31.3.20

Roušky pro plyšáky a panenky


Ke každému nosítku rouška pro plyšáka/panenku zdarma :-)






Pozitiva karantény V


Ač vařím velmi nerada, v nouzovém stavu jsem nucena často vařit i dvakrát denně. Zatímco mně by stačilo jídlo vegetariánské nebo veganské, čtyři masožravci mají jiné nároky. Takže zkouším pro mne nové, pro většinu národa základní recepty.

POZN: Stehýnka byla skvělá, jen oni ti masožravci neradi obírají :-( Takže příště prsíčka.

30.3.20

Pozitiva karantény IV



Malujeme, kreslíme, tvoříme. Tentokrát podle Gréty. Klíčící semínko jsem vytvořila pouze já, děti měly svoje vlastní nápady a postupy. Upřímně, občas bych byla ráda, kdyby byly trochu méně originální.

29.3.20

Pozitiva karantény III


Loni mi během našeho lyžování v Itálii uschla kokedama. Letos jsme do Itálie neodjeli a tak jsem si koupila rovnou tři za ty peníze, které jsem ušetřila na aperolech a kapučínech.

28.3.20

Pozitiva karantény II


Asi je to zvláštní, ale takové víkendy jako teď v nouzovém stavu bych chtěla mít pořád. Nejsme po celém týdnu tak hrozně unavení a Jů nemá žádné závody, na které jezdila s mužem téměř každý víkend. Jsme prostě a jednoduše celý víkend spolu a místo závodů jezdíme na výlety do lesů v okolí Prahy.

25.3.20

Pozitiva karantény I


Každé odpoledne trávíme několik hodin v parku nebo v přírodě. Děti se díky tomu konečně naučily pořádně jezdit na kole. V běžném provozu by na tohle nebyl vůbec čas.

22.3.20

Na Vidouli a ještě kousek dál

 V sobotu bylo počasí, že bys psa nevyhnal.





S rouškou se hrozně špatně fotí, vždycky si nafuním do hledáčku a pak nic nevidím.






Přála bych si, abychom jednou vyšli z bytu v klidu, bez řevu, ale nějak nám to nejde. Ať dělám cokoliv, vždy jsou ty odchody náročné. Venku se to napětí obvykle po nějaké době rozplyne, ale tentokrát vydrželo nezvykle dlouho. Možná jsme měli zůstat doma, ale těžko říct, jestli by to nebylo ještě horší.

18.3.20

Neděle venku

Být každý den venku aspoň chvilku, dokud nám to úplně nezakážou.

Obvykle míříme o víkendu někam kousek za Prahu do lesů a kopců. Žádné velké plánování. Na mapě píchnu prst do zeleného místa a navigace nás tam zavede sama. Zatím se nám to osvědčilo. Jen tuto neděli jsem plánovala o něco víc a našla si tento článek.




Nepodařilo se mi zachytit kouzlo Vlčí rokle. Mechem porostlé žulové balvany vypadají jako trollové z Ledového království. Dá se skákat z jednoho kamene na druhý. Šest z šesti dětí to doporučují.


I na lékárničku došlo. Jaro je tady a odřená kolen s ním.


15.3.20

Sobota venku

Jarní sluníčko nás vytáhlo ven do lesů. Načerpat síly. Šlo by to lépe, kdyby neplatil zákon o zachování hysteráčku ...








Zatímco z pražských ulic se život během posledních dní pomalu vytrácí, v přírodě se se vše naopak rozjíždí.


Držte se!

3.3.20

87_Stadion Strahov




Strahov má pro mne neodolatelné kouzlo periferie v srdci města. Zaparkujete tam zadarmo na celý den v takové blízkosti Prahy 1, že se jinde se vám to sotva podaří. Mám ráda výhledy od větracích komínů ze Strahovské tunelu i samotné komíny. Chtěla bych žít v těch moderních luxusních vilách obehnaných vysokými ploty. Jeden podzim jsme tam s Jáíkem sbírali ořechy na vánoční cukroví.

Více fotek ze Strahovského stadionu najdete v dřívější příspěvku, kde jsem slibovala fotky z plaveckého bazénu. Tak tady jsou (kvalitnější fotky najdete přímo na stránkách bazénu). Strahovský stadion je značně zchátralý, proto člověka překvapí zrekonstruované prostředí bazénu. Aspoň já jsem byla v šoku, jak se mi to tam napoprvé líbilo a fascinace tou retrokrásou trvá stále. 


Typická socialistická betonová plastika, hodiny a oranžová barva.


Klasické kachličky 10 na 20 v kombinaci s drobnou mozaikou. Ta čísla na odrazových stupních jsou z glazury (čísla označující hloubku jsou nalepená).



 Detail drobné mozaiky.


EDIT: Ještě jsem přidala tuhle fotku.