18.2.17

Müsli čtverečky


Dlouho jsem hledala ten správný recept na müsli tyčinky a teď mám dva. První z nich je na super zdravé tyčinky bez přidaného tuku, které lze navíc jako bonus upéct zcela bez obalově - všechny suroviny se dají koupit na váhu. Recept mi přišel emailem od Florentýny, autorky Kuchařky pro dceru. Jestli ještě nejste v jejím emailové klubu, tak se přidejte, píše dobře, vtipně a inteligentně, a i když podle ní skoro nevařím, tak se při čtení emailů a receptů velmi bavím a hodně dovzdělávám.

Tyhle zdravější tyčinky jíme jen my dva s Jáíkem, holky odmítají byť jen ochutnat.



 Druhý recept podle Zuzky z Bagme je už trochu méně zdravý, ale o to chutnější. Při prvním čtení mě množství přidaného tuku odradilo od jeho vyzkoušení, ale po čase jsem se odhodlala. Část másla (mléčného tuku) jsem nahradila vodou a šlo to. Dvě děti ze tří tyčinky i drobky z nich jedly. Včera jsem je (tyčinky, néé děti) pekla zcela bez másla, jen s arašídovým máslem, což jsou v podstatě 100 % arašídy s trochou rostliného oleje. Tyčinky jsou výborné i tak. Chutnají po burácích a čokoládě.



Oba druhy tyčinek drží při sobě trochu hůř než ty z obchodu, takže si člověk při jejich konzumaci musí dávat pozor, aby drobil do dlaně, ale stojí to za tu trochu patlání se s těstem.


My už máme za okne jaro aneb po dlouhé době jsem měla příležitost vytáhnout z banánovky jednu z váz. Pořád mě trochu mrzí, že nemám žádnou poličku, kde bych je mohla vystavit, ale snad se to časem změní.

17.2.17

Kliky z okolí náměstí Míru

Když už jsem si vzala na Vinohrady fotoaparát, chtěla jsem vyfotit i pár klik. Musela jsem je chvíli hledat v bočních ulicích, ale našla jsem krásné kousky.









Ten poslední kousek je z kostela sv. Ludmily.

Je příjemné se na procházkách po městě zaměřit jen na jeden detail. Objevovat kliky mě stále baví. A co vy? Taky už po nich koukáte?

12.2.17

Jak jsme nakupovali v Bezobalu

Tento týden jsem měla volnější režim, protože holky byly na jarních prázdninách v Brně a já se starala jen o Jáíka. Mohla jsem si dovolit vyrazit na delší dobu mimo domov bez stresování s tím, jak budeme stíhat vyzvedávání ze škol a školek. Prostě pohoda jen s jedním dítětem :-) V pondělí jsme se vydali  na Vinohrady do prodejny Bezobalu.  Chtěla jsem si koupit knihu Domácnost bez odpadu od Bei Johnson a prozkoumat, jak to v tomto obchodě chodí.

 Prodejna se nachází ve vnitrobloku a když jako já koukáte po klikách, tak ji snadno minete a musíte se vracet. Abyste se dostali dovnitř, stačí zazvonit.




Vchod do prodejny.



V obchodě jsme byli nejdřív docela dlouho sami, což naštěstí nikomu nevadilo. Jáík si chvilku hrál u stolečku pro děti a já jen tak okukovala nabídku potravin, které si můžete koupit na váhu do vlastních obalů (skleniček, lahví, látkových pytlíků a stydět se nemusíte ani za plastové dózy). Protože byl čas oběda a poledních pauz začali postupně chodit i jiní zákazníci, od kterých jsem mohla odkoukat, jak na to. Není na tom nic složitého, stačí vytáhnout z kabelky nějakou nádobku a říct, co do ní chcete navážit. Pokud zrovna žádnou vhodnou nádobu nemáte, je možné si přímo v obchodě koupit látkový nebo papírový pytlík nebo si zdarma zpod pultu vzít čistou zavařovačku s víčkem.

Už jsem párkrát luštěniny do vlastního látkového pytlíku nakupovala, ale přiznávám, že jsem se u toho cítila trochu jako exot. U nás ve zdravé výživě je možné zakoupit hodně druhů sypkých potravin (luštěniny, obiloviny, sušené ovoce a oříšky), ale je nutné použít jejich papírové pytlíky anebo počítat s tím, že k ceně zboží si připlatíte i za váhu vlastního látkového pytlíku (plus budete trochu za exota). V Bezobalu se mi líbilo, že mají v nabídce kromě jiného i mouky, koření, čokoládu, jedlou sodu, prášek do pečiva, mořskou sůl, kakao, cukr (celý sortiment najdete tady). Běžné mouky koupíte v papírovém obalu, ale třeba pohankovou, kterou běžně používám do palačinek a lívanců, lze koupit jen plastovém sáčku.


V obchodě se mi líbilo a nakupování bylo takové osobnější než je člověk tady v Praze zvyklý. Sortiment je široký, ceny jsou trochu vyšší protože zboží je převážně v bio kvalitě. Sama za sebe bych uvítala těstoviny na váhu, nejlépe celozrnné, těch máme doma velkou spotřebu. Z koření a spol. nějaký zdravější zeleninový vývar v prášku a lahůdkové droždí.

Co vy? Už jste byly v Bezobalu? Četli jste knihu Domácnost bez odpadu?

11.2.17

Když dítě spí ...

.. tak matka šije a pije.

 
Bílou nit jsme vyměnila za červenou a šiju jeden popruh k nosítku za druhým.


Puntíkaté popruhy k puntíkatým nosítkům. Tuhle látku od Roberta Kaufmanna měli u Mráze za polovic, neodolala jsem koupila jí dva metry. Ta kvalita je na ní poznat. Stejně tak jsem neodolala jednobarevné krémové a červené Kona Coton, ty se hodí vždycky. Normálně se hodně ovládám, ale tomuhle nešlo odolat.



Naše pražské interiérové kliky. Jsou krásné a původní. Stejně tak kličky na oknech. Zato na vchodových dveřích do bytu i do domu se kliky nedochovaly. Schválně jsem dnes procházela celou naši ulici po jedné straně a ani jedna vchodová klika není původní. Zajímalo by mě jaké kliky tu původně byly. V naší čtvrti se jich dochovalo velmi málo. Pár jsem jich ale objevila a chystám se je nafotit.

9.2.17

První letošní pyramidka


Do končila jsem šití bílou nití a vrhla se na šití nosítek na panenky. Tahle nosítka s aplikacemi jsou moje nejmilejší a kdybych měla nějaké koupit svému dítku, asi bych si vybralo tohle s lvíčkem. Předchozí várka se prodávala velmi pomalu a tak jsem se šitím další neměla důvod spěchat, i když nastříháno na ni jsme měla už skoro rok. 


Fotka trochu klame, proužek není růžový, ale je to takový tkaný melír bílé a červený, který růžově jen působí.

Ušito bílou nití III

Bílou nití jsem už došila a mám velkou radost, že se mi podařilo tuhle mou soukromou výzvu dokončit a oživit několik polozapomentutých látek z mé zásobárny.
 Hromádka ušitých kousků. Shora - pár záclonových pytlíků a jeden plátěný na nakupování potravin, potah na taburet, dvě beránci do kočárku, podprdelník a polštář na chalupu. A břichopasí panenka, tak je prostě nej.



"Beránek" do kočárku je obroustranná podložka, která dítku zpříjemní pobyt v kočárku. Z jedné strany je umělý berárek (merino vlna zatkávaná do bavlny, takový vlněný plyš), z druhé strany je potištěné bavlněné plátno. Náš Jáík má přesně tu samou podložku v kočárku, ale protože jsem beránčího kožíšku koupila moc, ušila jsem ještě dvě úplně stejné podložky na prodej. Brzy je vložím na Fler.

PS: Kdyby někdo z mých přátel a známých toužil po záclonovém pytlíku na nakupování, ráda mu nějaký věnuji. Mám jich víc než potřebuji. Stačí se ozvat na mail nebo se zeptat při osobním setkání, nějaký ten pytlík mám většinou u sebe.

30.1.17

Ušito bílou nití II


Polštář ze zbytku plyšové látky, ze který jsem ještě před dětmi šila potahy na podprdelníky na křesílka. Křesílka i podprdelníky jsou momentálně na chapupě a tak tam za nimi zamíří i polštář. Mám z něj extra radost, protože se mi na něj podařilo zužitkovat i kousek starého povlečení a naplnit jen malými odstřižky vatelínů, které mi zbývají při šití dek a nosítek.

Dva bílé potahy na taburet místo jednoho jasně červeného, který mi pil krev. Je mi jasné, že bílá látka je nepraktická, ale měla jsem téhle plastické potahovky dva metry v zásobárně již mnoho let. Je moc příjemná na dotek, měkká a hřejivá. Červený potah jsem kvůli přesnému střihu rozstříhala na střihové díly a mám v plánu jej recyklovat na dna kabelek a taštiček pro děti.


Podprdelník z extra silné bavlněno-lněné látky. Né že bych potřebovala pod zadek měkkost, ale ty židle teď v zimě tak hrozně studí.  Koš plný bílých odstrižků.


Oběd ve dvou. Po velmi dlouhé době konečně sami dva s Jáíkem (muž vyrazil letos poprvé do práce). Kočička s pejskem na nás koukají z rodinného kalendáře, který vybírala Jó.


Ještě mě trocha bílého šití čeká.

Dvacet osm měsíců

Za poslední měsíc udělal ohromný pokrok v řeči. Je až neuvěřitelné kolik nových slov se naučil, skoro každé slovo je schopen po svém zopakovat. Slovní zásobu má poněkud jinou než holky v jeho věku a vůbec je to kluk každým coulem, i když venku chodí maskovaný v holčičí kombinéze.

Poslední dobou si skoro nehraje sám (tak 5 minut v kuse maximálně), když je doma bez holek, a vyžaduje hodně pozornosti. Když jsou doma holky, tak si hraje s nimi nebo jim škodí nebo si hraje vedle nich.

Hodně se teď sblížil se svým tatínkem, protože ho má celý den k dispozici. Čtou si spolu knihy a mají své hry, až jim to závidím. Největším hitem je momentálně knížka O pejskovi a kočicce - Jak si dělali dort, oba s mužem to umí téměř zpaměti. Je to první knížka, u které Jáík vydrží poslouchat čtení nějakého textu. Dřív jej čtení nikdy zajímalo, jen jsme si prohlíželi obrázky a vyprávěli o nich. Mohu knihy z této edice vřele doporučit, naše děti je milovaly všechny (a je to na knihách bohužel poznat).

Už měsíc dva vidí ve všech namalovaných skupinách lidí či zvířat naši rodinu.

Fascinuje mě kolika věcem už rozumí a někdy to vede k legračním výrokům. Nedávno chtěl ochutnávat cibuli a já na něj: "Pozor, pálí." On do ní kousnul a říká: "Pálí ne, teplý." :-)) To mě hodně pobavilo. Muž se naopak bavil, když Jáík jako každý den po použití zubního kartáčku jím počmáral podlahu v koupelně. Už mě to docela štvalo a tak mu říkám: "Ty mě zlobíš schválně, že jo". A on chvíli mlčel a pak tak na mě koukl a pobaveně říká: "Jo!".

29.1.17

Dětské hřiště Slovanský ostrov


Minulý víkend jsme se s Jů a Jáíkem dostali na zajímavé hřiště na Slovanském ostrově. Tuhle fotku z nábřeží u Mánese jste už asi viděli, ale dávám ji sem kvůli celkovému pohledu.




Hřiště má výbornou polohu kousek od Národního divadla a je vybaveno většinou klasických prvků jako jsou houpačky, pružinová houpadla, skluzavka, provazová pavučina a pískoviště.


Co jej však již na první pohled liší od jiných hřišt jsou barevné betonové bloky, které ho zajímavě člení. Na druhý pohled si všimnete netypicky ztvárněného dřevěného domečku, který láká k zajímavým fotkám.

 Bohužel se nám na Slovanském ostrově nepovedlo najít veřejnou toaletu, což pro dospělé limituje délku pobytu, ale možná že v letní sezóně je to jiné.

Milovníci betonových konstrukcí si přijdou maličko na své.


 Milovníci leptaných skel také.

Celkově mi hřiště přijde skvělé svojí polohou a fotografickým potenciálem.

27.1.17

Jako poděkování



S návratem do Prahy jsem se na pidiůvazek vrátila i do bývalé práce. Velmi brzy jsem  zjistila, že nutně potřebuji malou taštičku na kosmetiku do kabelky s rozměry o velikosti průměr zrcátka krát délka řasenky. S malou kapsičkou na zip uvnitř, kam můžu bezpečně schovat třeba náušnice nebo snubní prstýnek, abych je někde nevytratila. Ta moje taštička není na chlubení, ale poučena z předchozích nezdarů sestrojila jsem tuhle jako dárek. Z dlouho šetřené japonské látky.




Díky Jani.