Cesta na sever III

Pochutnáváme si na malinách a třešních z farmy a taky na obloženém chlebu s lososem. S kávou to bylo na severu horší, pije se tam nějaká překapávaná či jaká a moc se to pít nedá. Na druhou stranu musím vám k ní dají džán s mlékem, žádné pidi kapucínky jako u nás.

Kruhový objezd v tunelu.

Obědváme u pláže v Eidfjordu. Kopce za námi mají téměř 1000 m.

Bylo krásně teplo, ale moře bylo spíš chladnější (18-20°).

Přímo z Eidfjordu jsme se vydali na první pořádnou procházku. Měla asi pět kilometrů a my jsme ji šli dvě a půl hodiny. Byla dobře značená, vhodná i pro kočárky, ze začátku po rovince, pak se vystoupalo asi  100 výškových metrů na náhorní plošinu, kde byly vikingské pohřební hromady kamení.

Tohle není hrob, ale suťové pole.

Náhorní plošina.

Jeden z mnoha hrobů.

K večeru jsme se vydali na Kjeasen Farm, což bylo dlouho jedno z nejnedostupnějších obydlených míst v Norsku. Dokud nebyl kvůli elektrárně prokopán tento 2.5 km dlouhý tunel, byla farma dostupná jen pěšky a to poměrně nebezpečnou cestou. My jsme jeli tunelem, pěšky by to byl výlet na celý den (ale děti z farmy chodily denně do školy, jen v zimě bývaly dole u příbuzných, protože cesta byla příliš nebezpečná).

Na turistických informacích jsme zdarma dostali mapku cesty a hlavně sepsanou historii tohoto místa. Za sebe musím říct, že se mne toho místo hluboce dotklo a obdivuji lidi, kteří tam žili. Dnes tam žije jen jedna paní v důchodovém věku. Na zimu se uchyluje do Osla, protože farma může být pro množství sněhu i měsíc nedostupná.

Obpletené kmeny stromů.

Odjíždíme z Eidfjordu směrem na Stavanger. V této oblasti bylo velmi těžké najít nějaké místo na kempování, protože na každém místě byla cedule "No camping", ale nakonec jsme ho přece jen našli  na odbočce do lesa kousek za vodopády. 

Jak jsem si šla vybrat koženou kabelku

Usoudila jsem, že potřebuji koženou kabelku. Vyhlídla jsem si jeden tip na Fleru, našla si webové stránky výrobce a zjistila si, kde se dají vidět naživo. V pátek odpoledne jsem tedy sbalila všechny tři děti v různém stadiu protivné nálady a vyrazili jsme k Národnímu divadlu. A tam na nás na náměstí Václava Havla čekala ... Nádherná pletená Marilyn v šatech a póze ze svojí  nejznámější fotografie. 

 

Střevíčky, červeně lakované nehty a kanál. Dokonalé!

Od červených nechtíků jsme vyrazili k červeným židličkám v Back-yardu, kde jsme kromě jiného mohli vidět jednoduché a poctivé kožené kabelky Bodline.

Tady jsou. Vůbec jsem nevěděla, kterou si vybrat a stále nevím. S dětmi za zády se rozhoduje těžko.

Když váš zrak navíc přitahuje zajímavá mozaiková podlaha.

Nebo třeba triko s jednoduchou výšivkou (na fotce to není vidět, ale černé triko má bílý vzor, který je na předním díle zvýrazněný výšivnou,). Prohlédla bych si tam toho víc, ale děti už vyžadovaly volný pohyb. Vyrazili jsme tedy na Slovanský ostrov na osvědčené hřiště. Tentokrát jezdil i vláček.

Co vy a kožené kabelky? Máte nějakou? Nebo po ní jen toužíte? 

Prodloužený víkend v Praze

Do Prahy jezdím s dětmi sama vlakem, je to bezpečnější a levnější. Na nádraží nás čeká muž a jdeme "domů". Tentokrát jsme měli hodně nabitý program. Počasí vyšlo parádní, takže jsme trávili většinu dne venku a doma po rychlé večeři zapadli do postelí.

 Ve čtvrtek jsme vyrazili na novosvětské hřiště a do Jeleního příkopu.

V sobotu do Stromovky a pak s Jó na nákup. 

 V neděli do Prokopského údolí, kde jsem ještě nikdy nebyla. Bylo tam nádherně. 

Holky svačili ještě před vstupem do údolí.

Pivo nám přinesli v nádherných nových designových půllitrech od Maxima Velčovského. Byla to láska na první pohled. Muž měl pro to pochopení a jeden mi zakoupil.

Suvenýry z Prahy. Moje první koženka a krušovický půllitr.