18.2.19

Z papírové tašky



Obal na květináč ušitý z papírové tašky. Přiznavé švy i potisk.

16.2.19

Sobota


Slunce v bytě. Taková radost. Den lákal k procházkám a výletům,  ale Jó je nemocná, tak jsem s ní byla doma, zatímco muž a Jáík jeli podpořit Jů na závody. I když jsem doma s Jó zůstala už v pátek, dnes to bylo jiné. Neměla jsem pocit, že musím pracovat, Jó neměla devětatřicítky horečky a nemusela jsem řešit kroužky dětí. Prostě jsme jen motaly klubíčky, poslouchaly rozhlasovou pohádku a bylo nám v rámci možností skvěle.




Téměř hotový svetr pro Jó. Chybí mi jedno jediné klubíčko, aby byl hotový zcela.  


Budoucí svetr pro Jáíka. Ze zbytků klubíček na jeho miminkovské oblečky. 


Vánoční dárek od mojí švíci - Elegance molekuly. Hra od Petra Zelenky pro soubor dejvického divadla. Přiznávám, že jsem na ni chtěla jít, jen co jsem zaslechla ten název - Elegance molekuly. Zuzi, díky, bylo to nejlepší.


Poslední dvě fotky jsou staženy ze stránek Dejvického divadla, autorem je Hynek Glos.

15.2.19

Tři koule


Radost až na kost. Po více než roce zadávání "lustr koule" na internetových bazarech se mi podařilo sehnat ty správné lustry do chodby a předsíně a jako bonus i do kuchyně. Sehnat jednu kouli o průměru 30 cm na tyči mosazné barvy by nebyl takový problém, ale když chcete dvě stejné, tak to prostě chvíli trvá. Nakonec jsem vzala rovnou tři, když byla ta možnost. Tchán nám je osobně vyzvedl a repasoval (tisíceré díky). Už nám tu visí a při svícení vytváření speciální světelné efekty, které maskují nejrůznější fleky na zdech. Na první pohled je to trochu strašidelné, ale dá se na to zvyknout.


11.2.19

Drobný trik



Celé dva roky, co používám pytlíky od záclon, lepím nálepky s hmotností ovoce a zeleniny na vozík, protože na pytlících prostě nedrží. Až dnes mne prodavačka naučila tenhle trik.

9.2.19

Duha do růžova


Motat duhy není pro mne taková relaxace jako pletení či háčkování, ale baví mne, jak jejich krása postupně vykukuje a také to, že na ně mohu spotřebovat zbytky nejrůznějších klubíček. Narozdíl od pletení a háčkování u nich nevadí, že příze mají rozdílnou tloušťku, naopak to přidává na zajímavosti.

Tahle jedna je dárek do břevnovského obchodu s látkami a doplňky pro miminka Na nitce.

8.2.19

Duhově

Zvláštní týden. Hodně v práci. Dvě velmi milé návštěvy. Důsledkem je, že se nemohu přinutit začít něco šít. Radši jsem poklidila, nafotila duhy a půjdu plavat. Šití počká na večer.

Ta posloupnost barev v duze mne asi nikdy nepřestane bavit. Vypotřebovaná klubíka budu muset nakoupit zpět. 




Duhy z provázů obmotaných bavlnkami nebo přízemi jsou teď hitem pinterestu a instagramu. Podrobný návod najdete třeba zde. Velký výběr lan na výrobu mají v Praze v řemeslnických potřebách v Dlouhé aneb někdo chodí nakupovat do Pařížské, někdo do Dlouhé (pro nepražáky, vtip je v tom, že obě ústí na Staroměstské náměstí). V Dlouhé je kavárna pro všechny milovníky retra, kde se sedí na starém nábytku pod retro lustry na prodej. Škoda, že už všechny máme. Vybrala bych si.




Třásně, třásně, třásně.



Duha v pokojíčku. Ladí s akvarelem od Moie. Byl to záměr, ale když si toho všimla naše Jů, udělalo mi to velkou radost.

3.2.19

Poslední duhovky



Jsme zpět z prodlouženého lyžovacího víkendu. Na takové akce balím na tvoření věci, ke kterým se nejsem schopná doma dokopat. Tentokrát se mi povedlo zaštupovat tři ponožky, uháčkovat čepici na přání a flísem podšít další dvě. K tomu za odměnu uplést větší kus rukávu na svetru pro Jó a s kamarádkou umotat dva závěsy na květináč. 
 

Jedny s posledních ušanek. Pokusím se doháčkovat všechna chlupatá klubíčka a už nekupovat další. 

31.1.19

Pentabackpack na přání


Kdybyste jste si náhodou u mně chtěli objednat Pentabackpack na přání, měla bych na Vás pár otázek.

Jakou barvu vnějšku s přejete? Momentálně mám k dispozici tyto: signální červená, vínová, hnědá, zelená a khaki.






Jakou podšívku si zvolíte?



Barva kování? Staromosaz nebo stříbro. Na karabiny, polokroužky a zoubky na zipu. 
Zipy jsem si nechala vyrobit na míru a nabízím jen dvě varianty  - staromosaz na studeně béžové tkanici nebo stříbro na černé tkanici. Občas se stane, že zip trochu špatně jezdí. Stačí jej namazat voskem ze svíčky a měl by zase jezdit jako po másle. Dělají to hlavně ty staromosazné dlouhé a když se to stalo u prvního, skoro jsem to obrečela a batoh jsem začala nosit sama. Je to ten upcyklovaný džínový. Nosím ho denně už rok a zip jezdí parádně, nejeví nejmenší známky drhnutí.





Barva popruhů? Popruhy jsou z krásného silného bavlněného popruhu s polypropylénovým vnitřkem.  Drží tvar, neřežou do ramen. Dají se samostatně vyprat, takže se nemusíte bát těch světlých.




Barva kůže na detaily? Kůže jsem nakoupila jako různé zbytky, takže se kvalitou liší. Některé jsou hladké, jiné strukturované.


Pokud máte zájem, objednávejte na mém mailu evulekotule zavináč seznam.cz

28.1.19

Lufa


Houbička na nádobí, kterou si můžete vypěstovat na zahrádce a poté, co dosloužila ji hodit na kompost. Vpravo na fotce je nová, vlevo  rok používáná na mytí nádobí (máme myčku, proto vydržela tak dlouho).

Lufa je rostlina z čeledi tykvovitých. Dle obrázku na Wikipedii vypadá jako cuketa a já si představuji, že uvnitř má kromě semen, dužiny i takovou houbovitou strukturu, která je u dýní rozblemcaná, ale u lufy je tvořená pevnými vlákny. Po odstranění všeho, co jde odstranit, zůstane z plody lufy válcovitá houbička, která po nastříhání na menší části může sloužit třea na mytí, ať už nádobí nebo těla (dříve to byl hit proti celulitidě :-).

Já jsem si ji koupila v místní zdravé výživě. Přiznávám, že z počátku mi trochu smrděla, ale nepříjemný odér po pár dnech zmizel a u druhého kusu lufy se už neopakoval.  Máme myčku, takže většina nádobí se myje v ní, ale i tak je lufa denně mnohokrát používána a vydrží opravdu hodně. Používám ji i na teflonové pánve, na mísy špinavé od mouky, protože lufě mouka nevadí, narozdíl od molitanové houbičky, která je po zamoučení na odpis.

Na mytí nádobí dále používám přírodní kartáč a hadýrky ze sražených bambusových plen, které po dni či dvou používání peru v pračce stále dokola.

Doma máme i molitanové houbičky, které používá s oblibou můj drahý muž a babičky. Respektuji jejich volbu, jsem ráda za pomoc, ale já sama se snažím používat výhradně lufu.

Ti, co mají zahrádku, si můžou vypěstovat vlastní houbičku dokonce vypěstovat. Semínka lufy koupíte třeba zde. Loňské půlroční léto bylo pro pěstování jistě ideální, jsem zvědavá na to letošní.

27.1.19

Lednové pentabackpacky






Poslední dobou se tu nic moc neděje, ale to je tím, že se snažím víc času věnovat šití, pletení, háčkování a párání.  Po delší době jsem ušila nějaké batohy a chystám se na další. Fotky sjou mizerné, stejně jako sluneční světlo.