30.10.17

Propršený víkend


Mám pocit, že horší počasí na pobyt na chalupě jsme si snad ani vybrat nemohli. Mlha, mrholení, déšť a hlavně hrozný vichorec (oblíbené slovo mojí maminky) v noci ze soboty na neděli.




Z Prahy jsem vyrazili až ve čtvrtek dopoledne. Nejdřív k mojí babičce, která bydlí skoro cestou. Jen ta dé jednička je poslední dobou k neuvěření, místo plánovaných tří hodin nám cesta trvala pět a půl. U babičky jsme přespali a po snídani (čerstvě usmažené řízečky) jsme vyrazili směr chalupa. V nevytopené chalupě jsme si dali oběd - řízky zbylé od snídaně. Babi, děkujeme.


Naše kafáky. Děti se pravidelně perou o ten obrázkový, u mě ale vede ten s červenými "mandalami".


Jů ráda čte. Sourozencům i sama sobě.


Ryzec pravý. Mám svoje místečko, kde je nikdo nesbírá.



V neděli při odjezdu z chalupy jsme museli z cesty odstranit několik menších stromů či větších větví. Fotila jsem jen tu první. Jeden strom jsme holýma rukama odtáhnout nezvládli a tak bylo nutné ono místo objet po rozmáčené louce. Často s mužem přemýšlíme, jestli potřebuje to poloterénní auto, které máme, ale dnes bylo definitivně rozhodnuto.

1 comment:

  1. Evi, je vidět, že je chaloupka v Beskydech. Velmi mi to připomíná místo, kde má chatičku Tomova maminka, klidně by to mohlo být kousek od ní...:-) P.

    ReplyDelete