Jarní arboretum

Devatenáct měsíců

Devatenáct měsíců, třináct kilo, šestnáct zubů (ty už má hodně dlouho). Chodí, hodně a rád. Nechá se rád vodit za ruce od sestřiček. Jezdí na motorce. Miluje auta a stavební stroje (má svůj znak pro bagr), popelnice a popeláře (těm říka "pééépe" a už se projel v  popelářském autě), ptáčky na zahradě ("pápek"), pejsky (se slovy "haf"a "ma" se vrhá na všechny a chce je hladit). Přijde mi, že má dobrý orientační smysl. Opakuje po holkách každou blbost. Je s ním sranda a je velmi těžké se nesmát všem jeho lumpárnám, které provádí s čertíky v očích.

S Jů jsou už větší kamarádi.  Nedávno začal volat na holky, ale ještě si nejsme jistí, jestli je nějak rozlišuje. První věta: "brm néni".

Doma je bez plínek a dávám ho co půlhodinu čůrat na nočník "na chlapa", jak říkáme. Venku má jednorázovku. Už se těším až se plínek zbavíme úplně, bude to úleva pro něj, pro mě i pro přírodu.

Jarní pyramidka

Předminulý víkend v Praze se mi dostalo hodiny osobního volna. Akorát tak na cestu k Mrázovi, chvíli kochání se a pak zase rychle zpět, abych si nemusela kupovat další jízdenku. Muž mě posílal se slovy: "A něco si kup." Já vlastně ani nic kupovat nechtěla, ke štěstí by mi úplně stačilo být chvíli v obchodě s látkami bez dětí, ale poslechla jsem ho a koupila pět malých kousků látek akorát tak na osm nosítek. Po jejich ušití mi zůstaly jen malé zbytečky.

Tady jsou. Veselá, barevná, kytkovaná. Oběma holkám se moc líbí ta zelená látka s beruškami.

Druhé softsheláky a holínky kvůli, kterým to celé začalo

Já vím, fotky nic moc, ale vyfotit Jáíka není jen tak. Druhé softshelové kalhoty pro Jáíka (ve skutečnosti byly ušité jako první) jsou ozdobené letadlem.

A holínky, ke kterým jsem kdysi dávno uháčkovala svou první duhovku. 

Je to tak dávno, kdy obojí nosila Jů (na fotce je ještě jedna duha, najdete ji?).

Deka pro Oringli

Deka je hotová už nějakou dobu, ale brzy pojede ke své nové majitelce Petře alias Oringli. Tři látky na deku jsem dostala přímo od ní, ostatní látky až na zadní stranu a lem jsou samé zbytky z jiných projektů a k tomu jedna krásná "falešná" batika od Roberta Kaufmana.

Ze všeho nejhorší jsou vlastní děti, ty potvory vám vlezou všude :-)

Už v tom zase jedu

Kopřivák na posílení organismu. Včera jsem vytáhla děti do lesa a natrhala si dávku na dva dny. Zítra musíme jít zas, v lese je teď krásně a kopřivy jsou příjemný bonus.

Tři barvy duhy

Nové softshelláky pro Jáíka. Ze samých zbytků. Inspirováno zde. Je to docela časově náročné ušít takovéhle pruhované gatě, ale stálo to za to.

Zase pro babičky

Jen pár střípků ze dvou dnů a nocí v Praze. Moc jsme nefotili. 

Ve vlaku směrem za Prahu. . 

 Moje holky.

 Moji chlapi :-)

 Na Petřínské rozhledně. Jáík vyšel na terasu a hlasitě a nadšeně vykřikoval: "Jééé, jééé, jééé."

Pohled k budoucímu domovu.

Pro babičky z výletu do Prahy

Jen jedna fotka na ochutávku aneb viděl jsem Jáíčka, jak si líz pivíčka.

Deky

Možná jste si všimli, že jsem trochu změnila odkazy na své oblíbené stránky. Dala jsem tam své nejmilejší blogy. Většina je českých, poslední dobou se do "zahraničí" moc nedostanu a na anglické stránky jsem v podstatě přestala nakukovat.

Když jsem byla nemocná a poctivě ležela (nebo to bylo, když byl nemocný Jáík a odmítal mě pustit byť jen na 10 sekund ze svého dosahu, i když vlastně spal?, už ani nevím), tak jsem náhodou narazila na tuto krásnou deku se srdcem z látek od Kaffe Fasseta a tím jsem objevila blog Blue Elephant Stitches, plný patchworkových dek v nádherných barevných kombinacích. Poslední dobou preferuji spíše deky z jednobarevných látek, jaké šijí třeba v Purl Soho, ale tahle barevná smršť mě dostala.

Mám ráda i tento australský blog, i když nemám moc sil prokousávat se dlouhými texty. Možná ze zvyku chodím i sem (jak může mít doma někdo pořád tak uklizeno a všechno dokonale sladěné). Všude hledím na deky a koukáním na ně strávím víc času než samotným šitím. No znáte to. Aspoň, že čtverce z fotky jsou již sešité a deka čeká jen na olemování.

Konečně taky do lesa

Nemoci jsou snad za námi a tak jsme vyrazili na procházku do lesa. Šetřili jsme se - po alsfaltu, celou cestu z kopce, s kočárkem, kde se střídaly převážně holky a zpátky do kopce autobusem.

Probouzení

Budící se Jáík.

Nalezený kožený capáček (to je ten rozmazaný modrý flek na fotce). Hledala jsem ho pečlivě, ale koukat ke stropu mě nenapadlo. Jáík dírou v podlaze mezi schody a chodbou pořád něco háže, ale obvykle tzo dopane na zem.

Pro babičky z jarní zahrady

Bohužel všichni tři nemocní. Jó a Jáík s rýmičkou, u Jó to bude asi alergická pylová stejně jako u mě. Jů se vrátila viróza a má zase horečky.

Jů usnula vyčerpána horečkou.

Jáíkův polední spánek, letos první v houpací síti.

 Jó rovnala botky určené na prodej/rozdej.

Jáík dovádějící.

Všichni tři sledující Popelku aneb konečně chvilka klidu pro matku (rozuměj chvilka v klidu posbírat, složit a roznést prádlo, uvařit večeři, dát Jáíka asi pětkrát neúspěšně čůrat ke kytičce, uklidit zahradu).