14.2.24

Jahůdková sada na objednávku

 


Jahůdková sada pro malou nosící maminku. Rychlozavinovačka, nosítko a přebalovací taštička jsou přesně to, co taková maminka potřebuje. Zavinovačka může fungovat i jako peřinka, hrací nebo pikniková deka nebo v podstatě cokoliv, co bude potřeba. 




Zimní slunce u nás doma. 

26.1.24

Akce prodloužena do nedělního večera

 Akce na objednání z výrobku z látky dle vlastního výběru se z osobních důvodů prodlužuje do nedělního večera.

Takže máte na výběr té nejkrásnější látky celý víkend. Vybírat můžete ZDE.


Zdroj: sitiniti.cz

22.1.24

Nosítko na přání

Chtěli byste své dcerce pořídit nosítko na panenky, ale nemůžete najít žádné podle svých představ?

Myslím, že Vám si tím můžu pomoci. Stačí, když si vyberete látku podle svého vkusu na mém nejoblíbenějším eshopu s látkami Šití Nití a já Vám z ní nosítko ušiju.

S Evkou ze Šití Nití  jsme se domluvily, že ty nejroztomilejší látky můžete vybírat až do tohoto pátku 26.1.2024. Stačí když mi do páteční půlnoci napíšete na email evulekotule zavináč seznam.cz, jaká látka se Vám líbí a co byste z ní chtěli ušít. Jestli jen nosítko nebo potřebujete i zavinovačku nebo i něco dalšího, třeba přebalovací taštičku. Popřípadě i project bag, jednoduchou toaletku či penál.

Tak koukněte na Šití Nití a vybírejte. Máte na to čas do pátku. V sobotu ráno budu objednávat. 


Zdroj: www.sitiniti.cz

Zdroj: www.sitiniti.cz

 

Hledání místa na focení II

 Pokus číslo dvě. Batohy pořád stejné, chodba v patře taky. Jen protější strana. Trochu lepší. Fotky už půjdou na Fler.















11.1.24

Hledání místa na focení I

Nové bydlení znamená i nové místo na fotografování batohů. Po tomto pokusu je mi jasné, že budu muset hledat znova. Boční světlo a  fotografovaný objekt v rohu ve stínu opravdu není vhodné řešení. Ale když už jsem si s tím focením dala práci, tak vám ukážu, co nového jsem ušila.

Pět nových batohů. Tři na prodej, dva pro mne. 


Celočerný "justbackback". Prostě jen batoh. S vatelínem vyztuženými zády a dnem a s vnitřní kapsou na notebook. Se dvěma dlouhými uchy, díky kterým se skvěle nosí jen tak v ruce, což je něco, co obzvlášť oceníte v narvané MHD. 



Pentabackback v klasické kombinaci černé a červené, která není na první pohled úplně zřejmá. Je sice vidět červený zip na kapse, ale červená podšívka v hlavním prostoru zůstává skryta, dokud se nerozepne černý zip. Batoh si takhle namyslela jedna zákaznice pro svého manžela a já našila dva další, protože se mi tohle neokoukané a vtipné řešení líbí. Batoh má přepínací popruhy a je primárně určený pro nosící maminky, ale užijí ho i cestovatelé nebo maminky prvňáčků, kterým je potřeba pomoci s těžkou aktovkou ze školy. 



Tenhle černý elegán s kovově lesklými detaily a hedvábně zelenou podšívkou je můj. Přepínací, s dlouhými uchy a nepatrně větší než obvykle. Testuju, jak mi to vyhovuje. 

Poslední zelený je taky můj. Standardní velikost, zajímavá barva, která vůbec neodpovídá fotce, černé detaily a staromosazné kování. 

10.1.24

Leden doma

Od února bych měla nastupovat na půl úvazku do práce. Mám před sebou poslední měsíc doma. Celý listopad i půlku prosince jsem velmi intenzivně šila nosítka a zvládla i pár batohů. V lednu konečně došlo na dva batohy pro mne, abych jak kovářova kobyla nechodila se starým batohem, který sice pořád dobře slouží, ale přeci jen už jsou na něm roky nošení znát a není reprezentativní. 

Což je vlastně docela problém - co s těmi věcmi, co stále dobře slouží, ale už jsou lehce jeté - zdobí je nevypratelné fleky, vyrudlé barvy a místy jsou lehce prodřené. 



Pohledy a děkovné kartičky za nákupy. Koukám na ně z postele a dělají mi radost.


Pracuju na ebooku s deníkovými zápisky z Mexika a Střední Ameriky. Jde to ukrutně pomalu. Myslela jsem, že jen opravím gramatické chyby, překlepy, sem tam slovosled, ale uvědomila jsem si, že občas v denících něco chybí. Něco, co mi tehdy přišlo tak všední, že o tom nemá cenu psát, přitom při zpětném čtení to tam prostě chybí - jako třeba nabírání vody. Také jsem se o některých skutečnostech raději nepsala, abych neděsila rodinu doma v Česku. Třeba o tom, jak nás Mapy.cz vedly avokádovou plantáží kousek od Uruapánu a já si zrovna den předtím přečetla na iDnes článek nazvaný S drogovými kartely v Mexiku bojuje avokádo. A jeho ozbrojené milice (přečíst si ho můžete ZDE). Bála jsem celých těch asi 16 km, které vedly mezi avodokádovníky, fakt dost.

Takže to psaní jde fakt pomalu, vzpomínám na všechno, co v denících není napsané a snažím se to tam dopsat.


4.1.24

Listopadový víkend na Znojemsku

Prodloužený víkend s naším obytným autem v okolí Znojma, kde jsme ještě nikdy nebyli (jako fakt nikdy ani jeden z nás) a kde se nám tak líbilo, že bychom se tam hned zase vrátili. Jedno z dětí jsme nechali u kamarádky a najednou bylo v autě víc prostoru i klidu. 


Cestou ke Znojmu jsme zvládli poctivou procházku kolem Moravského Krumlova. Zaparkovali jsme na náměstí, dali si k obědu kebab z místního podniku a pak vyrazili ke kapli sv. Floriána na kopci nad městem. Přes vesničku Rokytná, kde dříve stálo hradiště založené v 11. století knížetem Břetislavem I., jsme se podél stejnojmenné říčky vrátili zpět. 







Bkbk

V listopadu se stmívá brzy a tak jsme byli rádi, když jsme s posledními paprsky slunce zaparkovali na noc kousek od Znojma. Kromě nás stálo na parkovišti před národním parkem Podyjí ještě jedno obytné auto. Celý večer jsme strávili zaslouženým odpočinkem po náročném týdnu. 



V sobotu jsme vyrazili do Znojma. Nejdřív na prohlídku znojemského podzemí (měli jsme rezervaci), pak na oběd, poté jsme se ještě prošli městem i podél Dyje. 




Kazatelna ve tvaru glóbu v kostele sv. Mikuláše. 




Kdyby to bylo na nás s mužem, procházeli bychom se městem několik hodin v kuse, kochali se architekturou, historií a výhledy. Ale jedno z dětí mělo jiný názor a tak jsme byli rádi i za to málo, co jsme stihli vidět. 




V nově otevřeném městském bazénu Louka,  jsme  strávili tu část odpoledne, kdy už byla tma, ale ještě bylo brzy na večeři a večerní válení.


Další noc na stejném místě. 


Ráno hned po snídani rychlá procházka národním parkem. Jedno z dětí ponecháno v autě. Pak přejezd do Dukovan na prohlídku v infocentru jaderné elektrárny. Po obědě v autě na parkovišti před elektrárnou jsme cestou domů vyzvedli zbylé dítko a kolem třetí jsme už stáli u nás na dvorku. 


Přemýšlím o tom, jak se nám povedlo zvládnout tak nabitý víkend. Obvykle toho dáme sotva polovinu. Bylo to přípravou a plánováním? Nebo menším počtem členů posádky? Větším počtem dní na cestě? Nebo to byla náhoda?