Stříbření 2017

Už popáté jsme vyrazily na historický festival do Kutné Hory. Tentokrát jsem jela sama s dětmi vlakem. Bylo to snažší než kdykoliv předtím, jednak jsou děti starší a jednak to máme o dost blíž.

 Jáík v loňské tuničce. Ještě mu naštěstí byla.

Místo utrácení za hračky, děti tentokrát využily služeb "lazebny". Jů se nechala učesat.

 Jó se zalíbily kytičky na obličeji.
 
Jáík nechtěl ani kytičky, ani tygra, chtěl traktorbagr. Držel trpělivě a trochu trpitelsky. Paní lazebnice nejdřív nakreslila nakladač, ale po reklamaci, dokreslila i malou lžíci a traktorbagr byla na světě/na tváři.

 Kontrola v zrcadle.

Spokojený úsměv.

Zářící očička.

 Tady je plné kráse.

 

Rodinné foto s andělem strážným.

Čekání na zpožděný vlak, unavené holky, Jáík mi tou dobou už spal na zádech. Do Prahy jsme přijely v deset v noci, naštěstí na nás na nádraží čekal muž a pomohl mi s dětmi i s mou novou piknikovou taškou.