Víkend pro sebe sama

Vytoužený víkend, kdy jsem byla sama bez dětí doma. Jako vždy jsem myslela, kolik toho neudělám, ale nakonec jsem se od páteční večera do nedělního odpoledne věnovala jen barvení indigem a příslušnému šití.

Batikování mám ráda od mládí a i tentokrát to byla skvělá terapie. Nafotila jsem i pár fotek na návod a hlavně nějaké příklady vyvazování pro vaši inspiraci. Ale to až příště. Teď se chci pochlubit naším novým povlečením (foto na konci). Látku na peřiny jsem obarvila ještě o prázdninách a povlečení jsem ušila po večerech. Teď o víkendu jsem barvila polštáře.

Jak jsem postupovala? Koupila jsem levně krásný bavlněný satén s vytkávaným proužkem. Nebyla jsem si jistá, jak se mi barvení povede a nechtěla jsem investovat zbytečně moc peněz. Zároveň jsem nechtěla kupovat nějaké starší bílé povlečení - jednak by nebylo pro nás dost dlouhé (potřebujeme prodlouženou délku), druhak by se to barvilo ještě hůř, protože místy by byly při barvení čtyři vrstvy látky a probarvení by bylo nepravidelné.

Látku, která byla dodána v různě velkých kusech, jsem rozstříhala na střihové díly - vždy dva na potah na peřinu, dva na každý polštář. Čím menší kus látky, tím lépe se s ním zachází a je snažší docílit pravidelného výsledku. 

Na chalupu jsem přivezla nastříhané i menší kousky látky, na kterých si děti zkoušely různé techniky. Naše Jó vyzkoušela arashi shibori - barvení na tyči - v našem případě na sklenici od okurek. Už předem jsem měla tento vzor vybraný, ale její výsledek mne v rozhodnutí ještě utvrdil.

Vzhledem k tomu, že jsem měla opravdu velké kusy látek (140 cm x 230 cm), tak jsem látku nemotala na tyč ale na patnácti litrový plastový kbelík. Nic lepšího po ruce nebylo. Látku jsem na kbelík motala, jak to šlo. Ke konci už spíš nešlo.

Na fotkách je vidět nepravidelnost vzorování a vytkávaný proužek. Ten dodává látce zvláštní hloubku. Raději bych látku bez tkaného vzoru, ale nebyla zrovna k dispozici a já ji potřebovala mít koupenou už před odjezdem na chalupu.

O nějaké pravidelnosti vzoru nelze moc mluvit, také jsem málo utahovala a látka je hodně modrá. Musím, ale říct, že přesně takové se mi to líbí. Je to uklidňující a to jsem chtěla. Fotku s kbelíkem nemám :-(

Velké i malé polštáře jsem už barvila doma na velké sklenici. Ty největší jsem chtěla mít stejné jako povlečení na peřiny, takže jsem musela motat nepravidelně a hůř utahovat. Střední polštáře měly být světlejší a kontrastnější. 

A tady je celý komplet. Moje radost až na kost. Naše ložnice je barevně neutrální (až na mátově zelenou skříň, poházené oblečení a můj šicí koutek), takže trochu té indigové divočiny snese. 

Dobrou noc a spěte jako když Vás do vody hodí!