Jak šiju balíčky

Před Vánoci jsem vymyslela nový způsob, jak balit balíčky. Je to relativně rychlé, levné a hlavně ekologické.

Pokud nakupujete u Vozíku či Chlebíku :-), tak se Vám tyhle tašky z recyklovaného papíru doma jistě hromadí. Dají se skvěle využít na zabalení menších balíčků. Z jedné tašky jednoduchým rozstřižením vzniknou dva obdélníky, které stačí přehnout na polovic a ze dvou stran sešít na stroji bavlněnou nití, čímž vznikne obálka.

Já nejdřív nahromadím pár papírových tašek a pak si na půl hodiny zahraji na manufakturu pro jeden pár rukou, kdy našiju obálky, plním je vizitkami a z poloviny vyplněnými podacími lístky. Na obálky napíšu tlustým fixem svou adresu, aby mi pak balení objednaného nosítka zabralo, co nejméně času.  A je to!

Je mi jasné, že pro někoho, kdo koho živí posílání balíčků není tento způsob zrovna efektivní, ale když jich jako já posíláte jen pár týdně, tak to podle mne za tu námahu stojí.

O tom jak balit balíčky z balícího papíru bez izolepy si můžete přečíst tady.

Trencle pro Jáíka

Už bylo na čase, aby Jáík dostal nějaké trenýrky. Nechtělo se mi utrácet za nové a rozhodla jsem se, že mu je ušiju. Sice mi to s overlockem zatím moc nejde a úplně nejvíc se bojím šití dvoujehlou a krabacení spodního kraje triček, ale trenýrky nejsou vidět, tak jsem sebrala odvahu a pustila se do šití.

Ačkoliv z úpletů téměř nešiju, našla jsem doma nemalou hromádku tenkých úpletů v klukovských barvách. Nějaké zbytky po šití legínek pro holky, moje vytahané tričko, kousek po zkracování minišatů ;-) a tu parádní látku s auty si Jáík vyřval u Mráze. K tomu jsem přidala širokou gumu koupenou do zásoby a nádhernou tkanou stuhu se stavebními stroji. A hlavně střih - ten je volně dostupný na internetu i s českým fotonávodem - Boxerky od Budilky.



Nechala jsem holky, aby si zahrály na módní návrhářky, a každá mohla navrhnout z dostupných látek jednu kombinaci, kterou jsem pak nastříhala a sešila. Holky se pohádaly o maličký zbytek bílé, vyhrála Jó. Podle toho poznáte její návrh. Jůin je ten nejelegantnější. V osmi letech bych na takovu kombinaci nepřišla a možná ani teď. Já jsem kombinovala tak, abych využila co největší množství látek a měla co nejméně zbytků.



Krabatí se. Spodní lem jsem šila cik-cakem.

Ty nejzbytkovější. Zadní strana je středně modrá :-)

Maličká hromádka, co zbyla. Tu si nechám na záplaty nebo aplikace.

Staré záclony na prodej

Dostaly se ke mě patery staré záclony. Rozřezala jsem je na kousky, abych z nich našila pytlíky a nakonec je rozveselila barevnými šňůrkami. Takhle si nesou můj rukopis. A vám mohou z obchodu nosit ovoce a zeleninu.

Můžete si je koupit u mne na Fleru nebo napsat na můj email evulekotule (uzenáč) seznam.cz mít je o trochu levněji.

Ušito bílou nití II

Polštář ze zbytku plyšové látky, ze který jsem ještě před dětmi šila potahy na podprdelníky na křesílka. Křesílka i podprdelníky jsou momentálně na chapupě a tak tam za nimi zamíří i polštář. Mám z něj extra radost, protože se mi na něj podařilo zužitkovat i kousek starého povlečení a naplnit jen malými odstřižky vatelínů, které mi zbývají při šití dek a nosítek.

Dva bílé potahy na taburet místo jednoho jasně červeného, který mi pil krev. Je mi jasné, že bílá látka je nepraktická, ale měla jsem téhle plastické potahovky dva metry v zásobárně již mnoho let. Je moc příjemná na dotek, měkká a hřejivá. Červený potah jsem kvůli přesnému střihu rozstříhala na střihové díly a mám v plánu jej recyklovat na dna kabelek a taštiček pro děti.

Podprdelník z extra silné bavlněno-lněné látky. Né že bych potřebovala pod zadek měkkost, ale ty židle teď v zimě tak hrozně studí.  Koš plný bílých odstrižků.

Oběd ve dvou. Po velmi dlouhé době konečně sami dva s Jáíkem (muž vyrazil letos poprvé do práce). Kočička s pejskem na nás koukají z rodinného kalendáře, který vybírala Jó.

Ještě mě trocha bílého šití čeká.

Ušito bílou nití I

Poslední dobou mám méně volného času než obvykle. Všechno se odvíjí od Jáíka, který vstává zaráz se mnou a usíná stejně tak. Přes den si na hodinku a půl zdřímne, ale často někde za pochodu nebo v době, kdy se musím vařit. Na šití tak nemám téměř čas kromě pár ukradených chvilek během vaření, což je výhoda šicího stroje v kuchyni.

Během jednoho chystání večeře jsem spíchla ze staré zástěry tenhle pytlík na pečivo. Pytlík je určený na nakupování nikoliv na skladování. Zástěra byla snad úplně nová, neskutečně pečlivě ušitá, se záševky, aby zdůraznila ženské linie, ale látka už byla mírně zažloutlá a tak se nedala použít na nějaký pořádný projekt.

Dnes Jáík přes den výjimečně nespal a tak zatímco tu bloguju, muž uspává holky a já po dlouhé době čas pro sebe. Takže hurá ke strojům, ať se práší od overlocku.

Losování give-away

Pomáhal mi Jáík, jak dokumentují fotografie.

Losovalo se stylově ze "záclon".

 Jáík vytáhl papírky dva, ale potom z vybral jeden vítězný.

 Tady je.

Tramtadadá, vyhrává  autorka prvního příspěvku Míša.

Nakupování do záclon zdar !

Mega velká pikniková deka

Tuhle deku jsem začala šít před osmi lety, když jsme ještě žili v Praze nedaleko místa, kde bydlíme nyní. Sešila jsem bloky po devíti čtvercích a tím to haslo. Dlouho jsem nevěděla co s nimi. Nakonec jsem ještě v Brně vymyslela, že z nich bude velikánská pikniková deka pro středně velkou rodinu. Začala jsem šít v Brně a pokračovala mezi vybalováním v Praze.

A tady je už hotová. Srolovaná do roličky a sepnutá popruhy, které usnadňují její přemísťování. Přece jen je hodně velká (220 cm x 220 cm) a tím pádem i docela těžká.

Přední strana není žádný zázrak, ale i tak z ní mám radost. Je to největší deka jakou jsem kdy šila.  S prošíváním jsem bojovala, nejen kvůli velikosti, ale kvůli tomu, že takové ty zahnuté zavírací špěndlíky byly na chalupě a já mohla použít jen klasické rovné zavírací nebo ty úplně obyčejné.

Zadní strana se naopak velmi povedla, i když na fotce to tak nevynikne. Místo abych kupovala velké množství nové látky, zužitkovala jsem větší kusy látek, které mi doma ležely už delší dobu a nevěděla jsem si s nimi rady. Vybírala jsem látky do červena, hněda a žluta. Ty laděné do modra a zelena si nechávám na piknikovou deku pro naši rodinu. Vzor už mám vybraný dlouho, čtverce ze zbytků už také pomalu stříhám. Snad ji stihnu ušít do příštího léta, nerada bych na ni čekala dalších 8 let. To už s námi děti piknikovat nebudou a do vnoučat bude ještě daleko.

Malé krůčky k "zero waste" domácnosti a GIVEAWAY

Už je to více než měsíc, co jsem ušila první tři pytlíky ze starých záclon.  Postupně jsem rozstříhala záclony celé a ušila z nich patnáct dalších  pytlíků. Ze začátku byl každý nákup malý adrenalinový zážitek, ale postupně jsem si zvykla. Také jsem si zvykla na pytlíky nezapomínat a brát si je sebou před odchodem z domova. Mikrotenové sáčky z naší domácnosti nezmizely úplně, třeba takový koblížek si do nich Jó kupuje, ale rozhodně se mi jejich spotřebu podařilo snížit tak na desetinu. 

Prodavačky s nimi většinou nemají problém. Jako jo, stalo se mi, že na mě prodavačka nevěřícně zírala, ale přežila jsem to. Jedna paní v pekařství dostala záchvat smíchu: "Chachacha, chleba do záclon!", naše Jů při jejich první spatření prohlásila zcela upřímně: "Mami, to je nádhera!", Jó pytlík odmítla strčit do tašky a tu krajkovou nádheru hrdě nesla sama všem na očím. Muž se jich vyděsil, na krajky on není ;-), ale jabka do nich taky koupil. Jedna prodavačka mi hlásila, že už s podobnými viděla nakupovat jiného pána. Takže závěrem: je to o zvyku - postupně se přestanete stydět a naučíte se nosit je při sobě.

Ještě si chci ušít pár bavlněných pytlíků na pečivo. Hlavně z hygienických důvodů - nemyté ovoce a zeleniny do záclon, pečivo do bavlny :-)

V domácnosti s malými dětmi je často vysoká spotřeba papírových ubrousků na všechny ty nudle u nosu inudle z polívky u pusy či na stole. Už před Jáíkovým narozeniním jsem část starých čtvercovek rozstříhala, olemovala na overlocku a začala používat jako ubrousky/kapesníčky místo těch papírových. Část z nich už se roztrhala, část se poztrácela a bylo na čase ušít nové. S množstvím jsem to trochu přehnala - použila jsem nějaké staré plínky a starší na pár místech roztrhaný ubrus. 

A náš poslední maličký krůček - recyklovaný toaletní papír - balený v pruhu recyklovaného papíru místo několika běloučkých navoněných roliček v igelitu. Trochu jsem se tohoto kroku bála, jestli papír nebude příliš hrubý, ale je hebký jako dětstká prdýlka.

A co vy? Přemýšlíte o tom, kolik po vás zůstává odpadu? My odpad třídíme už dlouho a myslím, že důkladně (kromě skla, papíru, tetrapacku, plastu i bioodpad a všechny kovy (na obojí se dají v Praze najít popelnice)), ale teprve nedávno jsem se díky skvělému Zuzčinu blogu začala postupně zamýšlet nad tím, jak bychom mohli množství odpadu snížit.

Pro všechny vytrvalé čtenáře, kteří dočetli až sem je tu GIVE AWAY - tři záclonové pytlíky (a pokud budete chtít i 10 ubrousků z ubrusu) . Stačí zanechat kometář s kontaktem na sebe.

Garážový výprodej

Nevím, jak vám, ale nám se pořád hromadí věci. Pošlete jednu dál a čtyři jiné koupíte nebo dostanete. Občas je nám něco líto vyhodit, co kdyby se to mohlo ještě hodit. Třeba jako tyto vytříděné papírové složky. Vystřihuji z nich čísla na Jáíkovo měsíční focení, ale vůbec jich neubývá. i když je Jáík  pravidelně likviduje.

Každopádně nyní se nám jich podařilo pár využít a společně s Jů z nich nastříhat písmenka. Obrovská kartónová deska je od popelnic s papírem, čekala tam na nás. Desku jsme pověsili ve čtvtek na bránu, aby všichni věděli, co se u nás v sobotu chystá. 

Garážový výprodej všichni známe z amerických knih a filmů, u nás moc běžný není. Náš dům má pro takovéto akce ideální polohu a dispozici, tj. tak akorát velký dvorek u jedné z hlavních "tepen" naší dědiny/čtvrti. Jako bonus se v sobotu konaly místní oslavy, takže kolem nás proudily málem davy. Vytahali a vystavili všechno, co se nám nechce brát sebou do Prahy. Hlavně oblečení, hračky a knihy po dětech, ale i pár dalších věcí jako křeslo z multikina, žebřík nebo pokojové rostliny. K tomu moje čepičky a nosítka.

Spousta věcí našla nového majitele a nám se uvolnilo místo v garáži (a snad i zaplatil nový monitor, který jsme museli koupit místo toho rozbitého). Seznámili jsme se se spoustou milých a zajímavých lidí, možná i někoho inspirovali. Prostě úpěsný den.

Džínová recyklace II

Lepší fotky z dnešního odpoledne, kdy se mi poštěstilo být skoro hodinku a půl sama v domě. Rozstříhala jsem dvoje rifle a jednu sukni a hned mám materiálu na šest dalších recyklovaných nosítek. Občas je fajn mít p*del dvačtyřicítku :-)
 

Na recyklace látek mě moc neužije. Po špatné zkušenosti s roztrženými šaty z recyklované látky, nemám důvěru v pevnost materiálu. U džínoviny jsem udělala výjimku, snad mě nezklame, stejně jako plsť, ze které jsou vlásky panenky.

Zbytky až na dva větší kousky letěly do koše.