Báječný víkend v Brně

Oslava narozenin našich dětí s dětmi mých kamarádek. Dva dorty podle osvědčených receptů (ten pařížský se mi zase osvědčeně srazil, ale i tak byl skvělý). Dva obědy u babiček. Bylo to tak fajn, že se mi tomu ani nechce věřit (a tu hodinovou procházku, kdy se děti neustále hádaly ze svých vzpomínek vypouštím).

Poslední dobou si u dortů říkám, že na vzhledu nezáleží. Důležitá je chuť. Pět hořkých čokolád a čtyři šlehačky prostě nemůžou chutnat špatně :-)

Pruhy a kostky

Dlouho nošená v hlavě, notně inspirovaná touhle, všechny látky ze zásob nebo ze zbytků.
Bloky: jednoduchý čtverec, čtverec rozdělený na dva trojúhelníky (HST)  a čtverec rozdělený na čtyři trojhelníky (hour glass).

Prošito diagonálně. Tohle je snad jediná deka, která se mi víc líbila před prošitím než po něm. Prošití zmírnilo přesné geometrické působení.

Rozměry 85x115 cm. Před prošitím jsme si s mužem říkali, že je taková unisexová, ale po prošití v kombinaci s modrým kárečkem na zadní straně působí spíš klukovsky.

Na sobotní trhy jsem si vzala hrací deky jen tak ze sportu a dvě jsem měla vystavená vzadu na stole, takže skoro nebyly vidět. O to překvapenější jsem byla, když se jedna z nich (value quilt) prodala. Vzala si ji paní pro vnoučátko, které se mělo každou chvíli narodit. Později jsem se dozvěděla, že paní nějakou dobu žila v USA se svým manželem, který tam pracoval na našem velvyslanectví. A to je právě ono - v USA je patchworková hrací deka tradiční dárek pro miminko. Kéž by se tahle tradice zavedla i u nás, je mi o moc sympatičtější než Valentýn nebo Santa Claus.

Náročný víkend

V sobotu trh, v neděli návštěva u kolegyně z práce a rozlučka s kolegyní, která odchází. Muž od pátku od rána pryč. Nezní to vlastně nijak náročně, děti už jsou velké a samostatné, ale velmi těžko nesu tu tíhu kompletní zodpovědnosti. Zase se mi vracejí ty hrozné stavy z doby, kdy byl Jáík miminko a muž pracoval v Praze. Zase jsem hnusná na děti a hysterická do telefonu.

Uvědomila jsem si, že se musím ujmout role manažera naší rodiny, i když je mi manažerství hrozně cizí. Neumím rozdávat úkoly a už vůbec ne vytrvale lpět na jejich plnění. Bohužel to pak zklouzává do stavu, kdy je 99% domácnosti na mých bedrech, což prostě není únosné. I když je muž velmi ochotný plnit úkoly, které mu dám, tak bez toho, že mu je budu pravidelně dávat, je prostě plnit nebude. Že některé úkony, které mi připadají samozřejmé (uklidit po sobě po snídani a strčit pyžamo za polštář), je třeba rok vytrvale připomínat.

Takže zítra večer, až budu žehlit, budeme společně plánovat a sepisovat, co kdo bude dělat. Že já budu dál prát, vařit, nakupovat a uklízet a on bude vynášet smetí a jednou týdně zařídí velký nákup. Že všichni se naučí po sobě uklidit talíř do myčky a špinavé prádlo do koše.

Teď si na chvilku sednu k šicímu stroji a ušiji dlouho odkládané domečky. Fakt nebudu přišívat backnumber na kimono. To počká na zítřejší odpoledne.

Fotky ještě z chalupy.

Pozvánka na Zažít Břevnov jinak

Rok se s rokem sešel a zítra odpoledne budu prodávat u nás na Břevnově před poliklinikou. Program najdete zde.

Přivezu v podstatě všechno, co mám na Fleru - nosítka na panenky, project bagy/taštičky na tvoření, háčkované čepice zimní i podzimní.

Včera jsem našila několik kruhových prostírek a obalu na knihy z nabarvených látek. Dneska zase záclonové pytlíky (chtěla jsem pár ušít i večer, ale tři děti ze tří usnuly u mne v posteli, takže o nejde).

Zadní prostírky jsou z toho nejkrásnějšího modrotisku, jaký se mi kdy dostal do ruky. 

Záložky do batikovaných obalů na knihy jsou z upcyklovaných vstupenek na loňský Designblok, včetně té do VIP baru.

Dost se zítřka děsím. Ani ne kvůli prodávání (tréma přijde až zítra), ale jsem celý víkend sama na děti. Takže zatímco loni to byla super rodinná akce, letos se nám to takhle hloupě sešlo a dvě děti budou tam budou se mnou (třetí posadím v pět ráno do auta trenérovi ...). 

Takže pět pozitiv nakonec:

1. má být slunečno

2. děti jsou zdravé (rýmičky a kašlíky nepočítám)

3. muž si nevzal auto

4. všechno podstatné už mám sbalené

5. celá akce chce být, co nejvíc UDRŽITELNÁ, takže si přineste svoje hrníčky, talířky a brčka a pojďme spolu šetřit přírodu :-)

Krásný víkend všem!

Podzim je tu

Je třeba využít každé chvilky, kdy svítí sluníčko a jít ven. 

Jáík si přál zajet k mlžidlu (pomníku Žofie Chotkové), ale byla moc zima, aby si ho mohly děti pořádně užít. Kousek dál je ale nově instalovaný památník pražského opevnění (nepodařilo se mi dohledat vůbec žádné informace).

Je otáčecí :-)

Někdo sbíral kaštany, někdo děsil matku.

Víkend pro sebe sama

Vytoužený víkend, kdy jsem byla sama bez dětí doma. Jako vždy jsem myslela, kolik toho neudělám, ale nakonec jsem se od páteční večera do nedělního odpoledne věnovala jen barvení indigem a příslušnému šití.

Batikování mám ráda od mládí a i tentokrát to byla skvělá terapie. Nafotila jsem i pár fotek na návod a hlavně nějaké příklady vyvazování pro vaši inspiraci. Ale to až příště. Teď se chci pochlubit naším novým povlečením (foto na konci). Látku na peřiny jsem obarvila ještě o prázdninách a povlečení jsem ušila po večerech. Teď o víkendu jsem barvila polštáře.

Jak jsem postupovala? Koupila jsem levně krásný bavlněný satén s vytkávaným proužkem. Nebyla jsem si jistá, jak se mi barvení povede a nechtěla jsem investovat zbytečně moc peněz. Zároveň jsem nechtěla kupovat nějaké starší bílé povlečení - jednak by nebylo pro nás dost dlouhé (potřebujeme prodlouženou délku), druhak by se to barvilo ještě hůř, protože místy by byly při barvení čtyři vrstvy látky a probarvení by bylo nepravidelné.

Látku, která byla dodána v různě velkých kusech, jsem rozstříhala na střihové díly - vždy dva na potah na peřinu, dva na každý polštář. Čím menší kus látky, tím lépe se s ním zachází a je snažší docílit pravidelného výsledku. 

Na chalupu jsem přivezla nastříhané i menší kousky látky, na kterých si děti zkoušely různé techniky. Naše Jó vyzkoušela arashi shibori - barvení na tyči - v našem případě na sklenici od okurek. Už předem jsem měla tento vzor vybraný, ale její výsledek mne v rozhodnutí ještě utvrdil.

Vzhledem k tomu, že jsem měla opravdu velké kusy látek (140 cm x 230 cm), tak jsem látku nemotala na tyč ale na patnácti litrový plastový kbelík. Nic lepšího po ruce nebylo. Látku jsem na kbelík motala, jak to šlo. Ke konci už spíš nešlo.

Na fotkách je vidět nepravidelnost vzorování a vytkávaný proužek. Ten dodává látce zvláštní hloubku. Raději bych látku bez tkaného vzoru, ale nebyla zrovna k dispozici a já ji potřebovala mít koupenou už před odjezdem na chalupu.

O nějaké pravidelnosti vzoru nelze moc mluvit, také jsem málo utahovala a látka je hodně modrá. Musím, ale říct, že přesně takové se mi to líbí. Je to uklidňující a to jsem chtěla. Fotku s kbelíkem nemám :-(

Velké i malé polštáře jsem už barvila doma na velké sklenici. Ty největší jsem chtěla mít stejné jako povlečení na peřiny, takže jsem musela motat nepravidelně a hůř utahovat. Střední polštáře měly být světlejší a kontrastnější. 

A tady je celý komplet. Moje radost až na kost. Naše ložnice je barevně neutrální (až na mátově zelenou skříň, poházené oblečení a můj šicí koutek), takže trochu té indigové divočiny snese. 

Dobrou noc a spěte jako když Vás do vody hodí!

Jídelní stůl

Jídelní stůl na míru našemu jídelnímu koutu. Deska z dubové spárovky 4 cm silné. Ošetřené olejem z IKEA. Rozměry 110 x 140 cm, takže už je to obdélník a ne nepovedený čtverec. Normálně nás u něj sedí pět, ale už nás bylo i deset. Mám opravdu velkou radost z toho, že se mi podařilo prosadit takový neobvyklý rozměr, který v praxi výborně funguje.

Podnože jsem odkoukala na PINterestu a muž je nechal vyrobit podle nákresu, který jsme spolu načrtli. Jsou ošetřené kovářskou černí.

Židle nám zůstaly ze zbouraného domu. Máme dva různé páry.  Taková poctivá česká klasika. 

Chalupa léto 2019 - V - shibori

Vyzkoušet si barvení pravým indigem jsem chtěla už dávno, ale rozhoupala jsem se až díky článku od Aničky. Návod najdete třeba tady.

Koupila jsem předredukované indigo, nachystala hromadu bílých látek, plátěných nákupních tašek a zábava mohla začít. Vyzkoušet si to na chalupě bylo přímo ideální. Vodu jsme nosili od studánky, pracovali venku a nemuseli řešit žádné nechtěné šmouhy.

Na barvení indigem je doslova kouzelné to, že nabarvená látka je prvně zelená, teprve na vzduchu zmodrá díky oxidaci kyslíkem.

Arashi shibori - barvení na sklenici od okurek :-)

 Kromě barvení děti bavilo koukat na schnoucí výrobky a vybírat ty nejhezčí.

Reklamní plátěné tašky.

Látky, z nichž už máme povlečení. 

Jedna tašku děti omylem prostřihly, tak jsem ji zalátala technikou sashiko. Japonec na druhou :-)

Krásný víkend !