23.11.20

Ještě jednou na chalupě

Letos jsme se na chalupu v létě nedostali, ale dva jarní týdny, celé podzimní prázdniny a prodloužený listopadový víkend to vyvážily. Tentokrát to bylo takové poklidné (až na ten noční návrat od chaty u jezera, kdy muž nemohl řídit, já kvůli blátu nevyjela přes louku až k chalupě (ač jsem se o to dvakrát marně pokusila) a děti, které jinak nezavřou pusinky, mlčely jako zařezané). Něco byla stejné jako pokaždé, něco jsme zažili poprvé.

Miláčci moji pochodovali lesem za zpěvu písně s názvem i textem: "Neseme mrtvou pneumatiku". 

Tradiční buřtopeky.

První husa upečená v troubě. 


Pondělní on-line škola díky novému modemu. Těžký luxus po letech bez signálu. 

22.11.20

Nosítka z českých materiálů a látek

Během posledních několika let jsem přestala nakupovat část materiálu na nosítka a batohy v galanteriích a nakupuji jej rovnou od výrobců. Pokaždé mne příjemně překvapí, když se na mne velká firma nevykašle a ochotně mi pošle pár desítek přezek, zipů vyrobených přímo na míru nebo několik rolí popruhů. Dodavatele jsem si našla na internetu a jsem spokojená. V galanteriích často nemají dostatečné množství, ceny jsou vyšší a hlavně některé výrobky nejsou tak kvalitní, jak bych si představovala nebo se nemohu spolehnout, že tam budou pokaždé ty mé oblíbené. Například spony jsou hranaté, nepříjemné do ruky a divně zvonivě cvakají, ty české jsou oproti nim z příjemného materiálu, oblé a jdou snadno rozepnout i zapnout. 



Asi před rokem a půl jsem přešla z černých polypropylénových popruhů na přírodní bavlněné. Zrovna  kvalita popruhů prodávaných je v galanteriích je obvykle nic moc.


Velkou radost mám pokaždé, když se mi podaří najít nějakou českou designovou látku vhodnou na nosítka. Jako je tahle od Jany Nachlingerové a Rosy Mitnik.


Nebo jahůdky od Šití Nití.

Popřípadě zvěř z bystrckého polesí od Amelky.

Co bych tím vším chtěla říct? Že koupí nosítka podporujete nejen mne, ale také několik českých firem a konkrétních tvůrců. A to je zvlášť v této době potřeba. 

Krásnou neděli! 

21.11.20

Nově na Fleru

Občas se divím, že se ty moje miminkovské deky a nově našitá nosítka neprodávají a pak mi dojde, že jsem je nevložila na Fler. Už tam jsou. Deky i nosítka.




Koupit vkusnou dětskou zvířátkovou látku není úplně snadné, proto mám velkou radost z těchto dvou od anglické firmy Dashwood studio..


Tmavomodrobílí medvědi a lišky v kombinaci se starorůžovou. Něžná, ale ne přeslazená kombinace.

Náš obývák vydlážděný dekami z odstřižků. Ke každé z použitých látek se pojí nějaká vzpomínka. 

Odkaz na Fler.

11.11.20

Podzimní focení

Dopřáli jsme každému z našich dětí ten luxus být na pár dní jedináčkem. Po "karanténě" na samotě v lese jsme mohli nechat děti u prarodičů. Tento týden je tak jedno z dětí doma s námi, druhé u jedněch prarodičů a třetí u druhých prarodičů. Užíváme si to všichni - děti, my rodiče i prarodiče. Situace win-win-win. 

Počasí je poslední dny na nic - olověné nebe od rána do večera. Doba temna. Ráno nemohu vstát. Těžko se nutím do práce, kterou neustále přerušuji a v podstatě nikdy nekončím. Vařím, uklízím, radím s úkoly, snažím se pracovat, někdy radši šiji, nakupuji potraviny, vánoční dárky přes internet, chodím na poštu a do zásilkovny, balím balíčky. 

Zdravotní procházky s Jó jsou za odměnu. Dítě, které vás drží za ruku, mlčí ztraceno ve svém světě, šlape bez řečí, kamkoliv ho vedete. 

Focení ušitých batohů doma jsem vzdala. Světla je méně než málo. Zkusila jsem to venku a ono to kupodivu jde. Difúzní světlo, spadené listí, melír barev.

Pentabackpack s novou vychytávkou v podobě uch, která se dají sepnout.


Skořicový justbackback.

9.11.20

Ozdravný pobyt na samotě v lese


Pro tělo a hlavně pro duši. Téměř bez signálu. Sotva šlo jednou za den zjistit počet nově nakažených, který naštěstí nerostl. 









6.11.20

34_Kostel v Kinského zahradě







Číslo transparentního bankovního účtu na obnovu kostela 500089822/0800 .

5.11.20

V řadě za sebou


Chtěla jsem si vyzkoušet nějaké tradiční bloky a zároveň odlehčit krabici s odstřižky. Odstřižky mám v jedné velké IKEA krabici roztříděné do papírových tašek. Začala jsem tím, že všechny odstřižky přírodních barev.

Tyto odstřižky jsem vytřídila tak, že jsem dala pryč všechny tmavé, výrazné, kontrastně vzorované. Nechala jsem jednobarevné, melírované, samé takové mdlé barvy a vzory. Z výraznějších barev jsem nechala jen žlutou v určitých odstínech, aby přinesla do deky oživení a spočinutí pro oko ( a taky proto, že ji mám prostě ráda).


Návody na jednotlivé bloky jsem našla různě po internetu. Jen tuhle hvězdu jsem si vymyslela sama, protože jsem měla hodně čtverečků 4x4 cm a potřebovala jsem je nějak využít. 


Stejné bloky jsem sešila do řad, řady oddělila úzkými pruhy režného lnu, ze kterého máme povlečení. Deku jsem chtěla ručně prošívat během dovolené v Chorvatsku, ale nesehnala jsem správný odstín perlovky a tak z toho sešlo. 


Po návratu do Prahy, jsem zakoupila perlovku v odstínu světle režné barvy a pustila se do prošívání. Chtěla jsem zkusit tzv. baptist fan, což je jeden z nejtradičnějších vzorů. Krásně použitý je vidět třeba tady nebo tady, u žen které mne velmi inspirují.


Prošívání trvalo hodně dlouho. Vzor je časově náročný, ale výsledek stojí za to. Jednak je deka krásně plastická (je to vidět na horní fotce, která je sice trochu rozmazaná, ale možná o to víc to vynikne), jednak není deka tuhá jako třeba při hustém prošívání metodou volného quiltování.


Na lem jsem po dlouhém hledání v zásobách zvolila melírovaný len původně určený na něco jiného. Bála jsem se, jak to dopadne, jestli nebudu párat, ale nakonec lem funguje přesně tak, jak jsem si představovala. Rámuje, ale není zbytečně kontrastní.


Zadní strana je z retro flanelu. Může se zdát, že neladí k přední straně a svým způsobem to tak i je (odstín růžové na zadní straně je sytější a studenější než na přední, kde je spíš starorůžová; žlutá je mdlá a ne mangová; zelená je také živější), ale pro mne je to příjemné oživení.

Hotová deka, velikost akorát pro miminko na pasení koníčků. Později se dá zavěsit na zeď jako dekorace nebo použít při stavbě bunkrů. Případě zájmu pište :-)

2.11.20

Jízda z města III

Poslední noc a den naší jízdy z města jsme strávili na parkovišti nad obcí Krásno. Bylo pondělí - pracovní a školní den. Na kopci byl výborný signál, takže obě holky se mohly připojit k on-line vyučování na celé dopoledne. Muž pracoval. My s Jáíkem a jeho kamenným oštěpem jsme vyrazili na obhlídku okolí.

Nejdřív na hřbitov.

Za jehož zdí se pásly krávy, který bylo potřeba ulovit.

Na měření hloubky Dlouhé stoky se oštěp také osvědčil.

Nejvíc se ale Jáík těšil až oštěp hodí z vrcholu krásenské rozhledny.

Dokonce se nám podařilo najít, kam dopadl.

Pak už byl čas vařit oběd.


Nádobí do obytňáku jsem si vzala své vlastní. Včetně toho nejfotogeničtějšího pohárku od In August Company. Chtěla jsem vyzkoušet, jak se bude nádobí chovat během jízdy. 


Hodiny přírodovědy. Jó ukazovala laní učitelce a spolužákům čedič a žulu, které den předtím našla na výletě. 


Hodina francouzštiny v posteli :-)


Po obědě vzal muž holky na rozhlednu, zatímco já jsem myla nádobí a Jáík lovil oštěpem okolo jedoucí auta. A pak už jsme to všechno sbalili a vyrazili přes Loket domů do Prahy.


Krásný listopad!