První letošní sníh

Podzimní antoníček

Žluté obaly na květináče a obháčkovaný kamínek v barvách podzimního listí spadeného na blátivou cestu.

218/365

Konečně povedená fotka jarního antoníčku.

Bohužel jeden z jarních květináčů si odnesl neznámý pachatel, druhý padl za oběť naší týdenní nepřítomnosti kombinované se suchým počasím. Aspoň jeden zůstal.

190/365

Jarní antoníček.

Vánoční antoníček

S ranní jinovatkou. Další kamínek, který neutekl mému háčku.

Maličký věnec na vysokých dveřích. Recyklovala jsem náš loňský.

39/365

Netřesky na antoníčku se zbarvily do červena.

11/365

Podzimní zátiší na antoníčku.  Byli tu tací, kteří se báli, že nám něco zmizí. Tak ano, velmi rychle zmizel obháčkovaný kamínek. Zato nám od neznámého dárce přibyla jedna pichlavá rostlinka - asi aloe. Malé okrasné dýně jsou dárek od mé tety z Valašska, děkuji za ně. Díky nim jde antoníček s ročním obdobím :-)

Vodní příkop se zelení

Zahradníci přijeli a zasadily trvalky a sakuru do "vodníhu příkopu" u vchodu do domu. Je to neskutečná potěcha pro oči ta roztroušená zeleň, co teprve až se rostlinky rozrostou. Ve čtvrtek zasejí trávu na zahradu, konečně budeme koukat do zeleně a ne na oraniště.

Do růžova

Rozchodníky a netřesky v květináčích na antoníčku se ujaly, začaly se vegetativně množit a některé začaly i kvést. Rozkvetl i jeden kamínek. Měla bych šít holkám kostýmy na Stříbření a místo toho dělám nepotřebné blbosti. Nechce se mi začínat zase něco nového, náročného, zvlášť, když holky usínají po desáté večer.

 A komentář mého muže, když jsem mu ukázala, co dělám: " To si děláš srandu. Chudák kamínek nemůže se bránit, nemá nožičky, aby utekl." Tož tomu se říká podpora rodiny :-)

 Kvetoucí rozchodníky. Snad jednou budou i na střeše garáže, až to tu trochu vyschne. Ale to je práce pro zahradníky.

Zátiší na antoníčku

 Zatím to u nás na zahradě i před domem vypadá dost neutěšeně.Na dvorku máme něco čemu říkám vodní příkop a mezi chodníkem a silnicí takový vyschlý ostrůvek. Pohled je to dost neutěšený. Časem přijdou zahradníci a něco s tím provedou.

 Nemohla jsem ale ten pohled vydržet a tak jsem nakoupila na Zelňáku netřesky, u babičky si vypůjčila pár starých hliněných květináčů a konečně použila kameny dovezené z cest. Žulový je z Bretaně, tmavě šedý z řeckého ostrova Santorini.

 

Snad tahle mini zahrádka potěší nejen mne, ale i kolemjdoucí.