30.3.17

Dva a půl roku

Dva a půl roku. Je neuvěřitelné, jak to letí.

Jáík dokáže být ten nejsladší chlapeček v okolí tři sta kilometrů a během chvíle se promění v nevětšího lumpíka.

Mluví líp a líp, časuje a skloňuje ("Kuba mámou zítra bude. " to prohlásil dnes večer, protože nechce jít zítra do školky.)

Odstavil se. Kojením se mu hodně kazily přední zoubky.

Stále potřebuje spát jednou denně, což je vlastně důvod toho, že nejsem schopná poslední dobou nic pořádného ušít. Spaní většinou vyjde na dobu, kdy vyzvedávám holky z institucí, takže během dne nic neušiju a večer taky ne, protože Jáík chodí spát kolem desáté.

Na pískovišti umí půjčit svoje hračky. Ne všechny stejně snadno, ale umí to.

S Jó dovádí a lumpačí, k Jů vzhlíží.

No comments:

Post a Comment