6.4.19

Pravdivá realita bezobalového nakupování aneb moje nakupovací rutina

Zatímco před dvěma lety se o bezobalovém nakupování psalo jen pár blozích, poslední dobou mám pocit, že se fotkami potravin nakoupených do vlastních nádob roztrhl pytel (pochopitelně látkový). Těší mne to. Zároveň mne mrzí, že ze mne už to počáteční nadšení opadlo, a, že tak nějak jsem uvízla v mrtvém bodě. Nakupování suchých potravin, základní drogerie do domácnosti, pečiva a zeleniny už většinou zvládám bezobalově, ale nejsem na sebe tak přísná jako dřív. Od nástupu do práce, byť stále na částečný úvazek, nemám čas obíhat pět odchodů, abych koupila salátovou okurku bez igelitového prezervativu.



Realita je taková, že bezobalové je nakupování je časově a často i finančně náročnější. Zatímco normálně by člověk zašel do supermarketu a nakoupil vše zeleninou  počínaje a sprchovým gelem za pár korun konče během zhruba půl hodiny. Při bezobalovém nakupování je potřeba oběhnout obchodů hned několik - pro suché potraviny zajít do bezobalového obchodu, pro pečivo do pekařství, pro maso a šunku do řeznictví, pro černý čaj do čajového obchůdku, pro zeleninu k Vietnamcům ... Člověk se přitom docela naběhá a posílí, protože kromě nakoupeného zboží tahá všude sebou i nádoby ze skla nebo silného plastu, do kterého zboží ukládá.  To nemluvím o tom, že vláčet s sebou ještě malé děti je nadlidský úkon.


V tomto článku bych chtěla popsat, jak bezobalově nakupuji já. Třeba to někoho inspiruje. Nutno dodat, že každý máme jiné podmínky - vesnice x město, plný úvazek x doma s dětmi, omezený finanční rozpočet x dostatek financí - a to co funguje u mne, se nemusí u někoho jiného osvědčit. 

Jak to tedy dělám já? Na bezobalový nákup vyrážím jednou týdně, kdy má jedno z dětí kroužek nedaleko jedno z pražských bezobalových obchodů. Dítě dám na kroužek a mám sama asi hodinu na to, abych oběhla všemožné obchody v okolí a nakoupila. Kdybych šla do blízké Billy, zbylo by mi jistě ještě 20 minut a pár korun na jedno kapučíno. V bezobalovém stylu to sotva stíhám. Ale stojí mi to zato.


Doma mám většinu suchých potravin uloženou ve sklenicích od okurek. Všechny je mám v jednom šuplíku, na víčku je napsané, co v nich je. Nejsou nejkrásnější, ale přijdou mi praktické. Mají vhodnou velikost, snadno se otevírají a zavírají, jsou stabilní, relativně lehké, zadarmo a všechny stejně těžké, tudíž stačí mít zváženou jednu.  Mouky a spol mám v plastových dózách, do kterých se vleze více než jedno kilo dané potraviny. Mouky a spol. až na výjimku kupuji v klasickém papírovém obalu.



Sklenice, kam sesypávám nepoužitelné zbytky suchých potravin, abych získala prázdnou sklenici, do které mohu zase nakupovat. Jednou začas ze zbytků ubařím hrstkovou polévku.


Taška na kolečkách je mým věrným společníkem už mnoho let. Osvědčilo se mi do ní dávat všechny prázdné sklenice, abych je měla připravené pro příští nákup. Když dopotřebuji celozrnnou rýži, tak prázdnou sklenici bez vyplachování rovnou odnesu do téhle tašky. Když mám nějaké sklenice navíc, tak je tam taky odnesu a nechám je v bezobalovém obchodě pro jiné zákazníky. 


Tím, že je sklenice popsaná, vím, co mám koupit aniž by bylo nutné si psát nákupní seznam (psaní seznamů mi moc nejde, navíc je často ztrácím). Tím, že nakupuji rovnou do sklenic, ve kterých potravinu skladuji, ušetřím čas a zároveň se mi nestane, že nakoupím víc než se do sklenice vleze.  


Na večerní zobání kupuji kukuřici na popkorn.


V bezobalovém obchodě si jednou za čas melu špaldu na krupici (mlýnek nastavuji spíš na hrubou mouku), ze které vařím krupičnou kaši a tvarohové knedlíky. Děti mi to kupodivu jedí všechny tři a dokonce i návštěvy.



Pečivo nejraději nakupuji do téhle tašky od Šitínití (a připadám si při tom super vtipná, ale zatím si toho nikdo nevšiml), ale používám i několik jiných plátěných tašek. Pro rohlíky chodím do jednoho pekařství, pro chleba do druhého. Jsem vybíravá a tak se holt nachodím.



Celý můj nákup. 


Vepřové na řízky (holky jely na výlet), mleté hovězí na hamburgery, šunka a slanina v jedné ploché krabičce. Do nedávna jsem maso kupovala jen výjimečně, takže jsem nijak neřešila hygienická pravidla při jeho nákupu. Teď uvažuji o tom, že na syrové maso budu mít vyhrazenou jednu konkrétní klik-klak krabičku.

Těsto na pizzu z mé nejoblíbenější pizzérie. Sice v pytlíku, ale vynikající. Páteční pizza budu u nás asi nová tradice.

 

Zero-waste styl života není jen o bezobalovém nakupování. Je o celkovém nastavení. Něco se mi daří, něco ne. Často o tom dost pochybuji, ale přese všechno si myslím, že to má smysl a ve svém okolí pozoruji drobné změny nejen u jednotlivých lidí, ale i v médiích, kde se začínají objevovat příspěvky na toto téma.



Krásnou neděli všem!!!

23 comments:

  1. Máte můj obdiv, já jsem se k tomuhle zatím nedostala ani myšlenkou. Nakupování nesnáším, zvažovala jsem nákup přes nějaký "Rohlík", ale když je pak vidím, jak jezdí jako blázni, aby byli u zákazníka včas, tak se mě to příčí. Naštěstí nám to finance dovolují a můžu nakupovat kvalitní potraviny, za to jsem vděčná. Vajíčka, med a brambory máme od konkrétních lidí, maso povětšinou od farmářů. Rodiče mají zahradu, kde si můžeme průběžně brát cokoliv, to je taky obrovská výhoda a radost. Na co občas pomyslím, ale stále jsem se do toho nepustila, je pečení základního pečiva, aspoň ten chleba. Hana M.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já myslím, že každý dělá, co může. Taky bych chtěla mít brambory a jabka od farmářů. Mám jen med od známého, kterému mu vždy vracím sklenice.

      Delete
  2. Potešila ma aj taška na kolečkách, ja som ako štvordetná mama na sídlisku bola jediná s ňou a potom už len poštárky, mala som totiž tú najväčšiu a modrú:-)
    Obiehala som obchody, kým boli deti na hudobke a výtvarke, ale jedného hyperáka som mala pri sebe stále:-)
    Vtedy nebol tento pokročilý štýl, ale len prvé obchody so zdravými potravinami a tiež som ich obiehala a vyberala si.
    Chválim a obdivujem aj zmysluplné, aj estetické, krôčik po krôčiku to rada u Vás sledujem.
    Ja mám teraz už v rod. dome tiež svoj systém, hoci deti odrástli, učím sa nové aj od Vás.
    Obchod v okolí takto zameraný nemám, len DM, ale cez instagram nachádzam e-shopy a tie využívam.
    Alena

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tašce na kolečkách třikrát sláva. Jednou jsem jela poloprázdnou šalinou a úplně stejnou tašku měla asi stoletá babička :-)

      Delete
  3. Skvěle napsáno, díky! Obdivuju lidi, kteří si umí udělat ve věcech systém. a jsem ráda, když můžu něco okoukat. Lahve od okurek jsou skvělé, jen já je musím mít v polici naležato, víčky dopředu. A vlastně se mi to i líbí :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Zrovna já nejsem vůbec stystematik, spíš rozený chaotik, ale k tomuhle mne donutily okolnosti.

      Taky ráda okukuju, ale pak si všechno stejně dělám po svém.

      Delete
  4. Děkuji za velmi inspirativní článek <3... Máte v tom skvělý systém a tu téměř bezobalovost velice obdivuji. Já jsem ve svých zero waste snahách trochu polevila (ale nerezignovala) a spíš to mám pro sebe nastavené jako snahu o minimalizování odpadu než o zero waste. Jsem ten případ, který z největší části nakupuje hlavně v Bille ;-). I když pro maso, někdy i pro pečivo, případně kávu, čaj obvykle chodím do patřičných obchodů. Jsme na malém městě, kde bezobalový obchod zatím není (ale usilujeme o něj a možná bude). Ale Billu mám tím pádem dobře zmapovanou a mám přehled, co všechno se tam dá nakoupit s minimálním množstvím plastového odpadu, přemýšlím, že bych o tom napsala článek... ;-)
    V.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Veroniko, já taky spíš minimalizuju, odpadu tvoříme stále hodně. Třeba ty mléčné výrobky. Při naší spotřebě mléka nejsem schopná vše dotáhnout z dálky, takže mléko většinou kupujeme u Vientmanců v ulici.

      Myslím, že stejně bude muset zasáhnout vláda a samotné obchody, protože odpadu vzniká velmi mnoho i při přepravě zboží.

      Delete
  5. Evi, naprosto obdivuji. Jediné, co nepoužívám jsou igelitové tašky. Sem tam mám nachystané pytlíky na pečivo. Daří se mi čím dál častěji.
    To je můj vrchol a pak rychle proběhnout obchodem. Nedej bože, když mi přehází regály. To nesnáším.
    Jste mou inspirací. Krásné odpoledne. Lenka B.

    ReplyDelete
    Replies
    1. I pytlíky na pečivo jsou fajn. Ono chvilku trvá než si z toho člověk udlělá rutinu, pak už jen kontroluje jestli má v kabelce doklady, peníze, klíče, mobil a pytlíky :-)

      Delete
  6. To sesypání zbytků do jedné sklenice na hrstkovou je super (vždycky nějaké zbytky mám).
    Jinak mám taky jeden šuplík (i když bych radši police) a postupně dodávám sklenice a popysuju a hledám systém.
    Jsme sice statutární město (necelých 50 tis.), ale bezobal ani jeden, musím do krajského, takže spíš vyjímečně.
    Ale co se dá, nakupuju na trhu do vlastních obalů, stejně tak pečivo, maso, zákusky v cukrárně.
    Prostě dělám maximum, které mi okolnosti dovolí.
    Hezký zbytek neděle.
    Ilona

    ReplyDelete
    Replies
    1. Super. Obdivuju to maso i zákusky, na to už je fakt potřeba myslet předem, protože krabičky zaberou víc místa a člověk nemůže mít u sebe pořád jako pytlíky.

      Delete
  7. Evi, ty sklenice od okurek mě pobavily :-) mám totiž téměř stejný systém, akorát místo sklenic od okurek převažují sklenice od kávy. O bezobalové nakupování se snažíme delší dobu, ale upřímně řečeno hodně pomohlo, když se na naší běžné trase objevil bezobalový obchod, tím se naše plánování výrazně zjednodušilo. Teď se těším na květen, to k nám začne jednou týdně jezdit paní zelinářka z nedaleké vesnice. V Bille také nakupuji, nicméně čím dál tím méně věcí a jak už tady zaznělo, mám zmapováno, co se tam dá koupit v papíru nebo s minimem plastového odpadu. Snažíme se odpad minimalizovat, co to jde. Látkové pytlíky, tašky máme taháme s mužem pořád, když jdu na větší nákup, tak ještě krabičky. Jsem přesvědčená, že i snaha jednotlivce má smysl, pokud by však měla nastat změna plošně (jako že ta potřeba je v oblasti odpadů a vodohospodářství velmi aktuální) tak musí dojít ke změně systému. Snad se dočkáme :-)

    ReplyDelete
  8. Super článek, líbí se mi nápad se sklenicí na hrstkovou polévku.Máme spoustu věcí doma uložených v plechových krabičkách od čajů, něco v plastě, ale ten nápad s okurkovými sklenkami je super, asi se inspiruji. Bezobalovo moc nenakupujeme, i když by se dalo, naše místní samoobsluha s tím nemá problém, akorát je potřeba sebou nosit krabičky. Pytlíky na zeleninu ze záclon používáme už asi 3 roky, slouží skvěle. Chleba peču kváskový doma už asi tři roky, i když týdně by bylo potřeba upéct 4 ks, zatím stíhám jenom 2.
    Asi se konečně odhodlám a zajdu si do bezobalového obchodu v Brně na Lesné, mám jej dva zastávky busem z práce.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ještě jeden dotaz - máte nádhernou dlažbu v kuchyni, můžu se zeptat na název?
      Děkuji

      Delete
    2. Matildo, dlažbu mají v Los kachlos . Vyrábí ji španělská firma Mainzu. Je krásná, ale připadá mi hodně citlivá. Jak na ni spadne těžký příporový nůž, tak se jí často kousíček odštípne :-(

      Delete
  9. Výborný článek, Evi.
    Pytlíky jsem poprvé viděla u Vás a "jedu v nich" už dlouho všude, kde se dá. Momentálně mám ve skříni několik lahví od Vincentky s olejem a octem, vyhovuje mi objem 0,7 litru. Zavařovačky taky plním, ale teda tak propracovaný systém jako Vy nemám.
    Pro okolí jsem stále za podivína, ale nevadí mi to. V našem půlmilionovém městě je bohužel zatím jen jeden miniobchod, ale prý bude brzy líp. Snad se mentalita lidí trošku změní. Zatím je to dost o pohodlí a využívání (nadužívání) obalů zadarmo - "Vždyť ten chleba je zabalený do sáčku" apod.

    ReplyDelete
  10. Dobré tipy! Mě ale nejvíc zaujalo to těsto na pizzu, odkud? :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Odsud https://fresh-point.cz/ . Upečené u nich je nejlepší, ale i takhle je lepší než domácí z kvasnic. I pizzu mají skvělou.

      Delete
  11. Mě potěšilo, že jste napsala, že je zero waste finančně náročnější. Většinou se právě setkávám s názorem, že to "vyjde nastejno" nebo to "není až tak velký problém". Moc se mi tento koncept líbí a tak se i u nás doma snažíme o snížení odpadu, bohužel u nás to naráží právě na velkou vzdálenost (potravinový obchod cca 40 Km) a bohužel i na tu finanční stránku... Ale malé krůčky může udělat každý bez ohledu na to, jak daleko bezobalový obchod má....:-).
    Děkuji za moc milý článek a nejen tento, všechny Vaše postřehy mám moc ráda.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Eliško, ono je to možná nastejno, když člověk kupuje i běžně potraviny v bio kvalitě. Protože aspoň v Bezobalu je většina potravin BIO, tak je jasné, že stojí víc než to samé nebio (ale možná jsou výjimky). Mléčné výrobky jsou opravdu hodně drahé. My i běžně kupujeme hlavně bio mléko, ale ve skle je ještě o 10 Kč dražsí a přitom i za těch 10 Kč se litr mléka koupit dá.

      Delete
  12. Evo, čím popisujete ta víčka? Nesmaže se to?!?! Nesmyje?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ty na stříbřitě popsané jsem použila nějaký speciální fix. Mytí v myčce moc nevydrží. Poté, co fix vyschl, používám normální lihovou fixu.

      Delete

Děkuji za Vaše slova.