S dětmi na plachetnici I

V srpnu jsem slibovala pár článků o tom, jaká je dovolená s dětmi na lodi na moři. Původně jsem je chtěla napsat hned, nabitá dojmy z dovolené, ale nakonec nebyl čas. Myslím, že teď nastala vhodná doba. Jednak je čas plánování letních dovolených, druhak pár prosluněných fotek možná aspoň malinko zlepší náladu těm, co oplakovaly výsledky voleb.

Už v létě na lodi jsem si napsala velmi hrubou osnovu článků a nafotila pár ilustračních fotek, které bych jinak nefotila. Články budou vycházet z mých osobních zkušeností ze čtyř pobytů s dětmi na plachetnici v Chorvatsku. Nikde jinde jsem na lodi nebyla a vesměs se plavíme stále po stejných místech, ale i tak si myslím, že by to mohlo někoho zajímat.

Dnes to bude vlastně takové vzpomínání na náš vztah s mužem, protože právě s ním jsem se na loď podívala poprvé. Když jsme tehdy odjížděli do Chorvatska, budoucí tchán mě vyprovázel se slovy, že je zvědavý, jak se osvědčím. Nevím, jak jsem se osvědčila, řídit loď ani malý gumový člun neumím doteď, různá postavení plachet jsou mi stále záhadou, kormidlovat mě baví asi tak pět minut, nemám ráda ostré slunce a vedro, ale netrpím mořskou nemocí (až na výjimky), ráda plavu i nad hloubkou, baví mě dobrodružný charakter plaveb a nevadí mi menší nepohodlí.

Příště už budou nějaké tipy, popisy a rady do života, teď jen to vzpomínání (aneb slovy mého muže Kapitola 1. : Zatím bez dětí, i když to ještě neumíme docenit).

Poprvé na plachetnici (těžká historie, rok 2004). Modrobílé proužky jsou základ šatníku.

Můj kluk, kormidlo a  plechovka piva. Osvědčená kombinace :-)

Velikonoce 2006. Zrcadlení v okénku se švagrem vysoko nad hlavou.

Západ slunce v maríně.

Říjen 2006. Přeplavba do nového kotviště.

 

Mladí a zamilovaní,  říjen 2006.

Září 2007. Při plavbě na lodi poznáte místa z jiné perspektivy. Obzvlášť krásné bývají příjezdy do historických měst a rybářských vesniček. Nevím, jak to nazvat, asi urbanismus, který vynikne jen při pohledu z moře.

 
Muži milují jízdy na "gumárovi" - gumovém člunu, díky němuž se dostanete na souš od kolen nahoru suší.

Západ slunce. Zase.

Září 2010. Kapitola 2: Poprvé ve třech. Ubytovali jsme se v apartmánu a na lodi se vydávali jen na jednodenní výlety.

Kojení se záchrannou vestičkou.

Bezplenkovka :-)



Háčkování ušanky aneb zima se blíží.

 Jů za kormidlem v roce.

Jů za kormidlem pěti letech. Rok 2014. Týden na lodi s dědou a babičkou, mužem a oběma holkama.

Pletu Jáíkovi, který je už sedmý měsíc v bříšku, zimní overálek.

Holky ve vestičkách, Jáík v bříšku.

O rok později (2015) už byli ve vestičkách všichni tři. Poprvé jsme vyrazili s přáteli a jejich dětmi. S ani ne ročním dítkem dítkem to bylo hodně náročné. Odjížděla jsem s antibiotiky na čtvrtou angínu v pořadí. Naštěstí slaná voda při plavání skvěle proplachuje bolavý krk a tím léčí ;-)

Jáík za kormidlem.

 

Rok 2016. Osvědčený model - nás pět a rodina se dvěma dětmi aneb takový normální oběd.

Díky přátelům jsme objevili písečnou pláž na Korčule.

A pak ještě jednu na Biševu.

Moji silní muži aneb vyvazování lodi na břeh.

Koupání z lodi má své kouzlo.

Červenec 2017. Ty nejhezší publikovatelné fotky ze zatím poslední dovolené můžete vidět zde.

Příště už méně osobního vzpomínání a více o kladech a záporech cestování na plachetnici.