17.8.18

Ještě pár fotek od moře

Můj drahý muž si stěžoval, co že jsem to dala na blog za fotky. Jen samé ruce a nohy a jiné části těl všelijak  oříznuté. Má pravdu. Jsou trochu divné, ale nechci na blog dávat fotky jiných dětí než těch vlastních. Nemám od jejich rodičů podepsané GDPR ;-) Vzledem k tomu, že na jedné lodi bylo sedm dětí, bylo velmi těžké vyfotit fotku, na které by nebylo i dítko z druhé rodiny.

Takže jako bonus dvě fotky z mobilu, kde jsem já.výjimečně nemám pocit, že vypadám úplně debilně, děsně tlustě nebo na padesát.




Pár fotek z podvodního foťáku, který vyhrál můj švagr i DÍKY VÁM.


 Jů vypadá pod vodou jako mořská panna. Tady se potopila pro spadnutou raketu do hloubky 5 m.



V ponorkovém krytu na Lastovu.

16.8.18

Hexagonky na lodi


Zase jsem si ověřila, že se na lodi špatně tvoří. Pletení a háčkování jsem letos rovnou zavrhla, ve vedru, vlhku a slanu příze špatně klouže po prstě. Místo toho jsme si dovezla posledních pár kytiček na ušití a o něco víc na aplikování. Nebýt nadšené pomocnice, tak jsem to všechno nestihla.





Díky, Jituško.

15.8.18

Chorvatsko 2018


Zase po roce. Nás pět, jedna šestičlenná rodina a dvanáctimetrová plachetnice. Prodloužený týden, který jsme na lodi strávili, mi přišel tak akorát. 





Na vyfocení sedmi dětí na pladdleboardu jsem měla přesně 7 sekund.















4.8.18

Střípky z rozpálené Prahy

Holčičky jsou u babičky a tak se s Jáíkem pečeme v Praze sami (naštěstí nejsem v práci, protože tam padají celorepublikové denní rekordy). Snažíme se trochu budovat, ale moc nám to nejde. 


Umotala jsem svůj první závěs na květináč. Ten úplně nejvíc "for beginners", ale až otevřou knihovnu, tak si půjčím nějakou knihu s názvem Macramé a na chalupě budeme s dětmi motat a drhat.


Květináčky. Ten nejmenší je nález od popelnic.


Natíráme skříň od babičky.






Suvenýry ze severu. Tři na jedné fotce.


Po tácu na nožce jsem toužila dlouhá léta. 




Látky. Ze spoda: pro Jáíka na povlečení na chalupu, na zadní stranu deky, pro Jáíka pro radost, pro mámu pro radost.


A na větvi vzpomínky na cestu na sever.


Při podrobnějším studii pohledu s tuleni jsem dospěla k tomu, že je to jen jeden tuleň ale zrcadlově obrácený. K tomu nápis "friends forever". Co si z toho mám vzít?

Připomíná mi to Jáíka, který nám s Jó vyjmenovával, koho má ráda. Ukazoval a říkal: "Já mám rád tebe, tebe a sebe a tátu a Jůinku."


1.8.18

Cesta na sever VI

Poslední den v Norsku. Ráno snídáme na benzínce, píšeme pohledy a umýváme okýnka.



"Ahoj dědo a babi. Moc se těšíme do Chorvacka na loď. Je to tady moc hezkí. Jó" Asi tak. Dětem se na severu líbilo, ale Chorvacko je jednoznačně lepší.


Fredrikstad. Krásně dochované městěčko s dřevenými domky. K tomu pár milých obchůdků a hlavně sobotní bleší trh a náměstí. Ještě štěstí, že jsme už neměli hotovost (poslední muž utratil za autíčko, těžko říct, kdo ho potřeboval víc, jestli Jáík nebo on).























Oběd v lese. jen jsme uhnuli z hlavní cesty vedeni značkou na nějakou turistickou zajímavost.


Mrzelo mne to, ale pikniková deka se nám nevešla do auta. K válení v letním horku (tak o 10 stupňů méně než bylo dnes v Praze) posloužila plachta pod stan. Ty patchworkové polštáře jsem ale prostě vzít musela, nejen kvůli jejich kráse ;-), ale i z praktických důvodů. Uvnitř byly dětské vestičky, které jsem brala pro případ chladného počasí, a patchworková strana pěkně vyrovnala nerovnosti a zipy.


Kamenné kruhy na pasece v lese asi 100 mestrů od parkoviště. Odpoledne jsme přejeli do Švédska a strávili hrozně dlouhoou dobu nakupování v shopping centru. Večer jsem se zasevrátili do Norska hodit do schránky zapomenuté pohledy. Přespali jsme ještě v Norsku.


Taky máte ten pocit, že vaše děti si víc vyhrají s katalogem lega než s legem samotným?






V neděli jsme zamířili na Bohuslan Coast na jeden z ostrovů, které doporučovali v Lonely Planet. Potřebovali jsme si odpočinout a den jsme strávili lenošením na pláži.





První jídlo z čerstvých surovin. Rané brambory ve šlupce s jarní cibulkou, vajíčka natvrdo a rajčata.



Nachystala jsem si deku, že si budu číst.



Ale místo toho jsem natrhala misku rybízu.


Děti a muž se šli koupat do moře. Já ne, bála jsem se, že se nebudu mít, kde osprchovat a sůl mne poté ukouše. Ale naštěstí jsme se všichni osprchovali vodou z hadice v maličkém přístavu. 


Tradiční skořicový šnek z kynutého těsta. Peču je už léta podle Maškrtnice a pořád jsem si říkala, že musím koupit ten kardamon. Tak teď už vím, že nemusím. S kardamonem nám nechutnají.


Mléko do kávy :-) To se vám u nás nestane.








Loučíme se s ostrůvkem a míříme směrem na Stockholm. Bereme první vhodné místo na spaní. Zase nějakou odbočku k zajímavosti a je z toho moc pěkné místečko v lese mezi borůvčím.