Lufa

Houbička na nádobí, kterou si můžete vypěstovat na zahrádce a poté, co dosloužila ji hodit na kompost. Vpravo na fotce je nová, vlevo  rok používáná na mytí nádobí (máme myčku, proto vydržela tak dlouho).

Lufa je rostlina z čeledi tykvovitých. Dle obrázku na Wikipedii vypadá jako cuketa a já si představuji, že uvnitř má kromě semen, dužiny i takovou houbovitou strukturu, která je u dýní rozblemcaná, ale u lufy je tvořená pevnými vlákny. Po odstranění všeho, co jde odstranit, zůstane z plody lufy válcovitá houbička, která po nastříhání na menší části může sloužit třea na mytí, ať už nádobí nebo těla (dříve to byl hit proti celulitidě :-).

Já jsem si ji koupila v místní zdravé výživě. Přiznávám, že z počátku mi trochu smrděla, ale nepříjemný odér po pár dnech zmizel a u druhého kusu lufy se už neopakoval.  Máme myčku, takže většina nádobí se myje v ní, ale i tak je lufa denně mnohokrát používána a vydrží opravdu hodně. Používám ji i na teflonové pánve, na mísy špinavé od mouky, protože lufě mouka nevadí, narozdíl od molitanové houbičky, která je po zamoučení na odpis.

Na mytí nádobí dále používám přírodní kartáč a hadýrky ze sražených bambusových plen, které po dni či dvou používání peru v pračce stále dokola.

Doma máme i molitanové houbičky, které používá s oblibou můj drahý muž a babičky. Respektuji jejich volbu, jsem ráda za pomoc, ale já sama se snažím používat výhradně lufu.

Ti, co mají zahrádku, si můžou vypěstovat vlastní houbičku dokonce vypěstovat. Semínka lufy koupíte třeba zde. Loňské půlroční léto bylo pro pěstování jistě ideální, jsem zvědavá na to letošní.