti Národnímu divadlu, druhou výhodou je vstup zdarma :-)

Pozvánka na výstavu

Moc ráda bych vás všechny pozvala na výstavu Kopie a falzifikáty v portrétní miniatuře, kterou připravila naše laboratoř ALMA. Výstava shrnuje čtyři roky vědeckého zkoumání portrétních miniatur z českých sbírek a je zaměřená na miniatury, které nejsou zcela originálními díly, ale spíše kopiemi, napodobeninami nebo i přímo falzy.

Na výstavě se  mimo jiné dozvíte, jakými výtvarnými technikami byly miniaturní portréty malovány, jakými metodami je zkoumáme, jak rozpoznat originál od kopie a jestli je to vůbec možné. 

 Celkový pohled na zahájení Týdne Akademie věd ČR, které proběhlo toto pondělí (Najdete mne?)

Autory výstavy jsou vedoucí laboratoře ALMA Janka a David Hradilovi a restaurátorka miniatur Olga Trmalová. Já sama jsem se na přípravě výstavě podílela minimálně, ale jsou na ní použity výsledky mojí vědecké práce - analýzy miniatur práškovou difrakcí a vyhodnocování těchto analýz. 

Výstava se koná v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3 v Praze. Je otevřená  Po-Pá 10:00-18:00. Vstup je zdarma. Výstava je maličká, prohlídka vám zabere odhadem 30 minut. Tento víkend 6.-7.11. je výstava v rámci Týdne AV ČR otevřená i o víkendu. 

V neděli 7.11. budu na výstavě celý den, abych návštěvníky výstavou provedla a odpověděla jim  na všechny zvídavé dotazy. Takže prosím přijďte v hojném počtu, moc ráda Vás uvidím.

Fotografie: Lucie Písecká (laboratoře) a Jana Plavac (výstava), MA-XRF mapa - Michal Pech

Výstava Jana Jedličky

O výstavě Jana Jedličky v Městské knihovně na Mariánském náměstí jsem se dozvěděla na Instagramu KláryPondělí. Moc jí za to děkuji, jinak by mi unikla a byla by to velká škoda. V práci řešíme pigmenty dnes a denně, zvlášť šéf je odborník na ty minerální, jílové a tak mne obrazy namalované pigmenty vlastnoručně sesbíranými autorem v krajině během procházek přitahovala. Nehledě na to, že některé vypadají trochu jako patchworkové deky. 

Děti odmítly jít se mnou. Nejstarší se zotavovala doma po náročném sportovním soustředění, dvě mladší jsem ponechala svému osudu v dětském oddělení knihovny. Na výstavu jsem tak neměla moc času, proběhla jsem ji rychleji než by si zasloužila. 

Výstavu tvoří především spousta černobílých fotografií.

Škoda, že k výstavě nebyl žádný plakát. Tahle fotka by se mi na něm moc líbila. 

Ony pigmentové obrazy, kvůli kterým jsem přišla. Jen jsem se tak krásně nesladila do zemitých tónů jako tahle paní. Na druhou stranu můj ručně pletený vlněný svetr svou zelenou barvou ladil s příjmením umělce.

Jestli to nepletu, tak tyto obrazy jsou malované pigmenty nasbíranými v Praze a blízkém okolí (např. Bílá hora, Prokopské údolí, Nelahozeves). Taky máte chuť vyrazit na procházku, kopat do země, třít, usazovat a malovat?

Myslím si, že by to celé smýšlení za obrazy dalo použít i při šití patchworkových dek. Jen místo ručně nasbíraných přírodních pigmentů by člověk barvil látky přírodními barvivy. Třeba chronologicky podle toho, co měl člověk ten den k večeři. Jeden den by to bylo kari (žlutá), pak avokádo (růžová), plesnivé avokádo (růžovo šedá), živočišné uhlí (černá), banán (šedo-okrová), špenát (zelená) atd. 

Krásná barvená kombinace.

Loučím se obrazem Praha IX z roku 1999. 

Výstava končí tuto neděli 5.9., tak máte poslední šanci ji stihnout. Kdo nestíhá, může se spolu se mnou kouknout na dokument Jan Jedlička: Stopy krajiny.

Dechberoucí nález v kostele v Milevsku

Mého muže už poněkud štve, jak jsem poslední dobou "posedlá" koronavirem. Má pravdu a i mně samotné už to vadí, ale nějak si nemohu pomoct. Takže se lze divit, že dnešní zprávou dne pro mne není ani to, že se zastavili lety z Anglie kvůli nové mutaci koranoviru, ani to, že se Babiš nechá jako jeden z prvních očkovat, ale to že v milevském klášterním kostele objevili vzácnou relikvii, která tam byla ukrytá pravděpodobně 600 let. Jako někoho, kdo se zabývá analýzou barevné vrstvy na malířských dílech, mne tato zpráva mimořádně zaujala. A to až tak, že  jsme po dlouhé době zase jednou sledovali Události, kde byl k našemu zklamání tomuto neuvěřitelné objevu věnován velmi malý prostor.  

Podařilo se mi ale dohledat na youtube půlhodinový pořad, který se objevu detailně věnuje. Lze očekávat, že od zítřka se oni badatelé, jeskyňáři, fyzici, dendrochronologové a jiní odborníci začnou objevovat i v jiných médiích. A já se těším až si je poslechnu v Show Jana Krause, u Lucie Výborné, v Hovorech X, ale dnes jen Badatelé. 

Muzeum lichožroutů ve Ville Pellé

Tři dny předtím než se vše zase neprodyšně uzavře. Výstava ilustrátorky Galiny Miklínové ve Ville Pellé stojí za návštěvu a děti bude bavit. Možná si neprohlédnou obrázky, tak jako si je neprohlédly ty naše, ale užijí si všechno ostatní. Vánoční atmosféru, kreslení nebo omalovávání, hledání lichožroutů, čtení a prohlížení knih, drobné vtipné detaily ...

Nakonec jsme podpořili kavárnu v suterénu, která po určité pauze zase funguje. Obsluha byla velmi milá, kromě nás v kavárně nikdo nebyl a po tak dlouhé době bez návštěv pohostinských zařízení to byl moc příjemný zážitek.

Krásný předvánoční čas i v této zvláštní době!

Staří mistři

Prodloužený víkend se nakonec vyvinul úplně jinak než jsme plánovali. Místo sekání trávy na chalupě v rodinném kruhu, jsme zůstali s mužem sami doma bez dětí. Muž celou dobu nuceně ležel v posteli (bolavá záda :-( ), já jsem odpočívala s ním a vycházela jen odpoledne na chvíli za kulturou.

V prostorách Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí byla na podzim 2019 otevřena  nová expozice Národní galerie nazvaná Staří mistři. Vedle sebe jsou představena díla českého i světového umění z období renesance a baroka. Více se dozvíte na stránkách NG a ještě více v lánku na Aktuálně.cz.

Krásné to bylo. Jen klimatizace je nastavena na hodně nízkou teplotu, a proto je třeba se v letních měsících přiobléct, aby z toho člověk nedostal angínu.

PS: Všimla jsem si jednoho obrazu s "krásně" zdegradovaným žlutým květem.