18.7.18

Cesta na sever I




Původně jsem sem nechtěla dávat podrobný popis naší cesty na sever, ale bojím se, že všechno zapomenu dřív než stačím fotky zpracovat do fotoknihy. Už teď se nemůžeme shodnout na tom, v kolik hodin ráno jsme vlastně vyráželi. Jisté je, že trajekt do Bergenu na západním pobřeží Norska odjížděl ze severu Dánska v sobotu v osm hodin večer a že jsme ho stihli tak akorát, aby vše proběhlo hladce a beze stresu. Německé dálnice byly rozkopané ve stylu D1, ale naštěstí tam nebyly takové kolony.



Zatímco cestu autem zvládly děti na jedna mínus, na trajektu nás čekal první hysteráček. Vlastně se Jů ani nedivím. Místa jsme si kupovali týden předem a zbyla na nás jen tzv. "air seats". Naštěstí nebyla sedadla venku na vzduchu, jak by se z názvu mohlo zdát, ale bohužel ani postele v kajutách, kde bychom mohli pohodlně strávit těch 16 hodin, které cesta trvala. Jednalo se o měkce polstrované sedačky ve velké místnosti, oddělené jedna od druhé mohutnými područkami. Spolu s námi cestovalo několik podobných chudáků, z nich někteří měli to štěstí, že brzy usnuli a k našemu neštěstí hlasitě chrápáli.




Celou tu dobu, kdy jsem s dětmi ležela na měkkém koberci pod sedadly a foukal na nás studený vzduch z klimatizace, jsem myslela na všechny ty uprchlíky, kteří míří do Evropy. Proti nim jsme na tom byli vlastně výborně - příští noc nás čekalo spaní ve stanu, v batohu jsme měli pasy a kreditku a hlavně jsme se měli kam vrátit.



Když v šest hodin ráno trajekt přistál ve Stavangeru, tak se po dlouhé noci otevřel  přístup k autům a muž nám donesl spacáky a karimatky. To se najednou spalo, když člověku nebylo zima.




Ten dům vlevo!


Zatímco děti vyplňovaly cestovní deníky ...


... paní pletla a její dcera háčkovala. Všimněte si  rozdílu ve vrstách oblečení. Seveřani jsou hrozně otužilí.


Krátce po poledni jsme po proplutí pod dvěma mosty přistáli v Bergenu. Ale o tom až příště, protože je jedenáct hodin a je čas jít spát do vlastní postele. Ó, já se mám.

Dobrou noc všem, co dočetli nebo přeskákali až sem.

8 comments:

  1. Jé, tak já to tady budu hltat. My tam byli loni touhle dobou a žiju z toho ještě teď;). Anebo už trochu i z toho, co se nám rodí napříště, sever je asi návykovej.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Pavli, my už taky skoro plánujeme příští cest. Severu zdar!

      Delete
  2. Už se těším na další zápisky z cest. Sever miluju, s mužem jsme ho zamlada procestovali sem a tam, ale s dětmi chceme vyrazit až za pár let, až zvládnou trochu vích chodit samy po horách. Zatím máme za sebou s dětmi jen Dánsko na kolech.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jitu, my po horách nechodili, což mi trochu chybělo, snad příště. Dánsko na kolech musí být skvělé. Tam bylo také moc krásně.

      Delete
  3. Taky se těším na zážitky. S tím trajektem se mi vybavilo, jak jsme takhle cestovaly s kamarádkou před 20 lety trajektem z Řecka, spaly jsme taky pod sedačkama ve spacácích a ráno nám na spacáku spali cizí lidi. Podlaha nebyla moc pohodlná :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Spaní pod sedačkám zdar! Cestovat první třídou umí každý :-)

      Delete
  4. Jé, Evi, já jsem tak ráda, že o tom píšete. Máme taky v plánu cestu na sever.
    Moc dobře se to čte a těším se na pokračování a fotky.
    PS:Jsem ráda, že jste letos o prázdninách blog nezavřela.
    Lenka B.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Lenko, děkuji. O uzavření jsem uvažovala, ale kvůli téhle cestě jsem si to rozmyslela.

      Delete