2.1.18

V lednu v ZOO


Chtěla jsem se pochlubit, jak zvládám s dětmi chodit sama v lednu do ZOO. No, zvládla jsem a přežila jsem, děti taky, všechny tři, ale .. No raději pomlčím.



Proč se vlastně tahám s těmi třemi hajdaláky tak daleko? V červnu jsem si koupila do ZOO permanentku, celé prázdniny byly děti mimo Prahu a do ZOO jsme zašli poprvé až v září. Podruhé jsme se tam objevili v listopadu a potřetí dnes. I tak nám zbývá přes třicet volných vstupů. Tak proto.


Návštěva pavilonu velkých šelem je pro nás povinnost, protože Jáík miluje šerchány (rozuměj tygry). Tady se mu podařilo si na jednoho skoro šáhnout, srst přes sklo sice cítit nebylo, ale tygří teplo ano! 
 

Měli jsme velké štěstí a  zahlédli jsme a rozmazaně vyfotili i malé tříměsíční šercháníčky.






Kamera s termovizí aneb jak vidí hroznýš / chřestýš.


Jó si nezapomněla svůj foťáček.





Kofola natočená do jednoho z nerezových půllitrů, které děti spolu s nerezovými brčky dostaly od Ježíška. I když zrovna v ZOO bylo teď v zimě problém najít občerstvení s točenou kofolou a navíc tam ekologicky používají kelímky z kompostovatelného plastu, které po použití můžete vhodit do popelnice na bioodpad. To se mi líbí!

Kelímky se dají koupit tady. Sehnat takové, do kterých opravdu natočíte celý půllitr pití, nebylo úplně snadné, protože většina prodávaných nerezových kelímků má objem menší než 500 ml.  Brčka jsou z jiného e-shopu. Chtěla jsem aspoň tři stejná, zahnutá brčka a jeden kartáček na čištění a opět jsem musela hodně pátrat, abych je našla. O kelímcích i brčkách snad více někdy jindy.


Popelnice u restaurace Oceán v pražské ZOO. Směsný odpad, bio odpad a plasty.

No comments:

Post a Comment