Ještě pár střípků z hor

Zase jsme měli štěstí na zajímavě zařízený hotelový pokoj. Takové nefalšované retro. S mužem jsme to tipovali na konec sedmdesátých let. 

Postel byla prosím sklápěcí resp. zvedací. Sice jsme to nezkoušeli, ale podle všeho bylo možné ji celou zvednout a zaklopit do toho zeleného výklenku. Pokojské to evidentně čas od času provedly, protože pod ní bylo nezvykle čisto.

Líbily se mi hlavně ty (modřínem ?) dýhované skříňky, které byly ještě tak postaru členěné a hodně promyšlené. 

Tady asi kdysi bývala lampička na čtení v posteli. Bohužel už tam asi z bezpečnostních důvodů nebyla. 

Čím dál tím častější chvilku společného hraní.

Když si Jáík něco zamiluje, tak to nosí pořád a nejradši by s tím i spal (na fotce je to přilba a lyžařské brýle, dnes a včera to byly sluneční brýle).

Obědy byly nejlepší. Řízky, pizza a lassagne (masové i rybí). Mňam. Pak šup do postele na odpolední siestu a když se člověk probudil včas, mohl jít ještě lyžovat. Stačilo si obout lyžáky, vyjít před hotel, nazouty lyže a nasednout na sedačku. Pro rodiny s malými dětmi značka ideál. 

Zatímco kolem hotelu ještě vládla zima, dole v údolí už pomaličku začínalo jaro.

Krásné jaro všem!

Lyžujeme

Vyrazili jsme do italských Dolomit. Nás pět, mužovi rodiče a dalších asi čtyřicet dětí a stejný počet dospělých. Do mírně zašlého hotelu s naprosto luxusní polohou s chutnou kuchyní. Postupně jsme se seznamovali, dětem to šlo velmi rychle, nám dospělým pomaleji. Hodně jsme spali a jedli, přiměřeně lyžovali. První dva dny poctivě sněžilo, zbytek týdne už jen svítilo sluníčko.

 

 

Jů válela na lyžích a i na snowboardu, který dostala pod stromeček. Pod dědečkovým vedením se zase hodně zlepšila.



Jó má svůj styl a svůj svět. Nejradši jezdí tak trochu mimo (sjezdovky). Naučila se zaujmout "poziku" a držet ruce jako řidič na volantu.



A náš Jáík. Ten se zvládá sjet modrou sjezdovku dokonale ovládanými obloučky. V podstatě vůbec nepadá. Hlídá si svou rychlost i svoje okolí (a jak maminka nečekaně zmizí, tak prořve celou jízdu dolů, ale nespadne ani jednou).

To nejlepší na skoro konec :-) Samochvála smrdí, ale já mám takovou radost z nové zimní bundy, z prodloužených letitých lyžařských kalhot a hlavně ze dvou nových "kamarádek". Zatímco přezkáče a hůlky vlastním již patnáct let, teprve před dvěma lety jsem si  koupila svoje první lyže ever. Jsou černozelené a mají ladné křivky. První lyže, co mě poslouchají. Postupně jsme se spolu dva roky seznamovaly, ale teprve tento týden jsme na sebe měly víc času v kuse a myslím, že je to poznat. Prostě radost až na kost. 

Nejněžnější

Další várka nosítek. Téhle látce jsem prostě nemohla odolat.

Další nosítka

Když nemám síly šít něco většího, šiji nosítka. Chodím teď víc do práce, na šití tak často zbývají jen chvilky, když si děti hrají nebo večery. Jenže to už jsem unavená a tak šiji nosítka. Pořád mě to baví. I po těch letech. Piluji postupy, snižuji množství  potřebných špendlíků, snažím se systematičnost a organizovanost, které jsou mi cizí, ale velmi mi pomáhají.

Nechala jsem si z Brna přivézt i druhý pařez a focení je tak jednodušší.

Osvědčené kočičky v nové kombinaci. S něžnou fialkovou, pro holčičky maminek, které už vědí, že nemá cenu se jí bránit.

Nebo s červenou, pro ty, které si ještě naivně myslí, že se jí vyhnou.

(Já vím, že některé holčičky na růžovou a fialovou moc nejsou a že někteří kluci jako náš Jáík celé dny běhají v růžových palčících a odmítají se sundat z ruky i na spaní. Nejvtipnější je, když v palčácích veledůležitě ukazuje, že jsou mu tři. )

Na výstavě Venduly Chalánkové

Už to tak vypadá, že Villa Pellé se specializuje na výstavy pro dětské publikum. Nejdřív Šašek, pak Daisy Mrázková, teď Vendula Chalánková a od května prý Jean-Jacques Sempé, autor ilustrací k Mikulášovým patáliím.

Ten jazýček je kouzelný detail! Vendula prostě umí.

Ne všechno na výstavě AU! bylo vhodné pro děti, co si budeme povídat, ale těm mým divochům se nejvíc líbily Venduliny panenky, projekce zpívánek a pak výtvarná dílna v podkroví. Tu jsme stejně jako celou vilu měli dnes odpoledne jen pro sebe. Aspoň jsem se nemusela tak stydět za ty hádky, křik a hysterické výstupy. 



Z tvorby jiných návštěvníků, z nichž jedna matka mi asi čte myšlenky. Někdy váhám, jestli ty moje děti z těch výstav vůbec něco mají. Tedy kromě toho, že se jim daří úspěšně vytáčet svou matku. Už se těším na jaro a léto až budeme moci trávit víc času venku bez nutnosti vyprat všem třem dětem všechno oblečení po hodině v parku.

S dětmi na plachetnici III - kapitán a posádka

Po delší odmlce se vracím ke svým článkům o plachtění s dětmi. Články se mi nepíší úplně samy, tak  mi vždy chvíli trvá, než se k nim odhodlám. Zrovna ten dnešní už dlouho odkládám a tak raději napíši aspoň něco málo než nic.

Dnes jsem chtěla psát o tom, jak důležité je vybrat si správného kapitána a posádku. Já jsem si kapitána vybrala i do života, takže na dovolenou si vybíráme pouze posádku. Pokud ve svém okolí nikoho s kapitánským lístkem nemáte, mohu vám doporučit služby české firmy Zindulka, která se pronájmům jachet věnuje již přes dvacet let. Nabízejí dokonce i speciální program pro rodiny s dětmi.

Vybíráme z nejbližším přátel, se kterými jsme už něco zažili. Tím nemyslím nějaké večírky, spíš delší pobyty někde na chatě, pod stanem, kde se už ukázalo, že zvládneme v relativní pohodě vyřešit i nějaké krizové situace. Dobré také je, když mají podobně staré děti.

Já sama osobně nejsem extra dobrý plavec, neumím se potápět a také technicky nejsem moc schopná, proto je pro mne důležité, aby byl na lodi kromě mého muže, ještě někdo, kdo tohle umí. Kdo si uváže lano kolem pasu a doplave s ním na břeh, kde ho bezpečně uváže. Někdo o kom předpokládám, že skočí do vody, když to bude potřeba. Někdo, kdo bude umět nastartovat a řídit nafukovací člun. Někdo, kdo se nechá velmi brzy ráno vzbudit, a pomáhá s odjezdem z kotevního místa, protože začalo foukat z druhé strany a kotvení už není bezpečné.

A když někdo kromě toho všeho umí ještě skvěle vařit a výborně fotit, tak je to příjemný bonus. Tím bych vás chtěla poprosit o hlasování pro fotku od mého drahého švagra, skvělého kapitána @KubaLibre alias #SkipperKuba , který by chtěl vyhrát s touhle nádhernou noční fotografií v soutěži Lodních novin. Hlasovat je potřeba do  čtvrtka 8.3. do 17:17 hodin. On nás za to bude bavit (a někdy i trochu prudit) hromadou krásných fotek s vtipnými komentáři. Hlasovat můžete zde.

Děkuji.