1.7.17

Prázdninová pauza podruhé


Už jsou zase tady - prázdniny. Děti se na ně tak těšily a já se spíš děsila. Letošní náplň je pro nás stejná jak loni - dovolená v Chorvatsku, stěhování, pobyt matek s dětmi na chalupě. K tomu si přidám pár dní v práci a na závěr aklimatizační týden s dětmi v Praze, aby si zvykly na pražský hluk, shon, smog a hlavně na nové bydlení.

Stěhujeme se blíž ke škole, kam v září zamíří obě naše holčičky. Byt bude menší, ale utěšuji se tím, že si budeme blíž. Jako jeho velkou výhodu vidím právě tu blízkost školy, zelenou zahrádku ve vnitrobloku, více zeleně v blízkém okolí, krásnou podlahu v kuchyni, výhled do zeleně z kuchyně, lidské měřítko místností, stropů i dveří. Těším se, že si ho pěkně zařídíme a doufám, že v něm zůstaneme alespoň dva roky ale zároveň ne více než 5 let.

Starý byt ani jeho okolí mi moc chybět nebudou, jen obchod s věčně usměvavými Vietnamci ve vedlejším vchodu, po tom se mi zasteskne. Milí mladí manželé nám už věnovali několik banánovek a jejich milé a vtipné (pro někoho možná vlezlé)  komentáře našich nákupů mi nejednou zlepšily náladu.

Na fotce je mé šití sbalené do banánovek, nové látky na podšívky a parádní tričko z druhé ruky pro Jáíka. K šití se letos v létě moc nedostanu, snad stihnu aspoň ušít pár dárků a hlavně závěsy a záclony do nového bytu.

Takže končím na dva měsíce s blogováním. Zítra si odinstaluji Instagram z mobilu, tahle aplikace nedělá mé psychicky vždy úplně dobře a neuškodí mi si od ní na chvíli oddychnout.

Přeji vám všem krásné léto, hlavně společně strávené chvíle s rodinou a přáteli. Báječné prázdniny všem!


28.6.17

Plážová taška


Nutně jsem ji potřebovala. Na všechny ty věci, které vozíme v Chorvatsku na pláž. Nejvíc nutně byla ale potřeba na Stříbření. Věděla jsem, že pojedu sama s dětmi, chtěla jsem nést Jáíka na zádech a to se neslučovala s batohem. Doma jsme žádnou dostatečně velkou tašku, kam by se vešla pikniková deka, jídlo a pití pro čtyři, převlečení pro Jáíka a pár dalších krámů, neměli. Bylo tedy bezpodmíněčně nutné ji večer před odjezdem ušít. Materiál jsem měla všechen doma, inspiraci jsme našla na netu (konkrétně zde a zde). V půl deváté jsem uspala Jáíka, v půl dvanácté byla taška hotová a částečně sbalená.



Taška je ušitá ze silnější lněné látky, kterou mám už léta v zásobách. Je od mojí babičky a sloužila asi jako nějaký přehoz nebo potah. Má nádherné barvy a je asi docela stará. Jako podšívku jsem použila pevnou a silnou bavlněnou látku z IKEA. Lněná látka je sice docela silná, ale také poměrně splývavá a taška by bez pevné podšíky nedržela tvar. Tento problém by mohla vyřešit tenkou bavlna v kombinaci nažehlovací výztuhou, ale já se poslední dobou snažím nepřírodním výztuhám vyhýbat. Uvnitř je jen jedna menší kapsa na zip - na cennosti a drobnosti. Nejsem schopná dávat věci do vnitřních kapes, raději mám na ně extra látkové pytlíky, třeba na náhradní oblečení pro Jáíka.




Taška se zapíná na zip, který jsem neměla dost dlouhý, aby uzavřel celý otvor, ale myslím, že to nijak zásadně nevadí. Každopádně jsem zapínání na zip považovala za nezbytné, na pláž vozíme hodně věcí a nechci, aby nám vypadávaly cestou.

Ucha ve dvou délkách jsou ze silných bavlněných popruhů. Kratší ucha jsou na chycení do ruky, delší přes rameno. Mám v plánu tašku využít v Chorvatsku nejen na pláž, ale i na nákupy. Na ty jejich obrovské vekovité chleby bude ideální. S nesením nám mohou pomoci dvě děti, každé dostane do ruky jedno kratší ucho.



Obvykle na cedulky zapomínám, ale tentokrát jsem ji podšita tenkou kůží, aby pěkně vynikla.



Taška je veliká, ale ve srovnání se mnou to tak nevynikne. Stassy, díky za fotku.

26.6.17

Stříbření 2017


Už popáté jsme vyrazily na historický festival do Kutné Hory. Tentokrát jsem jela sama s dětmi vlakem. Bylo to snažší než kdykoliv předtím, jednak jsou děti starší a jednak to máme o dost blíž.

 Jáík v loňské tuničce. Ještě mu naštěstí byla.

Místo utrácení za hračky, děti tentokrát využily služeb "lazebny". Jů se nechala učesat.

 Jó se zalíbily kytičky na obličeji.
 
Jáík nechtěl ani kytičky, ani tygra, chtěl traktorbagr. Držel trpělivě a trochu trpitelsky. Paní lazebnice nejdřív nakreslila nakladač, ale po reklamaci, dokreslila i malou lžíci a traktorbagr byla na světě/na tváři.

 Kontrola v zrcadle.

Spokojený úsměv.

Zářící očička.

 Tady je plné kráse.

 
Rodinné foto s andělem strážným.

Čekání na zpožděný vlak, unavené holky, Jáík mi tou dobou už spal na zádech. Do Prahy jsme přijely v deset v noci, naštěstí na nás na nádraží čekal muž a pomohl mi s dětmi i s mou novou piknikovou taškou.

10.6.17

První volný víkend ever

Před dvěma týdny vzal muž děti na víkend pryč a já si po osmi letech užila první volný víkend. Tolik jsem se na něj těšila, ani jsem nevěřila, že by to mohlo vyjít. Nechtěla jsem nikam jezdit, potřebovala jsem být sama doma. Trochu uklidit, došít pár restů, cvičit, nezdravě jíst, chodit pozdě spát, vstávat v deset, dočíst knihu, zajít na výstavu a v klidu nakoupit potraviny a pak se už jen těšit až se mi všichni vrátí.

V neděli dopoledne jsem vyrazila do Anežského kláštera, kde se koná výstava Očím skryté. Nejedná je o klasickou samostatnou výstavu, ale stálá expozice středověkého umění v Čechách je doplněna o výsledky průzkumu podkreseb. U vybraných děl je fotografie díla pořízená pomocí speciálního přístroje, který malbu osvítí infračervenými paprsky a což umožní vidět/vyfotografovat přípravnou kresbu. 





Každé takové srovnání hotové dílo/podkresba je podrobně komentováno. Je velmi zajímavé pozorovat jak se liší podkresba u jednotlivých autorů nebo dílen. Výstavu mohu vřele doporučit, vlastně celou expozici v Anežském klášteře. Je nádherná. Překvapilo mně kolik tam bylo lidí. Narváno nebylo to ne, ale sama jsem tam také nebloumala. 


Třeba tyto čtyři ženy si domluvily komentovanou prohlídku ve francouzštině.  


Neostrá fotka středověkého znázornění ptactva - stehlíka, hýla a dudka (?).


Následují neostré fotky madon. 









Krásný víkend plný úsměvů !

7.6.17

Dva a třicet měsíců


Pomalu přestává spát po obědě. Je velmi konzervativní, co se oblékání a obouvání týče. Ještě v půlce května nosil jen zimní boty nabo croksy. Celoročky přijal až s výměnou tkaniček ze sytě růžových na modré a později na sluníčkové. Žlutou barvu má prostě nejradši.

Auta, hasiči, stavební stroje. Dnes usnul s vláčkem. Čteme pořád dokola knihy o Mauglím, hlavně dvě, kde vystupuje zlý tygr Šér Chán. Zatímco holky se identifikovaly se Shanti,   Jáík se překvapivě neidentifuje s Mauglím ani s Ranjanem, ale se Šér Chánem. Jak říká: " Já sem malý šercháníček, hodnýma dlápama a hodným ocasem." :-)

Jsem z něho celá naměkko, když mi řekne: "Mami, mám tě láda. Voníš."

6.6.17

Kabelky ze zbytků, jeden restík a šití bílou nití V


Zase se mi tu nahromadily zbytky látek po šití nosítek. Vznikly z nich čtyři kabelky v patchworkovém stylu. Mám pro ně slabost, i když se šijí o dost déle. Jsou tak krásně měkké a veselé.


Kombinuji většinou je vzorovanou designovku s jednobarevnými nebo puntíkovanými látkami. Kombinování více vzorovaných látek, pokud nejsou z jedné kolekce, mi už přijde jako vyšší level látkové kombinatoriky. Ten skvěle zvládá třeba paní z blue elephat stitches, já se raději držím při zemi.


Podařilo se mi došít jednoho kostlivce. Měla do být kabelka, ale nějak se jí zašpinilo koženkové dno a tak vznikla toaletka. Zip jsem recyklovala z mikiny, kterou jsem rozstříhala na plínky.


No, není to krasavec, jeden kovový? Jezdí se s ním parádně.


Od ledna mi tu ležel poslední kousek merino beránka a čekal až si někdo objedná podložku do kočárku na přání. Tady je ještě rozešitá.  Oba obrázky na zdi jsou od Jó. Ovečky tvořila ve školce ze zbytků merino beránka, které jsem do školky přinesla. Já sama bych neměla trpělivost se svými dětmi takhle náročně tvořit, ale Jóiny paní učitelky ji naštěstí mají. Díky jim za to.

4.6.17

Návod na ušití lékárničky aneb dva způsoby, jak mít ostré rožky


Dlouho jsem se trápila tím, že jsem nevěděla, jak mít u lékániček, kosmetických taštiček a pouzder uzavíratelných na zip ostré rožky. Jeden způsob jejich šití jsem odhalila celkem brzy, druhý jsem našla na těchto dvou zajímavých anglicky psaných blozích - sotak a noodlehead. Důležité bylo vychytat velikost zipu a velikost střihových dílů, aby všechno správně vycházelo.

Tenhle návod píši pro ty, co neumějí anglicky, pro ty, co by si chtěli ušít pidi lékárničku do kabelky i větší cestovní a taky pro sebe, protože jsem hlava děravá a co nemám na blogu, to si nepamatuju.

Návod je psaný společně pro dvě velikosti lékárniček - jednu maličkou placatou o velikosti asi 9 x 13 cm, druhou větší určenou na cesty, jejíž rozměry jsou 15 x 21 cm. Moje lékárničky jsou šité z čalounické koženky v kombinaci s tenkou bavlněnou podšívkou. Protože koženka je pevná, není potřeba taštičky nijak vyztužovat. Pokud budete šít z jiných materiálů, asi budete nějakou výztuhu potřebovat.

Na cestovní lékárničku budeme potřebovat
- zip o délce 22 cm
- 2 kousky koženky o rozměrech 24 x 18 cm
- 2 kousky bavlněné látky o rozměrech 24 x 18 cm
- čtverec koženky o rozměrech 6 x 6 cm v bílé a červené barvě
- malý kousek koženky asi 3 x 4 cm

Na lékárničku do kabelky budeme potřebovat
- zip o délce 12 cm
- 2 kousky koženky o rozměrech 11 x 15 cm
- 2 kousky bavlněné látky o rozměrech 11 x 15 cm
- čtverec koženky o rozměrech 6 x 6 cm v bílé a červené barvě
- malý kousek koženky asi 3 x 4 cm

Ze zadní strany čtverce z červené koženky si narýsujeme křížek o délce ramene 2 cm. Použijeme nejlépe obyčejnou měkkou tužku. Čtverečky v rozích odstřihneme.

Na jeden vnější díl lékárničky našijeme bílou nití bílý čtverec. Můžeme si ho přišpendlit špendlíkem, který pícháme tak, aby dírky, byly později zakryté červeným křížkem.

Na bílý čtverec přišijeme červený kříž.


Připravíme si zip. Díky tomu budeme mít ostré rožky :-) Zadní konec zipu, ten který se nerozepíná, skryjeme malým kouskem koženky. Nejdřív jen přispendlíme podle obrázku nahoře, pak prošijeme asi 1 cm od kovového konce zipu. Konec zipu odstřihneme a koženku kolem něj přetočíme do rubu.

Nejlépe z líce prošijeme koženku a přečuhující kousek poté odstřihneme.

Druhý konec zipu si upravíme takto - tkanice zipu, kde již nejsou žádné zoubky, ohneme a přišijeme.

Položíme si obdélník látky na podšívku lícem nahoru. Na něj položíme zip také lícem nahoru.

Na to položíme rubem nahoru koženkový obdélník. Horní strany musí být pěkně zarovnané. Přišpendlíme a přišijeme pomocí zipové patky.

Srovnáme si díly tak, jak to vidíme na obrázku a prošijeme z líce podél zipu.

Postup opakujeme i na druhé straně zipu.

Otevřeme zip! Koženkové díly položíme na sebe, díly podšívky také. Sešpendlíme podél okraje a sešijeme. Jen na podšívkovém díle necháme pár centimetrů nesešitých. Já si to vždy označuji špendlíky zašpendlenými napříč. Sešijeme kolem dokola.

 Sešito. Odstřihneme rožky.

Otočíme nesešitým otvorem a je to. Teď už stačí jen ten otvor v podšívce zašít.




Při šití velké i malé lékárničky postupujeme zcela stejně, jen u té větší ještě před finální otočením odšijeme rožky na kožence i na podšívce. Délka ušitého švu je 4 cm.