Předvánočně

Tento advent byl pro mne díky kontinuální bolesti v krku maximálně poklidný. Proležela jsem každou volnou chvilku a všechno cukroví, honění se po obchodech a extra uklízení šlo bokem. Většinu únavy a bolesti jsem vyležela, ale pravá mandle bolela a bolela. Paní doktorka na ORL si se mnou nevěděla rady a mne poslala do Motola, kam jsem se v pátek dostavila s tím, že mi tu mandli nejspíš vyříznou. Naštěští se ukázalo (dva doktoři mi postupně  jehlou rozpíchali celý krk), že to není potřeba, že bude stačit dvojitá dávka ATB a mandle by se měla zmenšit (musím všechny doktory/doktorky pochválit byli moc milí). Tak pokračuji v odpočinku, jak jen to jde a dávám si předsevzetí do dalšího života, že se budu zdravěji stravovat.

Letos jsem byla na sebe tvrdá a kromě několika světýlkových řetězů a dvou pokojovek jsem nekoupila žádnou novou vánoční výzdobu. Využila jsem to, co jsme doma měli. Většinou plastových koulí jsem ověsila spodní část jednoho ze dvou obřích stříbrných smrků, které máme před vchodem do ústavu, za což pro mne ředitel ústavu na vánočním večírku vytvořil novou funkci pro příští rok. Prý budu moct koupit i nějaká světýlka pro ústav :-)

Jsem moc vděčná za koupelnu s oknem a muži za to, že tak trval na kamenických rozích místo lišt.

Nad záchodem nám visí kodedamka. Chvíli mi trvalo než se mi kokedamy začaly líbit a pak jsem dlouho odolávala než jsem si jednu koupila. Teď už asi rok při každém výročí či narozeninách posílám muži mail s adresou Zahrady na niti. Zatím nic, prý si ji mám koupit sama. 

Přeji poklidné poslední přípravy na den Š.