16.1.18

Pentabackpack v červeném


Pro kamarádku k Vánocům od jejího muže. S menším zpozděním, ale přece. Měla to být vínová, ale přijde mi spíš jako taková tlumenější červená. Každopádně krásná barva, kterou se mi na fotkách nepodařilo zachytit.


Podšívka s kapičkami, které na fotkách v e-shopu také vypadaly vínově, ale ve skutečnosti jsou s vnější látkou úplně stejné.






Sepsala jsem a vyvěsila plán šití na tento rok. V práci jsem ke konci roku žádala o vyšší úvazek, z 20% na 40%. Když mi šéf minulý týden oznámil, že díky dvěma grantům, které nám nově vyšly, budu mít úvazek téměř dvonásobný, musela jsem se smát. Nakonec se mi to povedlo trochu ukecat a úvazek se snížil, ale i tak je to víc plánovaných než 40%.  Jsem na jednu stranu ráda, práce mě baví a je fajn být s kolegy, ale znamená to méně času na šití, pokud nechci ukrajovat z času pro děti. Takže si tu tučně píšu ŽÁDNÉ NOVÉ ZAKÁZKY !!!  Jen došít rozešité a ušít slíbené a pak šít z nasyslených látek pro sebe a pro rodinu. Něco, co si vlastně všichni kolem mě přejí.




15.1.18

Jak šiju balíčky


Před Vánoci jsem vymyslela nový způsob, jak balit balíčky. Je to relativně rychlé, levné a hlavně ekologické.


Pokud nakupujete u Vozíku či Chlebíku :-), tak se Vám tyhle tašky z recyklovaného papíru doma jistě hromadí. Dají se skvěle využít na zabalení menších balíčků. Z jedné tašky jednoduchým rozstřižením vzniknou dva obdélníky, které stačí přehnout na polovic a ze dvou stran sešít na stroji bavlněnou nití, čímž vznikne obálka.


Já nejdřív nahromadím pár papírových tašek a pak si na půl hodiny zahraji na manufakturu pro jeden pár rukou, kdy našiju obálky, plním je vizitkami a z poloviny vyplněnými podacími lístky. Na obálky napíšu tlustým fixem svou adresu, aby mi pak balení objednaného nosítka zabralo, co nejméně času.  A je to!


Je mi jasné, že pro někoho, kdo koho živí posílání balíčků není tento způsob zrovna efektivní, ale když jich jako já posíláte jen pár týdně, tak to podle mne za tu námahu stojí.



O tom jak balit balíčky z balícího papíru bez izolepy si můžete přečíst tady.

13.1.18


Všude se teď řeší prezidentské volby. Taky jsem byla volit. Poprvé sama, jen s Jáíkem neb muž jel lyžovat a holky na výlet. Volila jsem rozumem, ale i přesto jsem se u srdce tetelila blahem. Asi by se hodilo napsat, že nad tím, že vůbec máme možnost volit, ale já už jsem taková přízemní a jen jsem si užívala krásného prostředí budovy, kde jsem volila. Přemýšlím o tom, že by bylo vlastně fajn si vyřídit voličský průkaz a obrazit další prostory, do kterých se člověk jinak nedostane. Tedy pokud tam nechodí na třídní schůzky. Sem bych chodila moc ráda.





Loni jsem ulítávala nejdřív na klikách (tady kliky nestály za nic), pak na dlažbě. Obojí už máme v novém bytě vyřešené, ale pořád hledám ty správné lustry a tak teď všude koukám hlavně po světlech.






Do chodby nutně potřebujeme koule, o průměru  30 cm a na mosazné tyči. DVĚ. To je ten problém. Sehnat v bazaru jednu by ještě šlo, ale dvě stejné? 


A tady jich mají tolik. Jen ty tyče nejsou mosazné, ale aspoň jsem naživo viděla, že se mi moc líbí i varianty z čirého skla.


Krásný volební víkend! Já doufám, že se sem ještě jednou podívám :-)

5.1.18

Shrnutí roku 2017 a PF 2018

Jsem ráda, že je za námi, protože byl poměrně náročný, ale bylo v něm i plno dobrých okamžiků, vlastně o mnoho víc než těch špatných. I když jsem snad milionkrát skuhrala, že já jsem se do nového bytu stěhovat nechtěla, musím říct, že to stálo za to a získali jsme díky tomu konečně nějakou stabilitu, kterou jsme tak potřebovali a ze které můžeme čerpat.


Na začátku si muž zlomil nohu a necelý měsíc jsme místo tří dětí měla čtyři.


Naučila jsem se bezobalově nakupovat.


V práci jsem začínala pozvolna - úklidem laborky, ale postupně jsem si vymyslela nějaké experimenty a měření. Osm let na mateřské je osm let, člověk skoro všechno zapomene. Ale uklízení jsem těch osm let trénovala opravdu pilně.


Pentabag. Moje milované šití.


První víkend jen pro sebe.


První konference po dětech.


Stěhování by byla sranda, kdyby mu nepředcházela kompletní rekonstrukce bytu. Stihlo se to za dva měsíce a kousek. V tomhle můj muž poklad, řídit stavbu to on umí. Zatímco na fotce vzniká naše nová linka, okna ještě čekají na výměnu.


Vyměněná okna bez parapetů a olejování desky. Jáík docela úspěšně pomáhal.


Tradiční dovolená v Chorvatsku. Měli jsme velké štěstí na počasí, nebyla totiž žádná velká vedra.


Tři týdny na chalupě. Nejlepší ever. Taky díky stolu, který zbudoval tchán. Je totiž obrovský a jsou k němu pevně připojené lavice. Ověřeno - vejde se k němu devět dětí a tři matky :-)


První kempování se třemi dětmi.



Podzimní posedlost dortem red velvet cake.


První kokedama ze Zahrady na niti a zavařovačky s přírodními chemikáliemi, cheche.


První Vánoce v Praze.


Silvestr v Brně. Místo petard odpalujeme prošlé světlice.

Ať je vaše plavba rokem 2018 šťastná a poklidná!

4.1.18

Deka pro Hedu a jedna hádanka nakonec



Našim blízkým kamarádům se narodilo první miminko. Už tak dlouho jsem nešila žádnou hrací deku pro děťátko z našeho okolí, že jsem na tohle šití moc těšila, ale přesto jsem potřebovala nějaký termín, abych se donutila začít. Pomohl termín odjezdu do Brna, kde mělo dojít k předání, a tak jsem se 23.12. rozhoupala a pustila se do stříhání. Jeden večer stříhání, jeden sešívání (Štědrý den), jeden prošívání a v autě cestou do Brna už jen pohodové ruční přišívání lemu.


Deka má rozměry cca. 106 x 106 cm. Speciálně kvůli ní jsem jela dvakrát k Mrázovi pro černou Konna Cotton, protože černá jednobarevná látka na dece musela být opravdu kvalitní, jinak by to nebylo ono. Poprvé ji neměli, podruhé naštěstí ano. Koupila jsem jí přesně jeden metr a stačila jen tak tak. Nezbylo mi skoro nic a několik čtverečků na dece jsem musela sešívat z více kousků. Doteď nechápu, jak je to možné. 


Bílou Konnu jsem měla doma (Občas mají Konnu Cotton u Mráze v Holešovicích ve slevě, ať už jako metráž nebo zbytek, to pak nikdy neodolám a koupím si něco do zásoby. Tyhle kvalitní jednobarevky se vždycky hodí), stejně tak ty barevné kousíčky, které ladí s látkou použitou na zadní straně.

Vrchní část deky se mi po sešití skoro vůbec nelíbila, vlastně mě ten černobílý kontrast dost vyděsil. Nebude miminko hrůzou plakat, když bude pást koníky?  Ale zkušenost mi říkala, že tyhle kontrasty se zmírní, když se deka prošije. A tak jsem nad tím moc nepřemýšlela a šla raději brzo spát. Dalšího dne večer jsem se pustila do prošívání. Zvolila jsem světlounce růžovou nit v domnění, že tím trochu zmírním kontrasty a růžová nit nebude z černých ploch tak zářit. Prošívala jsem bez průběžného kochání hodinku a pár minut a teprve poté jsem se na deku podívala. Růžová nit bohužel zářila stejně jako bílá a já měla chuť se jít zahrabat, tolik nadějí, práce a času a teď tohle. Místo toho jsem ještě z posledních sil přišila červený lem a šla zase spát. 
 

Látka na zadní stranu je pro mne velmi speciální. Mockrát jsem ji obdivovala na amerických blozích, pak jsem si ji koupila v New Yorku v Purl Soho, dokonce jsem se při tom nechala vyfotit. V plánu bylo, ji použít na deku pro naše vlastní dítko, ale nikdy na to nedošlo. Dlouho jsem ji šetřila a až nyní přišel čas ji použít. Vystačila taky tak akorát.


Zatímco přední straně prošití moc nepomohlo, zadní divočina se tím trochu zklidnila.



Nakonec jsem se dekou smířila a ty kontrasty jí odpustila. Příště bych možná prošívala černou nití, protože černých ploch je na dece víc než bílých a kontrast by se tím možná trochu zmírnil. 

Hádanka:
Při šití deky jsem se inspirovala dílem jednoho našeho malíře. Okopírovala jsem jednu jeho grafiku, ale v podobném stylu namaloval i několik obrazů. Grafika je originálně černobílá, já jsem pár černých trojúhelníků nahradila barevnými, ale jinak jsem nic neměnila. Poznáte o jakého malíře jde? 

Nápověda: Je autorem mozaiky ve stejném stylu.

Odpověď: je zde.

Krásný víkend.

2.1.18

V lednu v ZOO


Chtěla jsem se pochlubit, jak zvládám s dětmi chodit sama v lednu do ZOO. No, zvládla jsem a přežila jsem, děti taky, všechny tři, ale .. No raději pomlčím.



Proč se vlastně tahám s těmi třemi hajdaláky tak daleko? V červnu jsem si koupila do ZOO permanentku, celé prázdniny byly děti mimo Prahu a do ZOO jsme zašli poprvé až v září. Podruhé jsme se tam objevili v listopadu a potřetí dnes. I tak nám zbývá přes třicet volných vstupů. Tak proto.


Návštěva pavilonu velkých šelem je pro nás povinnost, protože Jáík miluje šerchány (rozuměj tygry). Tady se mu podařilo si na jednoho skoro šáhnout, srst přes sklo sice cítit nebylo, ale tygří teplo ano! 
 

Měli jsme velké štěstí a  zahlédli jsme a rozmazaně vyfotili i malé tříměsíční šercháníčky.






Kamera s termovizí aneb jak vidí hroznýš / chřestýš.


Jó si nezapomněla svůj foťáček.





Kofola natočená do jednoho z nerezových půllitrů, které děti spolu s nerezovými brčky dostaly od Ježíška. I když zrovna v ZOO bylo teď v zimě problém najít občerstvení s točenou kofolou a navíc tam ekologicky používají kelímky z kompostovatelného plastu, které po použití můžete vhodit do popelnice na bioodpad. To se mi líbí!

Kelímky se dají koupit tady. Sehnat takové, do kterých opravdu natočíte celý půllitr pití, nebylo úplně snadné, protože většina prodávaných nerezových kelímků má objem menší než 500 ml.  Brčka jsou z jiného e-shopu. Chtěla jsem aspoň tři stejná, zahnutá brčka a jeden kartáček na čištění a opět jsem musela hodně pátrat, abych je našla. O kelímcích i brčkách snad více někdy jindy.


Popelnice u restaurace Oceán v pražské ZOO. Směsný odpad, bio odpad a plasty.