Rostlinná štafeta č.4

Rostlinná štafeta je akce, kterou pořádá Lenka z Zahrady na niti. V určený čas můžete  přinést nějakou pokojovku, semínka nebo jen řízky rostlinky a položit je na připravený stůl na chodníku, odkud si je může kdokoliv jiný vzít domů.  Více o štafetě se dozvíte přímo na Lenčiných stránkách. Myslím, že všichni jsme doufali, že se nám podaří ukořistit jedno z pilejích miminek, abychom své domovy obohatili o tuto trendy rostlinku, bez které žádný byt zařízený ve skadinávském stylu nebudu nikdy dost skandinávský. Více o pilei - královně rostlinných štafet si můžete přečíst zde (opravdu doporučuji, Lenka píše zajímavé a podrobné články).

Na akci jsem se nachystala měsíc dopředu tím, že jsem dala zakořenit řízky rýmovníku, kterému se u nás dobře daří. Den před dnen D jsem je zasadila a pak si všechno málem rozmyslela, protože bylo tak krásně, že se mi nechtělo tahat děti do města. Ale důvod se vždycky najde a my jsme museli jít koupit jarní boty a navíc Jó nutně potřebovala tričko s převracecím obrázkem. Vyřídili jsme potřebné, zvládli několik záchvatků a došli k obchůdku, kde bylo pěkně plno. Nebyly by to ale moje děti, kdyby se neprodraly úplně dopředu, nezačaly se v rostlinkách přehrabovat a k tomu se všechny tři pěkně nahlas a zároveň vyptávat. Jů byla najednou hrozně líto, že tam necháváme tak krásnou kytičku. Snažila jsem se jí potichu vysvětlit, že do mám ještě jeden řízek, který brzy zakoření. Jenže Jáík uslyšel jen ten řízek a jak byl hladový, tak na celou Školní ulici zaječel: " Já chci taky řízek.". Prostě Jáík.

Nakonec jsme ukořistili lísteček africké fialky, větvičku velikonočně-vánočního kaktusu a téměř odkvetlý hyacint s ručně malovanou cedulkou, který jsme se zasadíme u nás na zahradě. Se svými úlovky jsme seběhli dolů na zastávku, v pekařství jsem dětem koupila každému kousek pečiva, abych jim aspoň za chvíli ucpala pusinky. Nasedli jsme do tramvaje, přejeli o dvě zastávky dál, vysedli a v tom jsme si všimla, že Jů nemá ten krásný hyacint. Takže zase dvě zastávky zpět, přejít rušnou Vodičkovu ulici, Jů rovnou sama běžela do pekařství, předběhla celou frontu a zeptala na se hyacint (v tom ji děsně obdivuji, vůbec se nestydí zeptat). Že se našel je vidět z fotek. Kvůli tomu obrázku to stálo za to.

Kdo dočetl až sem, má u mě jeden řízek (rýmovníku pochopitelně :-).