Montujeme ikeácký domeček po panenky, která dostala Jó k narozeninám. Mým vzorem byla tohle odpoledne Soňa Malinová, která při své křehkosti zvládá všechny mužské montérské práce. Dokázali jsme to. Křížový šroubovák doma zrovna nebyl, tak jsem použila malý šroubováček ze šicího stroje.
Pilejka bude mít dvě miminka.
Tyhle ty kytičky zbytkovaté se mi tak líbí, že mám chuť ušít jim ještě jednu deku, ale budou zdobit zadní stranu hexagonkové deky. Ušila jsem, když si děti hrály v lese.
Je to vlastně poprvé, co jsem se odvážila jít sama s dětmi do lesa (rozuměj Obory Hvězda) tady v Praze místo na nějaké nedaleké hřiště. Už všechny tak dobře chodí a nemusím je ke každému kroku přemlouvat. Vlastně se mi zdá, že zvláště holky si už užívají i tu chůzi pro chůzi samotnou, zvlášť když je spojená s povídáním.
Rada vzpominam na to, kdyz jsem s klukama chodila do Hvezdy nebo do Sarky, ted uz travi cas venku sami s kamaradama a kdybych jim nabidla spolecnou prochazku (po skole), tak na me budou koukat jako na blazna �� Ale zase je dobry, ze jestli se venku pohadaj, tak o tom nevim a domu se mi vecer vratej unaveny, ale v dobry nalade �� jitka
ReplyDelete:-)
DeleteGratuluji k pileím miminkům.
ReplyDeleteJiřina B
Děkuji. Mám z nich velikou radost. Už se těším až budu moct poslat dál.
DeletePilea mě tak láká! :) řekla jsem si sice, že přece nepůjdu s módou a just si ji nebudu pořizovat, když ji mají z blogosvěta snad všichni, no ale asi neodolám :D A jsem moc ráda, že čtu, že v určitém věku si děti budou užívat chůzi - ty jo, to si budu pak taky užívat procházky! Přeju Vám to!
ReplyDeleteLeni, já taky často na truc nejdu s módou, ale zrovna pilejka mne dostala svým příběhem.
DeleteJojo, procházky jsou teď o moc příjemnější.