Je mi jasné, že se na mě babičky budou zlobit, ale musela jsem to udělat. Jáíkovi jeho od jara nestříhané vlasy pomalu začínaly padat do očí a už delší dobu bylo jasné, že musí pryč. Ke kadeřnici odmítal jít. Už jsme byli i objednaní, přišli jsme, Jáík dostal čokoládovou minci a zase jsme odešli. Vlasy pořád dlouhé.
Dnes Jáík řekl, že ke kadeřnici nepůjde, ale že ho můžu ostříhat já. Jenže já stříhat neumím. Jen zastřihovat strojkem, který si před mnoha a mnoha lety v Austrálii koupil můj muž za 30 dolarů. Od té doby mu s ním pravidelně co čtvrt roku zkracuji jeho husté a silné vlasy, které jak na potvoru žádné z dětí nezdědilo.
Po akci. Lepší fotku nemám. Ale sluší mu to. Prokoukl. Moje sestra ho málem nepoznala.
Pramínek sluncem vyšisovaných vlasů na památku. Zbytek z lopatky šel do bioodpadu :-)
Tak my to máme s babičkami opačně:)zlobí se na nás, že to klukum leze do očí:)
ReplyDelete