Vánoce z krabice

Dříve to byly blogy, nyní Instagram. Už od půlky listopadu se na něm my ženy předháníme v tom, kolik z vánočních příprav jsme už zvládly. Dříve mne to hodně trápilo a připadala jsem si neschopná, že to všechno nestíhám. Poslední roky se snažím si to tak nebrat. Omezila jsme počet sledovaných účtů na instagramu na ty, které mne inspirují a těší, a zrušila sledování těch, které mne sice nechtěně, ale přece deptají svou dokonalostí a schopností toho zvládat  hodně. I když rozumově vím, že to, jak se prezentujeme na IG, je jen malý lesklý střípek reality našich životů, v emoční rovině to na mne prostě působí negativně. I tento blog je pochopitelně výsek toho lepšího, co se u nás děje, ale většinou se snažím upřímně přiznat i nějaká životní / tvořící úskalí.

Chvíli nám jako rodině trvalo než jsme našli svůj vlastní způsob Vánoc -  takové naše know-how. Výsledkem je jedna banánová krabice dekorací, jeden šanon s vánočními recepty a nepsaný ideální průběh Vánoc, který nám děti většinou obohatí o nějaký ten hysteráček.

Vánočnímu shonu se nejspíš nevyhnu do doby, než odrostou děti. Upřímně, zajímalo by mne,  jak v poklidu zvládnout začlenit do běžného už tak náročného provozu rodiny všechny ty vánoční večírky, besídky, vystoupení, nákupy a balení dárků, pečení cukroví, zdobení domova ...  Snažila jsem se v práci naznačit, že nejlepší vánoční večírky jsou v lednu, ale nikdo to nechápal.

Co mi hodně ulehčuje přípravy je to, že jsou u nás dekorace každý rok víceméně stejné a stačí je vytáhnout z krabice a dát na místo. Třeba jako tuhle keramickou kometu - adventní svícen, kterou jsme s Jó vytvořily, kdysi dávno na kroužku keramiky. Po skončení  adventní sezóny ji stačí dát umýt do myčky, aby se zbavila vosku :-) Když děti přinesou z nějaké školní  dílničky vlastnoručně nazdobený adventní věnec, tak používáme ten.

Tenhle bláznivý věnec na dveře máme od roku, kdy se nám narodila Jó.

Kapsičkový adventní kalendář u nás visí už podesáté. Plním příslušnou kapsičku vždy večer předem sladkostmi a kostičkami/ panáčky z Lega Dupla, které kupuji z druhé ruky. Pokus s advetními úkoly zatím nikdy nevyšel, stejně tak jako jakékoliv tvoření.

Stromeček máme už druhý rok v květináči a pokud nám ho nikdo neukradne, tak snad vydrží při dobré péči ještě několik dalších let. 



Obvykle peču jen tři druhy cukroví - linecké, perníčky a vanilkové rohlíčky.



Děti mi pomáhají a podle toho vypadají výsledné tvary. Často jsem z jejich pomoci hodně nervózní.



Na perníčcích mám nejradši prohrabání se formičkami. Tyhle jsou z cest - Švédsko, Austrálie a jablíčko z Vídně.



Článků o tom, jak se z vánočních příprav nezbláznit je spousta, ale to své know-how si stejně musí každý najít sám a je potřeba se smířit s tím, že to holt pár let trvá.

Všem přeji pokud možno klidný advent! Ať si najdete své vánoční know-how, co nejdřív!

PS: Přemýšlela jsem, jaká formička by mohla vystihovat naši zemi. Napadla mne ryba nebo hříbek. Co myslíte?