19.10.18

Obaly na knihy









Poslední dobou se nemohu dostat ke čtení. Vždycky si nějakou knihu půjčím, zkusím ji číst a pak ji  zase nedočtenou vrátím, protože mi nesedla. Trávím tak víc času s mobilem v ruce než bych chtěla.

Krásný víkend všem! 

18.10.18

Pentabackpack v akci


V pondělí jsem s milou Radkou a jejím synkem nafotila pár ilustrativních fotek k Pentabackpacku.


Pentabackpack (čte se to pentabekpek :-) je primárně navržený jako batoh, který se v případě potřeby dá přepnout na tašku přes rameno.  Vymyslela jsem ho pro potřeby nosících maminek tj. maminek, které nosí své děti v šátku či nosítku. Protože ono je to tak - narodí se vám miminko, začněte ho nosit v šátku na břiše a všechny věci potřebné na cesty z domova nosíte v batohu na zádech. Rok uběhne jako voda, z miminka je batole a to už se lépe nosí na zádech. V tuhle chvíli zjistíte, že místo batohu potřebujete tašku přes rameno. A někdy se vám stane, že vyjdete v domova s dítkem na zádech a taškou přes rameno a ze hřiště odcházíte s unaveným batolátkem na břiše a hodil by se vám batoh.


Když jsou prvnímu dítku dva roky, narodí se mu sourozenec a na scénu přichází kočárek a taška se zavěsí na jeho madlo.


Někdy se vám také stane, že dostanete osobní volno. V tom případě se dá popruh přepnout o něco málo níž a kabelu tím trochu zmenšit.


Pentabackpack není ani moc malý ani moc velký, je tak akorát. Pohodlně se do něj vejde formát A4 na výšku. Má čtyři praktické kapsy. Dvě na zip  -  jednu vnější a jednu vnitřní. Tu vnitřní na doklady, tu vnější na to, co potřebuje mít rychle po ruce, ale nechcete riskovat, že vám to vypadne.


Dvě kapsy bez zapínání jsou určené třeba na láhev s pitím, kapesníky nebo na pytlíky na bezobalové nakupování.


Celý batoh se zapíná na zip. Tyto kovové zipy, stejně jako ty na kapsách, jsem si nechala vyrobit na míru u jedné české firmy a měly by hodně vydržet. Přesto nedoporučuji batoh moc nacpávat, zipy tím mohou trpět (já svůj batoh používám každodenně už od zimy, nacpávám ho a nosím v něm těžké náklady a zip stále drží, ale u zipu od jiné firmy se mi stalo, že začal rozjíždět).


To by bylo vše o batohu. Závěrem bych chtěla poděkovat modelce Radce. Zato, jaká je krásná a milá, zato, že ráno vstala, vypravila dvě děti do institucí a u toho se stihla upravit, vkusně obléct a nalíčit, za příjemné rozhovor a celé focení. Mockrát děkuji


A děkuji také Jáíkovi, který odmítl jí ráno do školky, zato, že si celou dobu focení hrál na písku úplně sám.

PS: Radka má svůj blog a obchůdek na Fleru, kde prodává příze Manos del Uruguay.

14.10.18

Dvojnásobné zlatíčko


Dvakrát zlatá tento víkend. Jsem hrdá matka, muž ještě hrdější otec. Na judo jsme Jů dávali, protože na těch 300 metrech ze školky třikrát zakopla a spadla, tak aby se naučila padat trochu šikovněji. Vůbec jsme nečekali, že ji to tak chytne.

Taková obyčejná sobota


Muž a dvě děti odjeli závodit. My s Jó jsme doma uklidily a poté vyrazily do Stromovky.




 


Odpoledne nám Jů upekla svoje oblíbené muffiny.

7.10.18

Troje tmavomodré tepláky na výletě



Konečně cesta z města. Sice jen na chvilku, ale už jsem ten les potřebovala jako sůl.












Kapsy narvané ořechy. Všechny tepláky jsou podle stejného střihu Minihudson pant. Víc o nich snad příště. Řešení kapes jsem přizpůsobila velmi silné teplákovině.



Co bych to byla za blogerku, kdybych si nevyfotila kafe :-)




Cestou zpět ještě nákup v Hornbachu. Konečně mám dřevo na police do své skříně. Třikrát hurá!

5.10.18

Uštípnutá




Uštípla jsem si ji u našich, kteří si ji uštípli někde na chodbě. Roste jako z vody. V květináči i erlence. Nevíte někdo, jak se jmenuje?

Krásný víkend všem!

4.10.18

Hlávka zelí



Po delší době se mi poštěstilo jet z práce domů  kolmo. Jízda na kole je pro mne příjemný relax a námaha zároveň. Obvykle vyjíždím z práce a v hlavě ještě  řeším vědecké problémy. Dokonce mne občas i něco napadne, ale většinou to zase hned zapomenu (jako třeba dnes). Jak se blížím ku Praze začínám přemítat o správném nastavení poměru věda/šití/rodina/čas pro sebe. Vlastně jsem na toto téma napsala v hlavě nejeden článek na blog. Jenže pak přichází závěrečný kopec od řeky na Hrad, kdy se mi mozek zcela odkrvuje a všechny ty filozofické věty jsou zapomenuty. A nejen ony, dnes jsem zapomněla vyzvednout dítě ze školky a místo toho dojela rovnou před dům.


Protože se mi všechny ty složité úvahy z hlavy vypotily, tak aspoň pár fotek Jáíkových nových tepláků. 

Velikost: 5
Látka: velmi silná teplákovina z Moraviatexu




Občas přemýšlím, jestli sem ještě dávat fotky obličejů svých dětí. Dnes to Jáík vyřešil za mne. 

1.10.18

Zeleň



Stává se ze mne "plantlover". Když jsme byli v tomto bytě poprvé, hned jsme věděla, že arkýř bude místo pro rostliny. Po roce bydlení se nám už téměř zaplnil a pomáhá mi přežít ten věčný nepořádek, který tu přes všechny mé snahy panuje. Když vstupuji do místnosti, binec na podlaze přehlédnu a vidím tu uklidňující zeleň na konci pokoje. Jen se nesmím moc zasnít, abych nestoupla na kostičku dupla, se kterými si tu Jáík každý den hraje.




Zelený pentabackpack se zelenou podšívkou obklopen zelení.


Podzimní výzdoba v "zero waste" módu. Jen to, co se dá sníst nebo zkompostovat. 

27.9.18

Bimba ve Ville Pellé




Výstava spíše pro kluky než pro holčičky. Naše Jó zamířila ve vile rovnou do podkroví ke stolkům s psacími stroji a výtvarnými potřebami. Jáíka zaujaly obrazy s dobrodružnou tématikou (přiznávám, že na fotce jen pózuje, ale opravdu jsme si prošli obraz po obraze a okomentovali všechny souboje muže proti muži i zvířeti).




Ve Ville Pellé bývá obvykle připravené tvoření související s výstavou, tentokrát to tak nebylo, asi protože Bimba alias Bohumil Konečný nebyl ilustrátorem dětských knížek.


Když oba tvořili, prošla jsem si zbylou část výstavy věnovanou ztvárnění žen.



I tu komůrku jen pro dospělé. Na tu nalákáte tatínky, protože tohle byl opravdu silný zážitek. Jako fakt.


Kavárna bohužel momentálně nefunguje a našim dětem chyběla autíčka, ale klukům velkým i malým mohu výstavu vřele doporučit.