20.3.17

Kliky cestou z berňáku

Je březen, je tedy čas odnést daňové přiznání na finanční úřad.

Koule na dveřích bočního vchodu finančního úřadu.


 Dobová klika na vnitřních dveřích.

Zatímco kliky na dveřích se dochovaly jen vzácně, většina kliček na oknech je původních. A co víc, tvarově ladí s těmi na dveřích.

 Osvětlení na schodišti.


 Na chodbách.

Tohle už je někde cestou do Stromovky kolem Látek Mráz.

Neobvykle řešené dveře na Haškově ulici (když půjdete koupit látky k Mrázovi, tak je cestou od šaliny minete po pravé straně).
 Jejich jedinečná klika.
 Velká litinová klika na dveřích s patinou.

 Krásný detail, kterého si všimnete jen při pohledu z boku.

 Tenhle dům rondokubistický dům má sice nudnou moderní kliku, ale vyfotit jsem ho musela. Více o domě se dozvíte třeba zde.
Klika z Kotěrovy a Gočárovy Školy architektury.

Chytře umístěné okénko vrátného.

Hlavní vstup do AVU.

16.3.17

V jednom sledu

Moc se těším až začnu šít jednu novinku, kterou chystám. Jenže nejdřív práce a pak zábava. Jáík přes zimu vyrostl z softsheláků a potřeboval na jaro rychle nějaké nové. Sáhla jsem do svých zásob softshelu (stále jsou větší než bych chtěla) a vytáhla šedý melírovaný a zbytky jednobarevných. Z jednobarevných kousků jsou trojbarevné gatě, téměř stejné jako nosil už na podzim. Jednak mě ta kombinace velmi baví, jednak se mi povedlo zužitkovat menší kousky, což je jinak často problém. Nejvíc mě těší, že té tmavěmodré už nezbyl ani jeden použitelný kousíček.

Ráda šiju víc stejných nebo podobných věcí zároveň. Práce mi jde rychleji od ruky, nemusím pro každou věc zvlášť vytáhovat látku, střih, řezací podložku a kolečko, převíjet nitě na spodní cívku a měnit nitě v overlocku. Udělám to pro víc kousků zároveň a ušetřím spoustu cenného času. Pár tipů a triků na šití více kousků naráz najdete na mém oblíbeném australském blogu.

Když už jsem tedy měl vytažený ten šedý softshel, ušila jsem gatě rovnou ve třech velikost. Jedny gatě na letošní jaro, jedny na podzim a jedny na příští jaro a snad i podzim. K tomu dvoje tepláky z ulítle veselé látky pro sebe a pro svou sestru.

Šití kalhot na třetí dítě má tu výhodu, že stačí vytáhnout dávno vyhotovený střih ze složky, zúžit nohavice podle poslední módy a můžete se hned pustit do šití.

Při archivování střihů používám trik své maminky a přikládám ke střihu malý odstřižek látky, ze které jsem podle něj šila. Pak stačí ten kousíček uvidět a je to jako když Hercule Poirot v Pěti malých prasátkách dává svědkům dávné vraždy přivonět k jasmínové voňavce. Všechno se hned lépe vybaví.

15.3.17

Osušky s kapuckou

Osvědčené osušky v nové variantě (tady je ta stará). Látka byla původně určená pro Jáíka na plenky, ale než jsem rozhoupala k jejich ušití, tak se odplenkoval.  Taková moje klasika. Takhle mají aspoň holky parádní ručníky. Lemy jsem ušila ze zbytků, jak jinak. Jsou šikmo střižené, aby se lépe vyrovnávaly s pružností hlavní látky a aby měly pořádný šmrnc.


Lemy jsem přišívala stejně jako na klasickou patchworkovou deku. Poprvé v životě jsem se kvůli rychlosti uchýlila ke strojovému přišití místo obvyklého ručního, které je na orzdíl od strojového z obou z rubu i z líce téměř neviditelné. Každý z lemů jsem přišívala trochu jinak. Ten proužkovaný jsem šila úplně nejjednodušeji, takže šev prochází přes lem z rubu i líce. U kostkovaného lemu jsem si dala víc práce se špendlením. Lem jsem přišívala z líce, šila jsem těsně vedle sesazovacího švu, takže stehy nejsou z líce téměř vidět.  Z rubu by měly stehy vyjít na lem, ale ne vždy se mi to povedlo a některé úseky jsem musela šít víckrát. Podrobný návod najdete třeba tady.

Na lemu kapucky jsem si dala záležet a strávila s ním pěknou chvilku u Spojenců.

10.3.17

Dvacet devět měsíců

Vývoj řeči pokračuje neuvěřitelně rychle (aspoň mi to tak připadá a dost si to užívám, hlavně když si vzpomenu na Jóinu neřeč v tomto věku). Jáík říká čtyřslovné věty, souvětí, všimla jsem si, že i trochu skloňuje a dnes použil i minulý čas ("Kuba jedu kužici." = "Jedl jsem kukuřici.").  Už před měsícem či dvěma začal zcela používat sám od sebe kouzelná slovíčka. Takže sám od sebe děkuje, prosí, říká "Mami, pomiň." s tak roztomilým výrazem ve tváři, že mu prominete téměř cokoliv.  A když ho vyzvete, aby si šel vyčistit zuby, tak asertivně prohlásí: "Nééé, díky."

Pořád sebou nosí jednu až dvě hračky. Medvídek Péťa je miláček největší, ale na ven ho nechává doma a vystačí si třebe s rozbitou plastovou pistolí z druhé ruky. Je to šašek, jak už benjamínci rodiny bývají. V MHD  úspěšně laškuje se ženami všeho věku. Nejdřív nějak zachytí jejich pohled, pak se jako stydlivě schovává a s neodolatelným úsměvem vykukuje.

Má rád prasátko Peppu. Čteme o želvím klukovi Franklinovi, myšce Elišce i prasátku Peppě (tam se ztotožňuje s Tomem a moc si přeje dinosaura jako má on (prosím babičky, nekupovat, zařídím sama)). Vůbec se mu knihách líbí různé příšery a strašitelné postavy.

O těch horších věcech raději pomlčím.

EDIT: Ještě jsem zapomněla napsat, že si s holkama krásně hraje na "vyšší" úrovni než dřív. Hrají si na různé "jako". Jako, že on je miminko a Jó maminka, jako, že oni jsou děti a já strašidlo. Křičí, výskají, řvou, povykují, je jich plný byt.

8.3.17

Co se zbytky látek

Snažím se zpracovávat různé zbytky a odstřižky látek, co to dá. Také se snažím recyklovat (nebo spíš v tomto případě asi upcyklovat) různé kousky oblečení, které už jsou ve své původní podobě nenositelné, ale látky z nich by mohly ještě posloužit.


Výsledkem toho jsou tyhle pidi midi kalhotkové plínečky pro kamarádčino páťátko. Ze zbytků teplákoviny a z recy teplákoviny z mojí mikiny. Uvnitř je bambusový aksamit a moje tisíc krát vyprané pruhované tričko. Podobné jsem šila před třemi lety Jáíkovi.

Ušitím plínek se mi podařilo zužitkovat větší části mikiny a trička, ale i tak zbylo dost menších kousků. Co s nimi? Šít už z nich nic nebudu. Zabalila jsem je tedy do igelitky, popsala jako zbytky látek (příště ještě přidám, že se jedná o látky ze 100% bavlny) a vhodila do jednoho z charitativních kontejnerů v našem okolí.

Od té doby se se zajímám o tematiku "zero waste" řeším, co s horším vyřazeným oblečením, lichými ponožkami, většími zbytky látek ze šití. Asi většina z nás dává slušnější vyřazené oblečení někomu bližnímu, do charitativních kontejnerů nebo je odveze přímo do nějakého azylového domu. Věděli jste ale, že je možné  recyklovat třeba i roztrhané oblečení a plyšáky, odstřižky látek. Já tedy ne, ale nakoply mě tyto kontejnery firmy Potex, na jejichž boční straně se dozvíte o tom, co se s vhozeným textilem vlastně stane.



Pokud vás koloběh textilu zajímá podrobněji, tak kuk přímo na jejich stránky. Nevím, jestli to platí pro všechny charitativní kontejnery, každá firma má asi svůj zavedený postup, ale určitě je možné se podívat její webové stránky a zjistit, co je možné do kontejneru vhodit, aby to bylo znovu použito.

Plavec



Čistě pro babičky.  Konečně má i Jó svůj sport, který ji baví. Sluší jí to i s mokrýma vlasama, očička jí jen září.

6.3.17

Zase kliky a něco navíc


Původně jsem chtěla tuhle fotku oříznout, abych ji zbavila hyzdícího sprejování, ale pak jsem si všimla jak zubatý okraj zámku ladí s okrajem kování.


Dveře obvykle nefotím, ale tyhle jsou takové jiné.  Klika je tvarově jednoduchá, velikostně však monumentální.





2.3.17

Sama doma


Po hrozně dlouhé době jsem sama doma. Úplně sama na hodinku a půl. Mužovo zranění nám nabouralo program nejen na Silvestra a na leden, ale vlastně nám jako rodině mění plány na celý tento rok. Měla jsem slíbený týden v létě na horách, ale vzhledem k tomu, že muž ještě stále chodí o berlích, sotva bude v létě schopen chodit delší dobu s dětmi po kamení. Příští Vánoce budou nejspíš plánově pokažené operací, při které mu vytáhnou šrouby ze zraněné nohy



Celý leden jsem šila z bílých látek, celý únor zase jen nosítka na panenky. Z osvědčených látek, z nových látek i ze zbytků. Už se mi všechna ani nevlezou do banánové krabice. Myslím,že mám se šitím nosítek na rok vystaráno a chtěla bych se vrhnout na šití něčeho nového, něčeho, co mám v hlavě už tak dlouho. Jenže to podvědomě odkládám a vyhledávám jiné projekty, které je potřeba dokončit. Takže si dávám termín na jejich dokončení do půlky března a pak hurá na tu novinku.


V únoru jsem rychle přečetla skoro celou knihu Domácnost bez odpadu od Bei Johnson. Je velmi inspirativní, a když to trochu přeženu, tak změnila můj pohled na svět. Pochopila jsem, proč je dobré snažit se nakupovat bez obalu do hloubky svojí duše. Samozřejmě, že stále ještě nakupuji mnohé věci s obaly, ale snažím se víc myslet na to, abych naši Zemi zatěžovala, co nejméně, ale zároveň to nepřehánět a neuhnat se kvůli tomu. Ke konci se mě trochu dotklo, že Bea píše o tom, kolik by měl mít člověk dětí, takže jsem knihu nedočetla, ale snad se k ní vrátím. Nejsem zrovna člověk který by za někým chodil (ve škole, v práci, v e-schopu, kde nakupuji) a snažil zavádět zerowaste i někde mimo naši domácnost. Nemám problém odmítnout v obchodě zbytečný sáček na ponožky či látky, ale totéž požadovat při koupi zboží přes internet, to je vyšší level.


Pomalu jsem dospěla k tomu, že ještě víc zredukuji svůj šatník a budu se snažit omezit nákupy nových věcí a nakupovat spíše z druhé ruky. Bea dobře vystihla jeden z důvodů proč nerada nakupuji v secondhandech - smrdí mi to tam. I tak jsem nakoupila tři tmavomodré kousky z druhé ruky od kamarádek - dva čekají na přešití, jeden budu nosit v létě bez úprav.



O víkendu jsme byli v Brně. V sobotu dopoledne jsem v rámci rodinné terapie (víte, jak se doporučuje trávit aspoň jednou za týden nějakou dobu jen s jedním dítětem, aby vás jako rodiče mělo jen pro sebe) vyrazila s Jů do města na nákupy. Potřebovala jsem vatelín na nosítka (ten nejlepší mají jen v Brně), ale neodolala jsem ještě pár dalším věcem - kovový zipům, nitím za dobrou cenu, látce pro Jů, správně silným špendlíků a kapslím (já vím, fuj fuj fuj, i když jsou recyklovatelné) jako dárek pro šéfa.


I když nejsem věřící, líbí se mi myšlenka půstu a chtěla bych od zítřka začít svůj malý osobní půst Líbí se mi, co k tomu napsala Jitu. Já se chci do Velikonoc vzdát všech sladkých, alkolických a kofeinových nápojů včetně černého čaje. Začnu až zítra, dnes ještě musím dopít tu načatou kokakolu :-) .

Krásné období půstu všem!

20.2.17

Už jsem jim našla místo


Konečně. To mi to zase trvalo. Vázy vystavené mimo (snadný) dosah dětí. Větev zbavená vánoční výzdoby čeká na velikonoční.

18.2.17

Müsli čtverečky


Dlouho jsem hledala ten správný recept na müsli tyčinky a teď mám dva. První z nich je na super zdravé tyčinky bez přidaného tuku, které lze navíc jako bonus upéct zcela bez obalově - všechny suroviny se dají koupit na váhu. Recept mi přišel emailem od Florentýny, autorky Kuchařky pro dceru. Jestli ještě nejste v jejím emailové klubu, tak se přidejte, píše dobře, vtipně a inteligentně, a i když podle ní skoro nevařím, tak se při čtení emailů a receptů velmi bavím a hodně dovzdělávám.

Tyhle zdravější tyčinky jíme jen my dva s Jáíkem, holky odmítají byť jen ochutnat.



 Druhý recept podle Zuzky z Bagme je už trochu méně zdravý, ale o to chutnější. Při prvním čtení mě množství přidaného tuku odradilo od jeho vyzkoušení, ale po čase jsem se odhodlala. Část másla (mléčného tuku) jsem nahradila vodou a šlo to. Dvě děti ze tří tyčinky i drobky z nich jedly. Včera jsem je (tyčinky, néé děti) pekla zcela bez másla, jen s arašídovým máslem, což jsou v podstatě 100 % arašídy s trochou rostliného oleje. Tyčinky jsou výborné i tak. Chutnají po burácích a čokoládě.



Oba druhy tyčinek drží při sobě trochu hůř než ty z obchodu, takže si člověk při jejich konzumaci musí dávat pozor, aby drobil do dlaně, ale stojí to za tu trochu patlání se s těstem.


My už máme za okne jaro aneb po dlouhé době jsem měla příležitost vytáhnout z banánovky jednu z váz. Pořád mě trochu mrzí, že nemám žádnou poličku, kde bych je mohla vystavit, ale snad se to časem změní.