Cesta na sever III

Pochutnáváme si na malinách a třešních z farmy a taky na obloženém chlebu s lososem. S kávou to bylo na severu horší, pije se tam nějaká překapávaná či jaká a moc se to pít nedá. Na druhou stranu musím vám k ní dají džán s mlékem, žádné pidi kapucínky jako u nás.

Kruhový objezd v tunelu.

Obědváme u pláže v Eidfjordu. Kopce za námi mají téměř 1000 m.

Bylo krásně teplo, ale moře bylo spíš chladnější (18-20°).

Přímo z Eidfjordu jsme se vydali na první pořádnou procházku. Měla asi pět kilometrů a my jsme ji šli dvě a půl hodiny. Byla dobře značená, vhodná i pro kočárky, ze začátku po rovince, pak se vystoupalo asi  100 výškových metrů na náhorní plošinu, kde byly vikingské pohřební hromady kamení.

Tohle není hrob, ale suťové pole.

Náhorní plošina.

Jeden z mnoha hrobů.

K večeru jsme se vydali na Kjeasen Farm, což bylo dlouho jedno z nejnedostupnějších obydlených míst v Norsku. Dokud nebyl kvůli elektrárně prokopán tento 2.5 km dlouhý tunel, byla farma dostupná jen pěšky a to poměrně nebezpečnou cestou. My jsme jeli tunelem, pěšky by to byl výlet na celý den (ale děti z farmy chodily denně do školy, jen v zimě bývaly dole u příbuzných, protože cesta byla příliš nebezpečná).

Na turistických informacích jsme zdarma dostali mapku cesty a hlavně sepsanou historii tohoto místa. Za sebe musím říct, že se mne toho místo hluboce dotklo a obdivuji lidi, kteří tam žili. Dnes tam žije jen jedna paní v důchodovém věku. Na zimu se uchyluje do Osla, protože farma může být pro množství sněhu i měsíc nedostupná.

Obpletené kmeny stromů.

Odjíždíme z Eidfjordu směrem na Stavanger. V této oblasti bylo velmi těžké najít nějaké místo na kempování, protože na každém místě byla cedule "No camping", ale nakonec jsme ho přece jen našli  na odbočce do lesa kousek za vodopády.