5.11.17

Budujeme domov

Věšíme obrázky a vrtáme lanka na závěsy. Zas a znova, pořád dokola. Už jsem z toho unavená. Poprvé, podruhé i potřetí mě to ještě bavilo. Počvrté to bylo jen taková přechodovka. Teď popáté si to už vůbec neužívám.
Jsme unavení a rozhádaní. Děti se nudí, křičí a zlobí. Bez hlídání je tak těžké cokoliv udělat, aby u toho byly děti v pohodě. Dala jsem si limit, že do září příštího roku budeme bydlet v zařízeném bytě, ale tímhle tempem, kdy za celý víkend pověsíme osm obrázků a jedno lanko, to snad nikdy mít hotové nebudeme. Muž to vidí jinak, o hodně pozitivněji a má pravdu, ale já si prostě nějak nemohu pomoct.


Moje versus jeho nářadí :-)


Dopoledne nám tento víkend moc nešla, ale odpoledne byla lepší. Začínáme chytat nějaký příjemný víkendový řád. Obědy jsou ve stylu italské kuchyně. Sobota - pizza na objednávku, neděle - těstoviny se skleněnou omáčkou vytuněné tuňákem z plechovky. Je na čase si to přiznat - vaření mě nikdy bavit nebude.


Alespoň jedno víkendové odpoledne je třeba strávit s nějakou spřátelenou rodinou. Druhé odpoledne zase vyrazit na procházku po Praze, protože by byla škoda žít takový kousek od historického centra a nesnažit se ho aspoň trochu poznávat.


Tentokrát jsme vyrazili přes Nový Svět na Hrad a z něj dolů na Malostranskou. Pak šalinou na rodinný nákup, který jsme odtáhli v rukou a na zádech. Taky taková naše pražská tradice.


 


Jeden večer jsme se s mužem dívali na první díl nového pořadu České televice Jak se fotí s Janem Šmídem a Janem Šibíkem. Nevím, jestli se naše fotografie nějak vylepší, ale rozhodně se nám vylepšila nálada, což se po náročném dni vždycky hodí.

23 comments:

  1. Ve čtvrtek je v Koťátku pletení :o)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dík yza pozvání. Ráda bych přišla. Od kolika to je? Jáík těžce nese, když někam odcházím.

      Delete
    2. Ach, dotazu jsem si všimla pozdě. Pletky v Kotěti bývají každý druhý čtvrtek v měsíci od 17 hodin. Někdo chodí i dřív a někdo později, nemá to přesně dané pravidla.

      Delete
  2. Jak se fotí - super, díky za tip! A že mě vaření nikdy nebude bavit, bych si asi taky měla přiznat. Zatím se pořád udržuji v iluzi, že jednou, třeba, přeci jen... a snažím se nějak namotivovat, ale moc to nefunguje a akorát se tím trápím.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já si tu nelásku k vaření přiznala nedávno. Kdyby mi to ty děti aspoň jedly, ale většinou slyším jen fuj a to mě demotivuje ještě víc. Možná kdybych smažila řízky, ale ty mají často od babiček.

      Delete
  3. Evi, úplně vás chápu. Někdy mám pocit, že už jedu jen na setrvačník. Ještě, že ty starosti jsou vyváženy štěstím a radostí.
    Jak se fotí jsem neviděla, ale viděla jsem ukázky a chci se podívat v archivu ČT.
    A každá přeci nemůže být nadšená kuchařka, co? Vy umíte perfektně spoustu jiných věcí. Lenka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jak se fotí má svoje mouchy, ale nás to bavilo a Šibík fotí vážně skvěle.

      Delete
  4. Milá Evi,
    děkuji za váš blog.
    A jsem moc vděčná za vaši upřímnost. Často jsou blogy jako obrazy z pohádky a ne ze skutečného života.
    I u nás se střídají lepší a horší dny. Tak to prostě je :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Taťáno, děkuji. Já to sem moc psát nechtěla, ale už to ve mě tak dlouho bublalo, až to muselo ven.

      Delete
  5. Evi, musí to být hrozný zápřah - stěhovat, zabydlovat, děti, práce ... Snad se vám to povede brzy dotáhnout do úspěšného konce. Jestli tě to uklidní, po 3 měsících po rekonstrukci stále nemáme dveře (hlavně ty na wc, ty jsou nutné!), minulý týden nám konečně namontovali vestavěnou skříň, takže jsem vybalila poslední krabice a závěsy/fotky/obrázky/hodiny jsou stále nepověšené

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jani, my už máme všechny VELKÉ věci hotové, ale těch malých je tolik, že by to umořilo osla. od ledna na tom začnu systematicky pracovat, teď se soustředím na Vánoce.

      Delete
  6. Evi, vikendy nejsou tezky jen v novym bydlisti. My uz mame zarizeno a stejne umime vikend pekne projet. Bydlet v centru Prahy musi byt v leccems moc prima.

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jsme ráda,že v tom nejsme sami. Někdy to je fakt na čtverku ten náš víkend.

      Za naši adresu jsem vážně vděčná. Nechtěla jsem bydlet někde na periferii, to bych z té Prahy nic neměla.

      Delete
  7. Máte můj hluboký obdiv.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Není co obdivovat. Vážně ne.

      Delete
    2. Ale ano, já bych se nebyla schopná přestěhovat vůbec..to si musím přiznat. Držím palce, ať jde všechno hladce.

      Delete
  8. Já to tááák chápu. Všechno. Včetně blbých řečí u oběda, víkendů, únavy z víkendů, únavy z týdne.. Hodně sil přeju - a taky hodně pozitivních dnů v mezidobích :) Bára

    ReplyDelete
    Replies
    1. Báro, děkuji. Někdy to na mě padne a tentokrát jsem to potřebovala vykřičet do celého světa jaká já jsme chudinka.

      Delete
  9. Milá Evi, moc děkuji za Vaši upřímnost, moc si toho vážím, fakt, jak už bylo napsané výše, z mnohých blogů, co píšou 3D matky by jeden měl mega komplex, že má děti jen dvě a je rád, že je rád.
    Moc Vám přeju, ať je líp a já věřím, že brzy zase bude.
    My jsme se přestěhovali z podnájmu do domku, když našemu malému byly tři a já byla těhotná a měla ležet, dovedete si představit, kolik jsem toho asi tak udělala a na jaký binec se musela během toho ležení dívat. Jinak zařizování mě bavilo, ale jsem tak šťastná, že už je to hotové a já řeším jen, jestli lucernu na poličku bílou nebo červenou, apod. Zařizovat pětkrát, fakt ne!
    Držím Vám pěsti a budu ráda, když zase časem napíšete, jak se věci mají, iva
    P.S. Jako rodilá Brňanda miluji, jak i v Praze jezdíte šalinou. Když jsem žila v Praze já, tak jsem vždycky říkala, čekala jsem na šalinu, dlouho nejela, tak jsem se nakonec svezla tramvají...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ivi, děkuji za milou reakci. Ono to tady opravdu pomaalu postupuje,ale prostě moc pamalu na můj vkus.

      Šalinou jezdím nadšeně. Vlastně tady v Praze víc než v Brně, tam jsem jezdila i tramvají.

      Delete
  10. Evi, ani nevíte, jak Vás chápu! Sama jsem se několikrát stěhovala jako bezdětná a pokaždé mi zařizování si nového bydlení dalo zabrat. A stěhovat se pětkrát s dětmi musí být hoooodně náročné! V současné době nejsme po stěhování ve smyslu změny místa, o prázdninách jsme však "hýbali" s místnostmi (dělali jsme pokojíček pro malou) a bohužel dosud nejsou věci na svém místě. Vadí mi to, ale bez hlídání nejsem schopná se zabrat do většího úklidu. A to mám jen jedno dítě. Takže úplně rozumím, tomu co píšete. Zároveň držím pěsti ať se dostaví dostatek energie a chuti do dodělávek :-) Díky za sdílení! Petra

    ReplyDelete
  11. Evi, já to TAK chápu! Ale snažíme se a vařím. Vařím denně. Maso, zeleninu, saláty, risotta. Pizza na objednávku je sem tam ok, ale co dáváte tomu malýmu v týdnu? Obezity se asi bát nemusíte, dle fotek. Ale nebojíte se špatných návyků u těch dětí?

    Majka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Majko, já vařím téměř denně. Vařím večeře v takovém množství, aby nám zbyly na druhý den na oběd. Ne každý den se mi tedy zadaří. jen ty víkendy se mi prostě nechce strávit dvě hodiny vařením a pečením a hodinu uklízením kuchyně. Přijde mi, že mi pak už nezbývá čas na nic jiného. Někdy jezdíme na obědy k babičkám a to mi potom pizza připadá proti řízku jako zdravé jídlo.

      Delete

Děkuji za Vaše slova.