Stříbření 2018

Červnovou sobotu nejbližší ke svátku svatého Jana již tradičně trávíme v Kutné Hoře na historickém festivalu Stříbření. Cestujeme vlakem a vlastně už tím začíná samotné dobrodružství. Vlak z Prahy bývá narvaný a rozdělený na tradiční kupéčka po osmi, což nahrává seznamování. Loni jsme jeli s rodinkou se třemi kluky ve věku našich dětí, letos se dvěma páry z Austrálie.

Šťastné dítě.

Jáík se hrozně těšil. Ihned po příchodu na festival někam zmizel a když jsem si ho poprvé všimla, tak zrovna s nějakým chlapečkem vášnivě bojoval. K mně se chodil jen najíst a pomazlit, jinak bojoval nebo se s tatínkem dívali na rytířské souboje.

Znavený rytíř.

Australané nakonec dorazili na festival a jedna z Astralanek učesala Jů nádherný účes. Když potřebovala pinetky na sepnutí té krásy, tak neváhala zastavit jednu z kolemjdoucích, anglicky o ně požádat (pinetky jsou "pins") a světe div se, slečna vytáhla z kabelky kapsičku a v ní byly tři černé pinetky. 

Jů byla celá blažená.

Tradiční foto. Tentokrát nikoliv s andělem strážným ale s indiánem. 

PS: Úkol pro příští rok. Ušít všem dětem pláště a Jáíkovi novou tuniku, z téhle po třech letech definitivně vyroste.