Islandské muzeum textilu

 Několik fotek z muzea textilu Icelandic Textile Center v islandském městě Blonduós jsem dávala na blog naší Expedice Světu vstříc, ale sem se hodí víc a tak se o ně podělím i tady. 

V muzeu jsem byla sama. Bez dětí i jiných návštěvníků. 

Fotoalbum zdobené křížkovou výšivkou s motivem kodaňského nábřeží.

Textilní muzeum v Blönduós vystavuje jedinečnou sbírku domácích vlněných a textilních výrobků, islandské národní kroje a umělecké výšivky spolu s mnoha nástroji používanými k jejich výrobě. Muzeum bylo oficiálně otevřeno u stého výročí města Blönduós v roce 1976 . Dnes sídlí v krásné nové budově z roku 2003.

Důležitá část muzea je pojmenována po Halldóře Bjarnadóttir (1873-1981), známé islandské ženě, která dlouhá léta působila jako poradkyně Národního svazu farmářů a 44 let vydávala časopis „Hlín“. Kromě toho založila a provozovala Wool- and Textile College na Svalbarði. Halldóra, která se nikdy nevdala ani neměla děti, zasvětila svůj život vzdělávání žen. Sbírala nejen různé varianty tkaných a pletených vzorů, ale také drobné předměty, které souvisely se zpracováním vlny a textilu.

Halldóra svůj majetek darovala Textilnímu muzeu, kde je nyní vystaven v tzv. Halldóřině pokoji.

Patchworková deka (quilt) s motivem drážďanského kola, který je trochu složitější něž je obvyklé v dnešní době.

Kavárna či jídelna či prostor pro menší společenské akce je nachází v centru maličkého muzea.

Mísa na polévku a dva talíře s dekorem slaměnky, mým oblíbeným. Pravděpodobně z Halldóřiny pozůstalosti.

Sametový patchworkový polštář. Čtverce v pozadí hvězdy jsou sešívané z více kousků látky. Vypadá to, že polštář vznikl opravdu z odstřižků látek, které zbyly z jiných projektů.

Kniha Quilts of Iceland byla vystavena k nahlédnutí. Je to takový ženský počin - vzory patchworkových dek inspirovaných Islandem, recepty na tradiční jídla a fotografie autorek i přírody.

Deka inspirovaná Haldořinou polstrovanou židlí.

Deka inspirovaný čedičovými varhany. Za mne by byla krásná v provedení z lněných látek v mnoha odstínech šedi.

Vlněný svetr s vyplétaným kruhovým sedlem najdete v muzeu jen na pokladně. Zvláštní, člověk by čekal, že typ svetru, ve kterém denně potkáte několik desítek lidí, bude mít v muzeu samostatnou místnost, ale evidentně není tak tradiční, jak by se na základě současného pozorování mohlo zdát.

Muzeum na mne působilo mile a domácky. Chvílemi mi to připomínalo návštěvu u babičky, která doma také spoustu ručních prací.