První zářijový týden

Byl náročný, ale ne kvůli dětem a jejich ústavům. Tam už jsme zavedení a všechno zapadlo do starých kolejí.

V úterý měly holky společnou oslavu narozenin. Musím se pochválit, za skvělý nápad (bez ironie) uspořádat oslavu hned začátkem září, kdy ještě děti nemají žádné kroužky. Oběd a dort u nás doma, odpoledné tvoření v keramické dílně.

Holky si užívaly jemnou práci rukou, Jáík na to šel spíš sportovně.

Cedulky nad pytle s tříděným odpadem k nám na chalupu. Moje práce.

V sobotu svatba mužova bratrance v Krkonoších. Krásná, dojemná, v kostele. Škoda, že tam můj muž nebyl. I když mne to mrzelo, bylo moc fajn vidět po delší době zase celou jeho rodinu.

V neděli jsme se prošli Stezkou korunami stromů v Jánských Lázních  Bylo to docela fajn, ale rychlý oběd v tamější restauraci byl fakt nic moc. 

Všechno (aspoň pro mne) spravila návštěva u mého školitele doma a hlavně procházka se psem po obřím vesnickém sadu. Ty nejprostší věci jsou nakonec stejně nejvíc.

Druhý zářijový týden mne děsí. Hned v pondělí mám být na dvou třídních schůzkách zároveň. Ale když jsme zvládla sama odřídit trasu Praha-Jánské Lázně a zpět, tak snad zvládnu i tenhle týden.

Hodně sil všem! 

Jako v mořské hlubině

Náročný týden za námi. Ještě náročnější před námi.

Odpočinkový víkend všem!

Chalupa léto 2019 - III - modré větrovky

Půlhodina pod střechou, když se kolem hnala bouřka.

Jáík a jeho koulení očima. Říká se, že nejmladší děti v rodině jsou šašci. O Jáíkovi to platí dvojnásob. Asi proto, že se tomu jeho šaškovství tak ráda směju.

Chalupa léto 2019 - II - houby

Rostly. Nejdřív suchohříbci, pak obří praváci. 

 

Hledat houby je zábava, zpracovávat houby jsou spíš galeje. Jeden den děti dostaly pokyn, že žádné houby nemají nosit a tak se jich šest vydalo k nejbližšímu sousedovi, kde dva košíky hub vyměnily za teplo, čaj a frgál.

Socialistický atlas hub (houbový herbář, jak říkala naše Jů) děti fascinoval.

Chalupa léto 2019 - I - úvod

Tradiční dva týdny na chalupě aneb Matky s dětmi 2019. Letos jsme první týden trhli početní rekord - tři ženy a dvanáct vlastních dětí. Zdá se to hodně, ale někdy pět dětí z jedné rodiny může být méně viditelných, slyšitelných a prostorově náročných než dvě z jiné rodiny (tím myslím tu naši).

Zatímco poslední dva roky probíhali bez větších komplikací, tenhle rok byl náročnější. První týden kvůli sršňům hnízdícím nad oknem do našeho pokoje, přemnoženým vosám a velkému sousedovic psu, který nás chodil denně okukovat.

Na Wikipedii jsem si přečetla, že sršní jed je slabší než včelí, že šršni nejsou agresívní, že možný je mužský i ženský rod. Co tam není moc zdůrazněno je, že narozdíl od vos a včel, jsou sršni aktivní i v noci. Praxi to znamená, že když máte postele pod jejich hnízdem, tak celou noc posloucháte, jak s hlasitým bzučením přilétají nad vaše otevřené okno a potom asi minutu lezou k hnízdu, přičemž okusují sádrokarton, který vás od nich dělí (tak mi to aspoň připadalo :-). Dost se mi ulevilo, když jsme se druhý týden přestěhovali do jiného pokoje.

Další týden už nás bylo méně (dvě ženy, pět dětí a jeden pes). V horách a údolích kolem chalupy se denně honily bouřky a v noci jsme spatřili lišku obcházející ohniště. Přiznávám, že od té doby, jsme po setmění z chalupy nevytáhli paty. Doteď  se nemůžu vzpamatovat z velikosti liščího ocasu. Je totiž stejně velký jako sama liška.

Jsem prostě městská panička. V divočině a na venkově bych zemřela vyděšením z přírody kolem.

Nařezáno na deky

Nařezáno na Mosaic Mystery Quilt. Udělala jsem chybu v přepočtu palců na centimetry a ty největší bílé čtverce a obdélníky nařezala od 3/4 cm menší. Určitě to bude problém, ale teď se tím trápit nehodlám. Snad vymyslím, jak to vyřešit, až 6. září  vyjdou první šicí instrukce,

Tohle bude mimi deka z kostkovaných a proužkatých látek. Notně inspirovaná touhle dekou od Red Pepper Quilts.

Makro

Ať žijí spolupráce s jinými ústavy! Je to vždy příležitost se dostat do krásných prostor.  Třeba taková zasedačka na Ústavu makromolekulárních chemie AV ČR je pro milovníka retra úžasný zážitek.

Vsupní hala.

Chodba, kde se pořádají výstavy.

Slíbená zasedačka.

Slet ufonků, jak nazvala svítidla moje sestřenice.

Další fotky najdete tady, tady a tady.

Poslední dvě fotky jsou z Národního technického muzea.

Tři důvody proč jezdím ráda na kole do práce

Přirozený pohyb, překrásná příroda, přezrálé plody podél pěšiny (nedávno jsem poslouchala 5P).

Popínavky pražské ZOO

Kromě jedné vyfoceny všechny kolem hřiště Rezervace Bororo.

Tahle (dvě horní fotky) mi připadala odzvlášt džungloidní, ale nemám ani ponětí, co by mohlo být zač.

Květinový záhon za závěr.