Po letech arboretu

Pořád je tam krásně. Chodíme se tam kochat i čerpat inspiraci. Kochání by mi šlo, čerpání inspirace taky, ale zasadit něco a ještě to udržet při životě je pro mne nadlidský výkon. 

Příště bude arboretum otevřené během červencových svátků a pak až na podzim. Koukněte na stránky. 

Poprvé ve Vida centru

To poprvé platí pro mě, děti už ve VIDA! science centru Brno byly s prarodiči. Nalákaly mne Dny elektronové mikroskopie (DEM), které se v Brně koncem března konaly. Z programu ke DEM jsme zvládli zkouknout vědeckou show a prohlídnout si pylová zrna pod optickým mikroskopem. Na opravdický elektronový mikroskop se zajdeme podívat příští rok jinam. 

Je fajn, že děti už mohu po příchodu vypustit a užít si prohlídku téměř sama. Jen je musím čas od času zkontrolovat, vyfotit na některé z atrakcí a upozornit na začátek vědecké show.  Nejtěžší bylo sehnat všechny "kusy" na konci k sobě a odejít domů. I tak mne z návštěvy bolela hlava, ale to už je taková moje klasika, bez které se návštěva podobných míst neobejde. 

Báječný víkend v Brně

Oslava narozenin našich dětí s dětmi mých kamarádek. Dva dorty podle osvědčených receptů (ten pařížský se mi zase osvědčeně srazil, ale i tak byl skvělý). Dva obědy u babiček. Bylo to tak fajn, že se mi tomu ani nechce věřit (a tu hodinovou procházku, kdy se děti neustále hádaly ze svých vzpomínek vypouštím).

Poslední dobou si u dortů říkám, že na vzhledu nezáleží. Důležitá je chuť. Pět hořkých čokolád a čtyři šlehačky prostě nemůžou chutnat špatně :-)

Aplikování hexagonků

Omlouvám se za rozmazanou fotku hexagonkových kytiček na kosočtvercích. Takhle nějak už bude vypadat hotová deka. Na kosočtverce (délka strany 23 cm, kolmá vzdálenost stran 20 cm) jsem rozstříhala téměř všechny látky s bílým základem, které jsem doma našla. Z fotky je vidět, že kosočtverců je málo. Navíc barvy moc neladí. Rozhodla jsem se tedy všechny hnědé kytičky vyřadit, stejně jako kosočtverce s hnědými puntíky. Zašla jsem do látek Mráz a koupila dvě vhodné látky na kosočtvrece. Po projití oblíbených eshopů s látkami (ŠitíNití, Dům látek, Ragos) jsem zjistila, že nabídka vhodných látek je dost tristní. Vlastně jen drobné puntíky nebo kytičky na bílém pozadí. Líbilo by se mi něco takového jako má paní Jodi z Tales of Cloth - jemné vzory kreslené tenkou barevnou linií na bílém pozadí. 

Ve středu po práci jsem vyrazila vlakem do Brna. Poprvé po letech sama ve vlaku. Kytiček jsem naplikovala 7. Aplikování jde proti šití kytiček překvapivě rychle, hlavně nemusím pořád odstřihovat niť a motat uzlíky, což narušuje plynulost šití a zdržuje (asi jako čurací pauzy cestou do Chorvatska :-).

Puntíky koupené v Brně v Karsu. Příjemné jemné látky. Béžovka a růžovka jsou určené jako doplňkové látky na nosítka.

Jáík vyzvednutý u mých rodičů, kde našel zálibu v kreslení.

Ve vlaku do "Moravské", k mojí Veselé babičce. Zatímco já jsem aplikovala, Jáík si udělal z vlaku prolízku (ve vlaku téměř nikdo nebyl a nikoho tak nerušil ani neohrožoval ani neinspiroval vychovanější děti).

Druhý den cesta zpátky. Z "Moravské" do Brna. V Brně jsme museli něco vyřídit. Chtěla jsem si nechat těžký batoh v úschovně zavazadel, ale všechny skříňky byly obsazené a ty neobsazené nefungovaly. Do jedné takové jsem hodila svoji desetikačku a nic. Ani se nenačetla, ani nevypadla. Podrobnějším rozborem jsem zjistila, že je tam prostě naházeno moc mincí a tak nemůže vypadnout. Vybavena pinzetou na obočí, jsem všechny mince vytahala a zbohatla tím o 51 Kč, ale ani poté skříňka nefungovala a já musela těžký batoh v tom vedru tahat všude s sebou.

Nákupy v Brně. Žluté puntíky na kosočtverce, bílé puntíky na lem. Na zadní stranu nutně potřebuji černobílý kanafas s co největšími kostičkami (tak 2 cm), ale sehnat se mi ho asi nepodaří. Nevíte, kde by ho mohly mít? V Karsu (Maliňák, Celj) ani u Mráze ho nemají.

Cesta do Prahy jen s jedním dítkem je pohoda. Jáík si hrál s autem od mojí sestřenice a já listovala speciálem Marianne Bydlení o Nordic stylu a vzpomínala na naši cestu na Sever.

Paneland

Díky paní/slečně Hele a jejímu upozornění, že v Brně na výstavě Paneland mají "moje vázy", jsme strávily s dětmi příjemnou hodinku. 

Šikmý panelák v Brně. V podobném jsem vyrostla.

Husákovo 3+1 aneb panelový byt zařízený v soudobém stylu. Jáík a Jó jím dost proletěly, ale Jů šokoval. Pro naši generaci to byl návrat do dětsví, někdy dost děsivý. I můj muž narozený v dvougenerační vile, některých kouskům neunikl. Třeba tu oranžovou kuchyni má jeho maminka dodnes. Jen nábytek universal vystřídal ivar od IKEA. 

Naše koupelna byla dost podobná, jen umakart imitoval dřevěný obklad.

Některé trendy se právě vracejí ...

Bakelitové kliky. Taky jsme je měli.

Váza, vázy, vázy. Vyfotit bezdětnou fotku není jen tak. 

Herna na závěr. Výstavu stála za to, zaujala i děti a to se těm mým až tak často nestává.

Nabitý podzimní víkend v Brně

Stihli jsme toho víc než jsme čekali či plánovali. Vyrazit na nákupy do města (vatelín na nosítka s kovové zipy v Karsu), oslavit Jáíkovi narozeniny, kochat se při promítání fotek mužova bratrance, který strávil pět měsíců v Jižní Americe a týden kolem Antarktidy, nařezat látky na nosítka, plavání ve dvou v bazénu na Kraví hoře, vidět týdenní miminko, pouštět draka, navštívit kamarády, kteří čekají třeťátko, oběd u našich a udat dvě banánovky věcí po dětech. Fotky jsou opět hlavně pro babičky a pro moje vzpomínání :-)
 

Red velvet cake s tvarohovo-mascaponovou náplní. Pekla jsem ho po páté během měsíce, ale o tom víc snad příště.

Sledujete Jáíkův výraz. Je to šašek počmáraný.

Klobouk, který jsme před lety dovezla tchánovi z Kjóta. Velikostně sedí na Jóinu.

Drakiáda na Kraví hoře. Po dlouhé době nějaká organizovaná akce, které jsme se (čirou náhodou) účastnili. Dětem se to moc líbilo.

V Brně je tááák dobře. (Do domečku raději nejezdím, obrečela bych to. Když je něco potřeba zařídit jede tam muž.)