15.1.17

Šedivě







 Špaletová okna mají své kouzlo, ale táhne jimi tak, že nemusíme větrat.

Rukávník na kočárek


V lednu zatím převážně doháním resty z podzimu a prosince. Na rukávník, který se připevňuje na madlo kočárku, jsem se chystala už dlouho. Návod a střih, které jsem použila, najdete tady. Vytáhla jsem látky ze zásob - petrolejovou batohovinu na vnější vrstvu a černý flís na podšívku, obojí pěkně ladí s naším kočárkem. Na vnitřní zateplující vrstvu mi bylo líto vatelínu a tak jsem použila zářivě červený flís, pro který jsem neměla dlouho žádné užití. 

Rukávník je fajn, ale podle uvedeného střihu mi přijde zbytečně velký, určitě by stačil o 5-10 cm užší a klidně i méně hluboký. Takový střih najdete třeba tady.


 V případě potřeby se dá rukávník použít i jako deka. Zahřeje a neprofoukne.

9.1.17

Dva a čtvrt roku



Dvacet sedm měsćů, skoro šestnáct kilo i s oblečením a spousta nových slovíček, která se naučil během posledních dní.

Tradiční postelové fotky byly rozmazané, tak aspoň tahle od šicího stroje.

Jsem nadšená z toho jak se rozmluvil. Sice po svém, ale zopakuje každé slovíčko. Jen sobě urputně říká "kuku". Na holky volá "juji" a "jáji". Umí jménem pojmenovat všechny babičky a dědečky. Miluje sníh, na hraní i k jídlu. Líbí se mu bobování. Je spokojený v kočárku, ale ujde sám velký kus pěšky.

Spaní - pomalu přestává spát přes den. Od nového roku si většinou po rozvezení holek do ústavů spolu na chvíli lehneme do postele a já se snažím dospat tu půlhodinku, co mi chybí. Hodně se mazlíme a ňuňáme, užívám si své poslední batolátko. Je to ten nejkrásnější věk.

6.1.17

Tři kliky a jedna koule

Velká a oblá.


Tenhle typ kliky je velmi častý a má takový správně ulítlý šmrnc.


Nová branka, stará klika.

Chromovaná (?) koule se leskla jakoby byla psí :-)

5.1.17

Modrá pro mne





Vůbec nevím, jak se mi to povedlo, ale ztratila jsem v práci svoji milovanou vlastnoručně pletenou čepici. Nosila jsem místo ní nějakou dobu různé jiné, ale Jů na mne pokaždé při vyzvedávání ze školy zdravila hláškou, že mi ta čepice nesluší. To ženu moc nepotěší a tak jsem si u Vlněných sestrer koupila klubíčko od Lang Yarns, v Brně v zapleteno vybrala ladící Alpacu od Dropsu a hned nahodila.

Slibovaný návod je konečně na Fleru.

4.1.17

Bílá pro Jů




Zatímco já mám ráda veselé barvičky, naše sedmiletá Jů si libuje v černé a bílé, k tomu vezme občas na milost i tmavomodrou. Krémová čepice podle mého návodu, pleteno z dvojité alpaky od Dropsu.

3.1.17

Tichá zátiší


Krápníky tam, kde v létě tekla voda.


Celá naše rodina spala ve flanelu.

 Břichopasí panenka. Jasně, že se pohádaly :-(


Rozpleteno pro Jů. Pod stromeček jsem to nestihla.

2.1.17

Krátký výlet...












... na místa, kam chodíme téměř pokaždé, když jsme na chalupě. Pozdravit nejbližší sousedy a dát si točené pivo v létě nebo svařák v zimě. Já si letos dala "bačův grog", byla jsem totiž děsně zvědavá, co jsou to ty kozí bobky. Pan soused dětem velmi přesvědčivě tvrdil, že v létě je sbírá a suší a v zimě dává dospělákům do pití, aby mělo říz. Jen mě mrzí, že jsem si neřekla, že ho chci nalít do klasického hrníčku místo toho jednorázového. To je můj úkol pro příště.

1.1.17

Vánoce na chalupě

Celé to byl nějaký omyl. Nějak jsme si s mužem špatně rozuměli. On myslel, že já nechci být na Vánoce v Praze. Já myslela, že on chce mít klid a vyhnout se návštěvám příbuzným. Takže jsme sbalili celý cirkus a 23. odjeli na chalupu. Vánoce na chalupě na fotkách vypadají romanticky, ale oba jsme to poté vyhodnotili jako zbytečně náročnou a stresující akci (píšu to sem, kdybychom to do příště náhodou zapomněli).


K snídani byla kupovaná vánočka nebo včerejší tousty rozpečené na kamnech :-)


Muž dopoledne zaběhl k autu pro banánovky s dárečky (ano, opravdu jsme přijeli asi o půl desáté večer a ano, nezaparkovali jsme před chalupou, ale museli se vláčet skoro půl kiláku sněhem k vymrzlé chalupě, romantika až na kost).


Stromeček jsme vlastnoručně uřízli ...

... a na bobech odtáhli k chalupě a ...


... zavěsili na trám a ozdobili v tradičním stylu. 

 
 Bramborový salát jsem připravila ještě v Praze, ale lososa jsem upekla v troubě, až jsem byla překvapená, že to šlo a že jsem to i já zvládla. Byl vynikající.


Povinná společná fotografie pod stromečkem.

Závěrem by se hodilo napsat, že to za tu námahu stálo, Vánoce na chalupě uprostřed zasněženého lesa, a asi bych to i napsala, kdyby si muž o tři dny později nezlomil nohu v kotníku a nemusela pro něj dojet horská služba. Naštěstí v tu dobu už s námi byla mužova rodina a bylo o něj postaráno, jak nejlépe se v dané situaci dalo. Nyní už je po operaci doma a užívá si vytouženého klidu.

A příště už vesele, slibuji.

31.12.16

PF 2017


Hodně štěstí do nového roku!