V posledním příspěvku psala o tom, že si "kuřecí pařátek" nečekaně našel cestu do mého šatníku a v tomto článku vám popíšu, jak k tomu došlo.
Začalo to tím, že jsem si před několika lety koupila na jednom z internetových bazarů kanafasový ubrus v krásných duhových barvách, a dostala jsem bláznivý nápad, že si z něj ušiju šaty. Rozměry ubrusu jsem zapomněla, ale nebyla to ani dečka, ani prostěradlo. Jeho velikost byla někde mezi tím. Pro někoho mladého a drobného žádný problém, pro mne s výškou skoro 190 cm a ve věku 40 plus, už bylo nutné hodně zvažovat, jaký střih zvolím. Bylo jasné, že šaty s rukávy to být nemohou, hledala jsem tedy střih na šaty se živůtkem na ramínka a jednoduchou řasenou sukní. Vzhledem ke kostkovanému vzoru ubrusu, jsem potřebovala živůtek s minimálním počtem střihových dílů, abych nemusela kostky složitě skládat a nespotřebovala tak moc látky (ubrusu :-). Nakonec se mi podařilo najít střih na šaty Flora dress od By Hand London. Jako vždy jsem prošmejdila Instagram i Internet, abych našla je našla ušité od různých hobby švadlenek. Koukněte třeba SEM nebo SEM.
Když se na Flora dress s nařasenou sukní zadíváte podrobně, možná si stejně jako já všimnete toho, že živůtek, který končí jen kousek pod krkem, působí hodně mohutně. Trochu jako nárazník. Bohužel mne to neodradilo od toho si tento střih koupit, ale naštěstí jsem se rozhodla ho vyzkoušet na klasickém drobně kostkovaném kanafasu, který jsem koupila jak jinak než z druhé ruky.
Nemám fotku toho, jak šaty vypadaly bez výšivky, ale živůtek opravdu působil mohutně. Nosila jsem je i tak, ale necítila jsem se v nich tak dobře, jak bych chtěla. Také se mi úplně nepovedlo správně zvolit šíři nařaseného spodního kanýru. Nepůsobil proporčně vyváženě - byl moc úzký.
Naštěstí jsem zrovna letos v létě (čili rok po ušití šatů) jela na vlně vyšívání kuřecím pařátkem a tak mne napadlo, že vhodným umístěním a tvarem výšivky bych mohla působení šatů pozměnit. Živůtek zjemnit a kanýr prodloužit. Na odstřižku kanafasu jsem si vyzkoušela rozměr a tvar výšivky (foto nahoře).
Na horní fotce je odstřižek s výšivkou našpendlený na šatech, na spodní fotce už je vyšitý. Vyšívání "chicken scratch" jde naštěstí rychle od ruky, takže jsem vlastní výšivku měla hotovou za jeden dva večery.
Spodní okraj hlavního dílu sukně jsem také ozdobila výšivkou, abych opticky pozměnila proporce sukně k lepšímu.
Tahle úprava mi dala zabrat víc než vyšívání živůtku. Nikoliv kvůli vlastnímu vyšívání, to mne fakt bavilo, ale proto, že bylo nutné odpárat celý kanýr. Ten byl totiž ne zcela přesně přišitý a kvůli správnému vyznění výšivky, bylo nutné ji vyšít přesně tak, jak je umístěná a to by při nepřesně našitém kanýru nešlo. Kanýr jsem tedy odpárala, vyšila desítku jednoduchých motivů, kanýr znovu nařasila a pečlivě přišila.
Těch několik hodin práce s páráním, šitím a vyšíváním se vyplatilo - v šatech se cítím o moc lépe. Živůtek opravdu působí jemněji, proporce sukně jsou vyváženější. Látka na šaty je dostatečně kvalitní na to, aby mi ještě několik let dělaly radost.
PS: Na šatech z ubrusu pomalu pracuju, ale není to tak jednoduché, jak jsem doufala, že to bude. I když se bojím, že je nikdy nebudu nosit, tak je chci ušít, co nejlépe a tak mi to trvá nekonečně dlouho.
