Lenoch se nejdřív strhá ...

... říkává můj tatínek a přesně mne tím vystihuje. Než abych šla pro něco dvakrát, raději si toho naložím tolik, že to neunesu, popadá mi to a stejně ve výsledku musím jít ještě jednou (a někdy se to i rozbije, rozkutálí či zašpiní). Při psaní blogu to mám stejně. Do jednoho článku narvat, co nejvíc věcí a do jedné fotky jakbysmet. Takže tady prosím můžete vidět nosítka nachystaná do balíčku, který míří do kamenného obchůdku Český koutek v Olomouci. K tomu naši velikonoční výzdobu na větvi, kytičku, co po roce strádání vykvetla a staronový lustr.




Vajíčka by to chtělo nějak nabarvit či aspoň popsat lihovým fixem, ale jsem ráda, že jsem mezi vybalováním z hor a balením na chalupu stihla aspoň tento počin.

Rýmovník kořenící na Rostlinnou štafetu v Zahradě na niti. Chystáte se někdo?

Loni jsem byla na návštěvě v jednom krásně zrekonstruovaném bytě. Nově lakované parkety, krásná dlažba v retro stylu, repasované dveře a okna a hlavně zajímavé lustry. Moc se mi tam líbilo a rozhodla jsem se, že se tím inspiruji. Jen lustry jsme nechtěla kupovat nové, ale nějaké z druhé ruky. Nejlépe české výroby. Jako první pořídila bruselský šiškový talíř k dětem do pokoje.

Tento jednoduchý lustr zachránila moje maminka, když se u nich v práci měnilo osvětlení na modernější. Dlouho pak ležel u našich doma v kumbále a čekal až přijde jeho čas. Ten nastal, když jsme do nového bytu potřebovali nějaké retro svítidlo nad jídelní stůl. Stínidlo je zvenčí pomosazněné, zevnitř bílé. Stačilo objet asi pět hobby marketů (nekecám), koupit textilní kabel v barvě slonoviny a mohli jsme lustr zavěsit.

Výrobní družstvo NAPAKO. Oujé. Radost až na kost.

Takhle uklizeno bylo jen kvůli fotce :-)