Na hradě Veveří


Na prvního máje jsme měli společně s půlkou Brna stejný nápad - vyrazit na hrad Veveří, kde byla vystavena replika Svatováclavské koruny. Nás tam ale nalákala výstava kostýmů z pohádek.

Kostýmy byly vystaveny v obrovské místnosti s trámový stropem, který mého muže a jeho kamaráda zaujal více než všechny kostýmy dohromady (i když, kdyby v šatech v popředí byla místo figuríny Bára Sedláčková alias Zubejda jistě by si ho ani nevšimli :-).

 Děti nejvíc zaujalo kreslení.



Šaty, které se nám s Jů líbily nejvíc. Klasické princeznovské z drahých látech a pečlivě vypracované. Tak ráda bych si na ně šáhla, hlavně na to řasení na rukávech.


Výstava byla hodně malá, za to vstupné bych sipředstavovala více kostýmů z více pohádek. Děti výstavou spíše proletěly, muži pořád koukali ke stropu, nejvíc jsem z výstavy měla já jako osoba zajímající se o šití (rozhodně více než o pohádky, půlku z nich jsem znala jen podle názvu).

Devatenáct měsíců


Devatenáct měsíců, třináct kilo, šestnáct zubů (ty už má hodně dlouho). Chodí, hodně a rád. Nechá se rád vodit za ruce od sestřiček. Jezdí na motorce. Miluje auta a stavební stroje (má svůj znak pro bagr), popelnice a popeláře (těm říka "pééépe" a už se projel v  popelářském autě), ptáčky na zahradě ("pápek"), pejsky (se slovy "haf"a "ma" se vrhá na všechny a chce je hladit). Přijde mi, že má dobrý orientační smysl. Opakuje po holkách každou blbost. Je s ním sranda a je velmi těžké se nesmát všem jeho lumpárnám, které provádí s čertíky v očích.

S Jů jsou už větší kamarádi.  Nedávno začal volat na holky, ale ještě si nejsme jistí, jestli je nějak rozlišuje. První věta: "brm néni".

Doma je bez plínek a dávám ho co půlhodinu čůrat na nočník "na chlapa", jak říkáme. Venku má jednorázovku. Už se těším až se plínek zbavíme úplně, bude to úleva pro něj, pro mě i pro přírodu.

Jarní pyramidka


Předminulý víkend v Praze se mi dostalo hodiny osobního volna. Akorát tak na cestu k Mrázovi, chvíli kochání se a pak zase rychle zpět, abych si nemusela kupovat další jízdenku. Muž mě posílal se slovy: "A něco si kup." Já vlastně ani nic kupovat nechtěla, ke štěstí by mi úplně stačilo být chvíli v obchodě s látkami bez dětí, ale poslechla jsem ho a koupila pět malých kousků látek akorát tak na osm nosítek. Po jejich ušití mi zůstaly jen malé zbytečky.

Tady jsou. Veselá, barevná, kytkovaná. Oběma holkám se moc líbí ta zelená látka s beruškami.

Druhé softsheláky a holínky kvůli, kterým to celé začalo

Já vím, fotky nic moc, ale vyfotit Jáíka není jen tak. Druhé softshelové kalhoty pro Jáíka (ve skutečnosti byly ušité jako první) jsou ozdobené letadlem.

A holínky, ke kterým jsem kdysi dávno uháčkovala svou první duhovku

Je to tak dávno, kdy obojí nosila Jů (na fotce je ještě jedna duha, najdete ji?).

Deka pro Oringli

Deka je hotová už nějakou dobu, ale brzy pojede ke své nové majitelce Petře alias Oringli. Tři látky na deku jsem dostala přímo od ní, ostatní látky až na zadní stranu a lem jsou samé zbytky z jiných projektů a k tomu jedna krásná "falešná" batika od Roberta Kaufmana.








Ze všeho nejhorší jsou vlastní děti, ty potvory vám vlezou všude :-)

Už v tom zase jedu



Kopřivák na posílení organismu. Včera jsem vytáhla děti do lesa a natrhala si dávku na dva dny. Zítra musíme jít zas, v lese je teď krásně a kopřivy jsou příjemný bonus.

Tři barvy duhy

Nové softshelláky pro Jáíka. Ze samých zbytků. Inspirováno zde. Je to docela časově náročné ušít takovéhle pruhované gatě, ale stálo to za to.

Zase pro babičky

Jen pár střípků ze dvou dnů a nocí v Praze. Moc jsme nefotili. 

Ve vlaku směrem za Prahu. . 

 Moje holky.

 Moji chlapi :-)
 Na Petřínské rozhledně. Jáík vyšel na terasu a hlasitě a nadšeně vykřikoval: "Jééé, jééé, jééé."

Pohled k budoucímu domovu.

Pro babičky z výletu do Prahy


Jen jedna fotka na ochutávku aneb viděl jsem Jáíčka, jak si líz pivíčka.