Ušito bílou nití II

Polštář ze zbytku plyšové látky, ze který jsem ještě před dětmi šila potahy na podprdelníky na křesílka. Křesílka i podprdelníky jsou momentálně na chapupě a tak tam za nimi zamíří i polštář. Mám z něj extra radost, protože se mi na něj podařilo zužitkovat i kousek starého povlečení a naplnit jen malými odstřižky vatelínů, které mi zbývají při šití dek a nosítek.

Dva bílé potahy na taburet místo jednoho jasně červeného, který mi pil krev. Je mi jasné, že bílá látka je nepraktická, ale měla jsem téhle plastické potahovky dva metry v zásobárně již mnoho let. Je moc příjemná na dotek, měkká a hřejivá. Červený potah jsem kvůli přesnému střihu rozstříhala na střihové díly a mám v plánu jej recyklovat na dna kabelek a taštiček pro děti.

Podprdelník z extra silné bavlněno-lněné látky. Né že bych potřebovala pod zadek měkkost, ale ty židle teď v zimě tak hrozně studí.  Koš plný bílých odstrižků.

Oběd ve dvou. Po velmi dlouhé době konečně sami dva s Jáíkem (muž vyrazil letos poprvé do práce). Kočička s pejskem na nás koukají z rodinného kalendáře, který vybírala Jó.

Ještě mě trocha bílého šití čeká.