V listopadu udělal Jáík dva velké pokroky - naučil se skákat snožmo a začal tvořit slova ze dvou odlišných slabik. Sám sobě stále ještě říká "kuku", holkám "jája" a "juju", ale během měsíce se naučil spoustu nových slov. Umí doplňovat konce básniček, hodně rád má Byla jedna babka, prodávala jabka ... , stejně jako kdysi malá Jů. Pořád říká to svoje neodolatelné "čau".
Když jdeme po ulici, tak mu musím jmenovat značky aut a mnohé už pozná (škoda - šušu, volvo - vouvo, ford, opel ...) a některá auta pozná i na dálku (volvo), což je něco, co jako typická žena, která rozlišuje auta jen podle barev, vůbec nechápu. Naopak Jáík barvy stále neumí, ale rozlišuje je moc dobře. Pamatuje si jaký má, kdo kartáček a když vezmu jiný než jeho, tak mě hned opraví a řekne, čí je.
Auta a stavební stroje ho fascinují. Denně trávíme čtvrt až půl hodinu pozorováním bagru, který pracuje kousek od školky. Dělnící už nás znají a já se snažím chodit přiměřeně teple oblečená a vybavená knihou na čtení. Vydrží si velmi dlouho hrát s bagrem a rád poslouchá stále dokola jeden náš zážitek se sanitkou, která nemohla kvůli koloně aut projet. Dárky pod stromeček jsou jasně dané - auta a knížky o autech.
Nerad se převléká a nejeví větší snahy se to naučit.
Rád montuje, šroubuje, zatlouká (rozuměj buší). Vidí svět jinýma očima než já a naše holky.
Na popud jedné z babiček jsem mu trochu přistřihla vlásky. Nechávala jsem mu je schválně delší, protože celé léto a podzim odmítal nosit čepici (čepice či klobouk chvíli po nasazení letěli někam do dáli). Teprve s větším ochlazením nemá s čepicí problém a tak mohlo dojít na sestřižení jágrovských vlásků. To jsem provedla já, sám si pak ustřihl ofinku. Prokoukl, vypadá najednou starší.
EDIT: Žehličku pro dnešek vyměnil za "pipi" čili pilu složenou z lega. Je fajn, že vás s ní nemůže paštit, ale zato se hodně špatně hledá.
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.