Výstava Jiřího Trnky v galerii GASK

Taky máte pocit, že je povinností každé matky-blogerky vzít děti na přelomu roku 2019/20 na Síse a na Trnku? Nutno přiznat, že obě výstavy stojí za to.

Tuhle neděli jsem vyrazila vlakem s Jó a Jákíem vlakem do Kutné hory do galerie GASK na výstavu Jiřího Trnky (Jů jezdí se mužem na závody, tak proto). Scénář byl stejný jako u všech výstav - rychlý průlet, maximálně chvíle posezení u videí a šup do dílničky nebo do herny. U Trnky dílnička chyběla, ale herny to tisícekrát vynahradily. Vlastně jsme jednou začali.

Každý u své televize.

A konečně hernička. Jáík si to fakt užíval. Já obdivovala kolik práce s ní autoři výstavy dali.

Aspoň jedna fotka z výstavy. Můj tatínek má Trnku velmi rád a já jsem konečně pořádně pochopila proč.

Galerie je bývalé jezuitské koleji. Čtyřmetrové stropy, široké chodby, obří místnosti, poctivé materiály. Spousta prostoru pro divochy.

Ikonická hernička. Na Jáíka tak zapůsobila, že po příchodu domů tento silný zážitek ztvárnil pastelkami na papír.

Připomněla mi moje první setkání s Mondrianem. Na výtvarném kroužku na gymplu si jeho obrazem spolužačka zdobila bílé tričko, zatímco já jsem si tam kreslila žluté tulipány (nutno dodat, že teď po letech mi můj muž žluté tulipány pravidelně kupuje jako dárek, za to oni doma ani jednoho Mondriana nemají :-).

Zatímco děti dováděly, já jsem si taky hrála (ale na fotce to není).

Fotka jako ze Stříbření :-)

PS: Z Prahy je to do Kutné Hory fakt kousek. Hodinku vlakem z Hlavního nádraží (nutno přestoupit v KH - hlavní nádraží na lokálku a jet až na nádraží KH - město) a pak kus cesty pěšky. My jsme strávili v galerii zhruba 4 hodiny, především řáděním v hernách.

PPS: Pokud jedete z Brna, doporučuji dojet autem na nádraží Královo Pole, nechat tam zdarma parkovat auto a pokračovat dále něco přes dvě hodiny vlakem. Je to dál než z Prahy, ale tahle výstava stojí za to.