27.11.16

Dvacet pět měsíců


Pokroky z října si také nepamatuji. Snad jen to, že mi dovolil konečně odejít samotné, i když to bylo často s převelikým řevem.

Jáík musí mít stále něco v ruce. Obvykle si oblíbí jednu věc a s tou vstává i usíná. Není to jen žehlička, která je na fotce, ale třeba plastové kladívko (měli jsme i dřevěné, ale tím to moc bolí, když s ním dostanete do hlavy, že jsme museli dát pryč), autíčko nebo pila poskládané z lega. Bez této vybrané hračky není možné odejít z domova. Někdy jsou to věci dvě, každé do jedné ruky (třeba pila a kladívko), to pak není schopen se najíst. Většinou je to nějaké náředí nebo auto, plyšáci u něj nemají šanci (až na bílo kočičku, tu si jeden den oblíbil).

No comments:

Post a Comment