21.8.21

Konference v Kongresovém centru

Konference jsou v životě vědce příjemným osvěžením a já na ně odjakživa ráda jezdím. IUCr Congress je největší konferencí v oboru krystalografie, které se v normálních časech prezenčně účastní 2-3 tisíce lidí. Před dětmi jsem se na ní byla dvakrát - poprvé v italské Florencii, podruhé v japonské Osace. Pokaždé to byl velmi silný zážitek nejen z konference samotné, ale i ze setkání s novými i starými známými a z poznávání nové země. 

IUCR Congress 2020 se měl konat již loni, ale byl stejně jako olympiáda přeložen na letošek. Protože se konference konala v Praze, neměla jsem takovou tu pravou konferenční a cestovatelskou náladu, ale i tak jsem načerpala spoustu nových dojmů - z našeho oboru i z místa, kde se konference konala.

Uložím si sem pár fotek z bývalého Paláce kultury, nyní Kongresového centra na Vyšehradě. Architektuře z let 1948-1989 pomalu přicházím na chuť a tahle stavba na mne nechala silný dojem. Všechno je tam tak velké. Výhledy na Prahu jsou panoramatické a doslova dech beroucí. 


Škoda jen, že opravdových účastníků (real participants :-) přijelo pouhých 500. On-line se sice připojilo asi 1200 dalších z celého světa, ale to prostě nebylo úplně ono. Některé sekce tak byly čistě on-line a člověk seděl v místnosti s pěti dalšími lidmi a koukal na plátno\obrazovku, kde běžela prezentace a přednášející seděl u sebe v pracovně. Postupně se tak vystřídalo klidně všech šest přednášejících. 





Sekce, kde jsem v pátek odpoledne přednášela jako úplně poslední, měla naštěstí velkou reálnou účast - co se týká přednášejících i publika. I když stále bojuji s angličtinou a dobrým vyjadřováním obecně, občas mi zcela dojdou slova, bojím se všetečných dotazů a stydím se před známými, tak se při prezentaci dostanu to takového zvláštního tranzu a na konci mám vždy dobrý pocit z toho, že jsem to nějak odpovídala a neutekla pryč.


Tady mám třeba radost, že mi funguje ukazovátko :-)


Byly krásné dva dny a půl noci. 

PS: Doufám, že nikdy nezapomenu na to odbojné zapojení kávovaru, na konferenční večeři spojenou s tancem (a skandováním "ještě jednu") a na všechny rozhovory s vědeckými kolegy a přáteli.

6 comments:

  1. Jste úžasná, Evi. Obdivuji Vaše vědomosti a zároveň velkou skromnost.
    Chodím na Váš blog už spoustu let pro inspiraci i si "jen tak" počíst.
    Dnes jsem u Vás hledala (a našla) návod na prostrkávací šálu.:)
    Alena H.

    ReplyDelete
  2. Já mám konference a kongresy taky ráda. Baví mě být někde v cizím prostředí, sama za sebe, taky většinou přijedu s předsevztetím nastudovat spoustu dalších věcí. Odvahu přednášet obdivuju, je to dost velké vykročení z komfortní zóny. A Tobě to teda navíc ještě dost sluší. ;-) Jak já bych zase někam jela... Kl.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Klárko, přeji v brzké době nějakou cestu. Nebudete se s Andreou účastnit nějakého festivalu/veletrhu o knihách?

      PS: Děkuji za chválu. Šaty jsem měla i dnes a pochválila mne je dokonce i naše Jů.

      Delete
    2. Já nevím, to by nás asi musel někdo pozvat... :-)

      Delete
    3. A třeba do školy/školní družiny byste vyrazili?

      Delete

Děkuji za Vaše slova.