Puzení

Nevím, jestli to také máte, ale ve chvíli, kdybyste měli pracovat od sto šest na něčem, máte puzení dělat něco přesně jiného. Měla bych dokončit dvě sukně a místo toho jsem ušila tenhle top quilt. Naneštěstí pro mne nemohu v šití pokračovat, protože nemám látku na zadní stranu.

Naštěstí pro Jó jsem dnes večer konečně dokončila dlouho rozešité kabelky se zajíčky. Jednu pro ni, jednu na prodej. Mám slíbený den osobního volna a chystám se tuto sobotu se na trhy do Velké Bystřice. Nic neočekávám, jen den bez dětí. Povezu sebou nosítka, čepičky a pár taštiček pro děti.

Sukeň IV



Zase jedna varianta stejného střihu, tentokrát s nařaseným lemem. Sukeň se povedla, ale celkové fotky se nevyvedly ani na druhý pokus.

Šila jsem ji z bavlny na patchwork, která byla zlevněná, ležela mi doma jen od ledna a navíc byla koupená přímo na tuhle sukni.  To je taková trojnásobná radost. Sukeň je určená na doma, na cesty do školky/ly a na hřiště, zatímco předchozí sukně ušité ze vzácnějších látek si šetřím do města a na návštěvy  doktorů. Jinam mé cesty momentálně nevedou.

Zase cvičím Jill. Zrovna teď jdu na ni, protože zima léto se blíží (a zase se chystám koukat na novou sérii Hry o trůny). No prostě takový klasický květen.

Do růžova



Našila jsem nám všem holkám pyžamové kalhoty z poctivých socialistických flanelů. Jeden jsem dostala od kamarádky, jeden od své maminky. Stačilo přidat kapitalistický krémový náplet do pasu a na spodní okraje nohavic.


Tyhle růžové s růžičkami jsou moje. Ta látka se mi líbila už léta, ale nikdy jsem neměla odvahu si z ní něco ušít. Až teď na stará kolena, akdy ocením hřejivost flanelu a vysoký náplet na bedrech.


 A nebojte. Jáík nepřijde zkrátka, na něj tu čekají dva socialistické flanely v pánských barvách.  

Další tepláky

Zase šedé. Tentokrát z teplákoviny s krásným vzorem. Bohužel látka obsahuje větší podíl umělého vlákna a tak není tak příjemná jako jiné teplákoviny. Aspoň tedy já těch 27% polyesteru cítím, ale asi právě díky jemu by z látky mohly být parádní silnější legíny.

 Včera jsem zažili malé dobrodružství. Na naší betonové terase seděla snad dvě hodiny kukačka (kukačka, ty vogo !!!). Báli jsme se, že narazila do okna v prvním patře a že brzy zemře. Donesla jsem jí v misce vodu a postavila ji před ni. Ani se nehnula. Jak se blížil večer a byla větší zima, rozhodla jsem se ji dát na noc do krabice od bot vystlané látkou a zavřít ji do boudy se zahradním nářadím, aby na betonu zbytečně neprochladla a aby ji nechytila kočka. Jak jsem se k ní přiblížila, zničehonic rychle odlétla a zanechala nám na terase malý prostydlý dáreček. Pidi midi vajíčko. Překvapilo mě, jak je malé, určitě menší než kosí (aspoň, co si tak pamatuji), přitom kukačka byla velká asi jako holub. Mám radost, že jí nic nebylo. Loni v jeden den zahynuli nárazem do oken dva krásní ptáčci (strakapoud a sýkorka), od té doby tam máme nalepené siluety dravců a žádnému ptáčkovi se už nic nestalo.

Dlouho pletený baret





To jsem celá já. Do něčeho se po hlavě vrhnu, všechno ostatní letí stranou, vyžádám si pomoc, kde koho (Jani, díky za tu černou Alapacu) a pak na se něco stane (jako třeba, že tu všichni onemocníme), projekt je opuštěn a postupně zapomenut.

Tenhle baret měl být hotov v první půlce března, dokonce jsem se tu o něj zmínila. Jenže pak jsem si nevěděla rady s ukončením, nechtělo se mi to počítat a tak ležel odložen a čekal, až si s mužem postíme posledních pár dílů minulé série Hry o trůny.

Hrudní přezka




Na přání jedné zákaznice jsem přišila svou první hrudní přezku na nosítko pro panenky. Vymýšelní i samotné šití mi zabralo dost času, ale podruhé to snad již bude rychlejší.

Ze zbytků modrých manšestrů


Dostala jsem od kamarádky malou tašku zbytků starších látek. Většinou to byly samé podšívkoviny, které jsem nechala holkám na hraní, ale byl mezi nimi i kousek modrého manšestru (on je to spíš prací kord). Přidala jsem zbytek modrého manšestru ze svých zásob a vrhla se na oddechové rychlošití kalhot pro Jáíka ( šiji si sukni a dostala jsem se do mrtvého bodu, kdy mi chybí kousek látky).


Využila jsem střih na tříbarevné kalhoty a pustila se do toho. Nakonec se ukázalo, že bude potřeba ještě jeden malý zbytek - šedý. Bez většího přemýšlení jsem z něj ušila spodní část zadního dílu a šla spát. Jenže pak jsem na to ráno koukala a bylo mi líto, že ta pěkná barevná kombinace - středně modrá, tmavě modrá a šedá je vzadu. Když jsem pak šla odměřovat a stříhat patent do pasu, nedalo mi to a uřízla jsem spodní části obou nohavic, abych je mohla otočit čelem vzad a zase přišít. 


 Kalhoty jsou Jáíkovi ještě dlouhé, ale předpokládám, že do podzimu do nich doroste. Spodní strana nohavic je ukončená patentem, jsem zvědává, jak se to osvědčí.


Tady je to pěkně vidět. Šedá vepředu, modrá vzadu. Ta šedá část je navíc sešitá ze dvou částí, měla jsem jen dlouhý úzký pruh látky.



Úzký pruh nestačil ani na kapsu, i ta je ze dvou dílů. Kapsa je hlavně na parádu a také označuje zadní díl. Do šití předních kapes se mi většinou nechce, ale aspoň jedna na zadeček prostě patří.


Kalhoty obrácené naruby. Ať žije overlock a krásně začištěné švy. K nějakému velkému šití z úpletů se asi nikdy neodhodlám, ale tohle mě na něm baví ze všeho nejvíc. A ta rychlost s jakou to zvládá. 

Mám radost, že se mi podařilo se zbavit několika zbytků. Oslavila jsem to nákupem dalších látek (občas člověk musí koupit něco nového, aby mohl dokončit šití z něčeho starého, ale o tom příště).

Střih na tepláky

Střih na tepláky je z Burdy 3/2014 a má číslo 112 (náplet v pase jsem udělala vyšší a v mém případě to rozhodně nebylo na škodu).


Zvířecí látka je koupená zde (ale už ji nemají). Je hodně silná, spíš na mikinu, tepláky z ní si budeme šetřit na zimu a na parádu.

Plus 15 cm

První výsledky sebelásky :-)  Dvoje tepláky podle střihu z Burdy (číslo dodám).

Světle šedé tepláky jsem šila více méně přesně podle návodu. Jen jsem přidala 15 cm do délky (důvod proč si nemůžu koupit skoro žádné kalhoty v obchodě) a náplet v pase jsem udělala o 5 cm vyšší (a nemůžu si to teplo na bedrech vynachválit).

Zvířátkové teplákovině jsem nemohla odolat. i když je vzorem spíše dětská, koupila jsem jí přes dva metry na tepláky pro sebe a svou sestru. Teplákovina je opravdu silná a hřejivá, proto jsem kapsy nešila podle návodu z Burdy, kde jsou na kapsách tři vrtsvy látky, ale podle tohoto návodu.

Máj - SEBElásky čas


Šiji na prodej i pro děti, ale často zapomínám na sebe nebo to šití odkládám na později. Asi je to tím, že je to šití většinou složitější a někdy je také těžké se vyrovnat s tím, že výsledek moc nesedí/nesluší/nelíbí se. Abych s tím nějak pohnula, vyhlásila jsem máj měsícem sebelásky, měsícem, kdy budu šít výhradě pro sebe. Kvůli svým dlouhým nohám potřebuji hlavně nové spodky - tepláky, kalhoty, softsheláky, sukně. Látky nějaké mám, nějaké přikoupím, když mi zbyde čas.


Zatímce některé věci si ráda ušiju, šití jiných nechám na jiných :-)  Třeba jako tenhle potah na dlouhý Klippan, pohovku, kterou jsme koupili z druhé ruky, protože ji už IKEA nevyrábí. Nevyrábí se ani potahy. Nejdřív jsme koupili dva šedé povlaky na malý Klippan s tím, že je spojíme v jeden dlouhý, ale šedá se nám zdála příliš tmavá. Potom jsem si dlouho myslela, že potah ušiju sama. Jenže se mi do toho vůbec, ale vůbec nechtěla. Tušila jsem, že to bude práce na spoustu večerů nebo tak celý víkend, takže jsem to dokládala do nekonečna. Nakonec to vyřešil muž - našel firmu Dekoria, která šije potahy na zakázku. A co víc - zdarma vám pošle deset vzorků látek, které si vyberete. Takže nekupujete zajíce v pytli.

Naše kritéria na látku byla:
1. světle šedá
2. trochu melírovaná, aby nebylo vidět každou skvrnku a smítko
3. teplá na dotek (na Klippan s původním černým potahem jsme si prakticky nesedali, protože studil)

A taky je v praxi.  S Jáíkem spícím a s Jáíkem - vyoranou myškou.