22.8.19

Makro


Ať žijí spolupráce s jinými ústavy! Je to vždy příležitost se dostat do krásných prostor.  Třeba taková zasedačka na Ústavu makromolekulárních chemie AV ČR je pro milovníka retra úžasný zážitek.


Vsupní hala.


Chodba, kde se pořádají výstavy.


Slíbená zasedačka.


Slet ufonků, jak nazvala svítidla moje sestřenice.




Další fotky najdete tady, tady a tady.




Poslední dvě fotky jsou z Národního technického muzea.

20.8.19

Tři důvody proč jezdím ráda na kole do práce








Přirozený pohyb, překrásná příroda, přezrálé plody podél pěšiny (nedávno jsem poslouchala 5P).

15.8.19

Popínavky pražské ZOO


Kromě jedné vyfoceny všechny kolem hřiště Rezervace Bororo.






Tahle (dvě horní fotky) mi připadala odzvlášt džungloidní, ale nemám ani ponětí, co by mohlo být zač.




Květinový záhon za závěr.

10.8.19

Deštivé odpoledne v Technickém muzeu


V sobotu odpoledne pršelo, vzali jsme si tedy celá rodina duhové deštníky a vyrazili na Letnou do Národního technického muzea. Stejný nápad měla spousta lidí, jen nešli do muzea, ale na Prague Pride :-))


Muzeu jsme jako rodina byli poprvé. Většinu expozic jsme jen prolítli, děti jsou na ně asi ještě malé, největší dojem na nás udělala hala s dopravními prostředky.




Dětem se nejvíc líbily rozbité mobily pod podlahou v Chemii kolem nás. Vybírat si ten svůj vydržely asi deset minut.


Kopie legendárního Wichterleho čočkostroje ze stavebnice Merkur.

Nestihli jsme všechno, budeme se muset počkat na další upršené víkendové odpoledne a zajít tam ještě jednou.

9.8.19

ZOO v létě


Mám děti na chvíli zase doma. Myslela jsem, že je vezmu do Stromovky, ale Jáík ráno navrhl ZOO a  hned bylo jasné, že tam musíme. Protože, co dělat, když je venku tak krásně, a vám se nechce nic vymýšlet, jen si to společně užít. 


Pro nás je ZOO takové vše v jednom. Zeleň, zvířata, poznání, hřiště, zmrzlina a párky, obchůdky, koupání ... A taky spousta lidí, to musím přiznat. 


I přes to, že tam chodíme několikrát do roka, stále objevujeme nové věci. Třeba tuhle tematickou výstavku u toalet




Jak dlouho vydrží hroch pod vodou než se musí zase nadechnout? Dvě minuty.  


Geostezkou jsme jen proběhli.



Téměř prázdný pavilon šelem na závěr. Náš oblíbený.


Najdete Jáíka? 


Povinné foto.




Sourozenecká láska. Konečně. 


S baziliškem z očí do očí.


Tygři jsou prostě láska. Aspoň Jáíkova a moje.

Krásný víkend! 

7.8.19

Zítra se uvidíme




Já už se na ty svoje dětičky tak těším, že porušuji svoje pravidla a dávám sem aspoň na chvíli tyhle fotky.

6.8.19

O práci


Poslední dva dny jsem v práci jen přemýšlela. Seděla, čučela do počítače, do článků, do zprávy od kolegy z jiného ústavu, čmárala na papír. Hlava se mi málem zavařila a zchladil ji až déšť, který se spustil, když jsem jela na kole domů.  Stejně jsme to nevymyslela. Je to prostě moc složité, moc komplexní, moc organické. 


Naplánovala jsem aspoň další jednoduchý experiment, obdobu toho, co jsme už dělali. Snad budou naměřené výsledky v shodě s jinými daty, protože poslední dobou je to tak, že každý experiment akorát položí další otázky místo toho, aby odpověděl na ty, které nás trápí.


Chtěla jsem ale psát o něčem jiném. O knížce, kterou jsem začala číst na dovolené, ale nemohla jsem se do ní začíst, protože časové linie se ze začátku střídají příliš často a já měla navíc zmatek v postavách. Pak jsem se tím prokousala a stálo to za to. U čtení mne mrazilo víc než při severských detektivkách. Margriet de Moorová, Malíř a dívka.

Fotky od nás z laborky. Jen jsem položila knížku na stůl do pracovního chaosu (ty dva kameny jsem teda přesunula, přiznávám).



Čtení knihy mne přivedlo na Wikipedii a ta mne dovedla do Rijks muzea v Amsterodamu (jen na webové stránky, bohužel ;-). Zrovna tam začala "Operace Noční hlídka". Možná jste o ní už četli nebo slyšeli, mně to celé nějak uniklo. Každopádně máme všichni ještě více než rok času tuhle akci sledovat. Jedná se o průzkum a následovné restaurování Rembrandtova obrazu Noční hlídka přímo před zraky návštěvníků muzea. Aspoň částečně je dění nahráváno a můžeme jej sledovat i my, kteří se do Amsteromu jen tak nedostaneme. Na stránkách Rijksmuzea jsou už i první výsledky (smalt je náhodou i na fotce nahoře, ta plnější modrá lahvička).


Katrien Keune, která v Rijks muzeu pracuje jako výzkumný pracovník, měla předloni zvanou přednášku na naší konferenci. Přednášku jste asi neslyšeli, ale Katrien se svou kolegyní zodpovídá dotazy diváků na videu na stránkách muzea. Je to zajímavé, vtipné a angličtině je dobře rozumět. 


Shodou okolností má naše laboratoř Alma stejný přístroj jako ten, o kterém se na videu mluví. Takže jestli máte doma Rembranta a 3 miliony Euro, můžeme to dát dohromady :-)