Tak nazval ty tři dny kolem Orlické přehrady můj muž a vlastně měl pravdu. Tři dny cestování po hradech a zámcích, koupání v rybnících a k obědu smažák s hranolkama. Za mne to bylo super, děti, jak je jejich zvykem, neustále hlasitě protestovaly, muž při pohledu na hnědý rybník vzpomínal na Balt a tiše trpěl.
Vyjeli jsme ve čtvrtek večer a už za tmy zaparkovali na parkovišti pod rozhlednou v Kuníčku. Jen jsme přelezli do postelí a spali až do rána.
Na páteční ráno jsem naplánovala krátký výlet po části naučné stezky Petrovicka. Bylo tak krásně vedro a všechno vonělo vůněmi typickými pro českou krajinu. Konečně se mi v letošním poměrně chladném létě povedlo si v biologických hodinách odškrtnout léto 2021 a nabrat síly na zimu.
Cesta vedla přes pár vesniček, kolem několika mlýnů. Spíše po asfaltkách nebo polňačkách. Až jsem si říkala, že bychom to mohli jet autem.
Teprve od Červeného mlýna začalo to pravé dobrodružství.
Z asfaltky se stala stezka zvěří vyšlapaná. Všude samé kopřivy a já jako na potvoru zapomněla vzít fenistil gel.
Přes potok vedla lávka. Sice nahnutá, ale vedla.
Pak následovalo ještě víc kopřiv. Nálada v družstvu byla pod bodem mrazu.
Další lávku odnesla velká voda. Potok bylo nutné přebrodit. Jedno z dětí navrhovalo, že se utopí. Pořádná svačina by náladu jistě spravila, ale tu jsem jaksi zapomněla nachystat. Muž to jako jediný nesl statečně . . .
Děti společné utrpení na chvíli spojilo.
Následující asi dva kilometry zpět k autu jsme volili, co nejjednodušším terénem a děti odměnili (rozteklou) zmrzlinou a obědem (v tomto pořadí).
Odpolední koupání v Orlické přehradě spravilo náladu všem. V kempu jsme se za pár korun osprchovali horkou vodou, abychom spláchli pot a sinice.
Potom jsme už jen přejeli k Milevsku a našli nádhernou posečenou louku. Na té dece jsme pak při pozorování padajících hvězd všichni usnuli.
Muž jako jediný neodpadl a fotil.
Sobotu dopoledne - klášter v Milevsku.
Prohlídka sakrálních staveb s průvodcem. V bazilice Navštívení Panny Marie jsme se mihli akorát mezi dvěma svatbami. Takže doporučuji volit spíše jiný den v týdnu než sobotu.
Je zajímavé, jak si každý z prohlídky odnesl něco jiného. Na Jáíka nejvíc zapůsobila šířka baziliky. Pokusím se o citaci jeho řeči: "Ten průvodce říkal, že šířka bazilišky je 18 metrů. Mínus jeden Krpálek je délka našeho domu v Brně. Mínus pět Krpálků je šířka domu v Brně." Myslím, že tohle dítě je na matematiku podle Hejného více než připravené. Jen musí Krpálka vyměnit za kočku. (Pro nejudisty 1 Krpálek = 2 metry)
Kostel sv. Jiljí. Kvůli němu jsme do Milevska jeli.
Původní románská zeď, ve které v loni našli
poklad.
Dovnitř nás pustili bohužel jen na chviličku. Zrovna tam natáčela Česká televize.
Ještě rychlé a křivé foto gotické síťové klenby milevského typu a už jsme museli ven.
Po obědě koupání v rybníku Pytlák (
Líšnický rybník na mapy.cz). Břeh travnatý, dno písčité, voda hnědá. Úplně mne to vrátilo do dětství a mládí.
Neděle dopoledne hrad Zvíkov. Prohlídka bez průvodce zato s popisky. Hrad nádherně zrekonstruovaný.
Dětem se líbilo, že mohly hrad samy prozkoumávat. Jáík mi několik místností, které "objevil", nadšeně ukazoval.
Květinová výzdoba - velké terakotové květináče, dole cosi lehce převislého, uprostřed klasické muškáty, nejvýš vonné muškáty. Prosté, ale působivé.
Po obědě na parkovišti jsme zamířili domů. Obytňák, který stál vedle nás, tam evidentně strávil celou předchozí noc.
Příště na Orlík jedině takhle. Stránky bohužel nefungují, ale nám se tahle idea moc zalíbila.