Naše Vánoce ...

... se letos nám vyvedly,  říkáme si s mužem svorně. Muž tvrdí, že jsme to s dárky a vůbec s ničím nepřeháněli a nic jsme moc neřešili. Já toho měla chvilkami plnou hlavu, všechen volný čas, který mám, když je Jáík ve školce jsem strávila obíháním obchodů a vyzvedáváním balíčků na třech různých poštách, balením dárků a podobnými aktivitami. Téměř všechno šití na prodej šlo v prosinci stranou. Takže ano, ve výsledku to byla pohoda.

Stromeček obstaral můj drahý muž s dětmi v místním zahradnictví, které tvrdí, že se o stromečky starají s láskou. Výběr jsme nechali na dětech a Jó si zamilovala ten nejpichlavější stříbrný smrček. Červený květináč se mi moc nelíbil a tak jsem ho na Štědrý stylově nasoukala do dvou papírových tašek obrácených naruby.



Je fakt, že na Vánoce už mám po těch letech svoje know-how. Už vím, že nám stačí dva druhy cukroví a ty upečené-neupečené dva navíc jsou příjemný bonus. Nehledám třiadvacátého večer recept na bramborový salát, ale recept na ten svůj, který mi nejvíc chutná, mám vytištěný od loňska a uložený v šanonu s vánočními recepty. Spolu s čočkovou polévkou a vánočkou ho chystám třiadvacátého odpoledne. Nepanikařím, když po hodině a půl, kdy se těsto na vánočku zdánlivě míchalo a kynulo v domácí pekrárně zjistím, že jsem do ní zapomněla dát míchadlo a tak  se ty vrstvy tekutých a sypkých složek jen prohřály, ale po těstě tam není ani stopa. Ale musím přiznat, že bez podpory psychické i fyzické ze strany mého muže by to nešlo.

Štědrý den jsme si tentokrát opravdu užili. Děti byly z dárků nadšené, přitom jich až tak moc nedostaly. Ale o tom až příště.

 Povinná fotka u stromečku. Letos to bylo opravdu v poklidu. Díky za to.