Červnovou sobotu nejbližší ke svátku svatého Jana již tradičně trávíme v Kutné Hoře na historickém festivalu Stříbření. Cestujeme vlakem a vlastně už tím začíná samotné dobrodružství. Vlak z Prahy bývá narvaný a rozdělený na tradiční kupéčka po osmi, což nahrává seznamování. Loni jsme jeli s rodinkou se třemi kluky ve věku našich dětí, letos se dvěma páry z Austrálie.
Šťastné dítě.
Jáík se hrozně těšil. Ihned po příchodu na festival někam zmizel a když jsem si ho poprvé všimla, tak zrovna s nějakým chlapečkem vášnivě bojoval. K mně se chodil jen najíst a pomazlit, jinak bojoval nebo se s tatínkem dívali na rytířské souboje.
Znavený rytíř.
Australané nakonec dorazili na festival a jedna z Astralanek učesala Jů nádherný účes. Když potřebovala pinetky na sepnutí té krásy, tak neváhala zastavit jednu z kolemjdoucích, anglicky o ně požádat (pinetky jsou "pins") a světe div se, slečna vytáhla z kabelky kapsičku a v ní byly tři černé pinetky.
Jů byla celá blažená.
Tradiční foto. Tentokrát nikoliv s andělem strážným ale s indiánem.
PS: Úkol pro příští rok. Ušít všem dětem pláště a Jáíkovi novou tuniku, z téhle po třech letech definitivně vyroste.
To je nádhera, Evi. Moc vám to sluší. A ten účes Jů je překrásný.Moc jí to sluší.
ReplyDeleteÚplně vám závidím.
Lenka B.
Kdyby sis chtěla šplhnout, tak posílám odkaz na YT návod, podle kterého jsem Áňu zvládla učesat i já :-)
ReplyDeletehttps://www.youtube.com/watch?time_continue=2&v=5wUthYQXES8
I.
PS: Moc vám to všem sluší!