29.11.20

Nevydařený výlet aneb questing poprvé


Každý víkend se snažíme alespoň jednou vyrazit za Prahu do lesů. Děti to nemají rády. První polovina výletu je tím většinou dost poznamenaná, pak už si zvyknou a spokojeně šlapou, povídají si a výlet si užívají. Problém je v tom, že v nás dospělých ten negativní pocit zůstává ještě dlouho poté. Tentokrát se to ve mně nějak nahromadilo, asi i v důsledku celého týdne, kdy byly výjimečně doma všechny tři děti. Takže u nás první adventní neděle stála za prd. 



Tento týden snad bude líp, dvě děti ze tří jdou do ústavů a já se do toho svého snad dostanu tento týden i dvakrát, což tady už dlouho nebylo. Pro své psychické zdraví to ale opravdu potřebuji, osobní kontakt s dospělými lidmi, byť často jen minutový, mi velmi chybí. Dětem také prospěje, když budou mezi vrstevníky. 


Zase Křivoklátsko, tam se nám s mužem moc líbí. Tentokrát vesnice Broumy. Měla jsem naplánovaný desetikilometrový okruh mezi skalami, ale všimli jsme si na nástěnce, že zde začíná trasa tzv. "questingu", česky hledačky. Nikdy předtím jsem o tomhle neslyšela, ale všechny nás to zaujalo. Ze schránky jsme si vzali papír s úkoly a dali se do toho. Prvních pár úkolů jsme splnili hned na místě, na další otázky jsme postupně odpovídali cestou. Okruh byl dlouhý asi 9 km, pro nás tak akorát. 






Questing neboli hledačka je něco jako táborová pokladovka. Jdete nějakou předem danou trasou, na určitých místech odpovídáte na otázky z papíru a výsledkem je tajné heslo, které řeknete na místě, kde trasa končí a měli byste získat poklad. Více informací najdete zde
V této hledačce bohužel jedna otázka obsahovala hned tři chyby (došky x šindele, kraj obce x střed obce, Jan x Josef), což rodinnou atmosféru je víc znepříjemnilo, ale nakonec jsme rodný dům obrozence Josefa Leopolda Zvonaře našli. 


Z našich dětí hra nejvíce zaujalo devítiletou Jó. Starší Jů už má podobné věci na háku, Jáík raději ořezává klacky a buší jimi do stromů až padá jinovatka. 


Trasa nás zavedla na kopec Velíz. Zvláštní energie místa byla ještě více podtržena všude přítomnou. 


Zpět v Broumách. Design té nástěnky mne bere za srdce.

Znáte questing? 
Taky se Vám rodinné výlety občas nevydaří? 
Už Vám to dodržování opatření taky leze na mozek?

Krásný nový týden!

12 comments:

  1. Naše děti umí znepříjemnit cokoliv a to máme jen dvě. Ty naše nikdy nebavily jakékoliv zábavné doplňovačky, kvízy, hry, ale také karnevaly, dny dětí atd. a mě to vlastně nebaví taky :-). Jste dobří, že to nevzdáváte a na ty výlety chodíte.
    Celá ta situace kolem corony mě netěší, hlavně kvůli dětem, že se mnohem méně hýbou. Těším se na očkování a doufám, že to do té doby nechytíme. Hana

    ReplyDelete
    Replies
    1. Hani, ten nedostatek pohybu mne také trápí. Už jen ta cesta do školy a zpět byl jistý pohyb. Takže to řešíme každodenními cestami na hřiště a nedělními výlety.

      Také věřím v očkování.

      Delete
  2. Mame to s temi vylety velice podobne. Jen obracene. Na zacatku celkem slapou, ale ke konci uz jsou protivni. Zvlast kdyz jaksi zapomeneme svacinu - coz se stalo vcera 🙈. Jakmile jim dojde cukr, je to peklo. Takze u nas prvni adventni nedele taky stala za prd. Snad z toho vyrostou 😄. Dekuju za tip na hledacky, kouknu :).

    ReplyDelete
    Replies
    1. Zapomenout svačinu je nejhorší co může matka udělat.

      Hledačky asi nejsou pro každého, ale někoho mohou motivovat. Tak ať se vám líbí!

      Delete
  3. Leze nám to na mozek všem! Mě nějvíc štvou roušky, které odosobňují osobní kontakt. Není vidět mimika. Lidi se spolu nebaví, prchají...je to divné.
    My naštěstí výlety milujeme i syn. Ale za to mě chybí dospěláci a větší skupiny. Než jenom my tři. :-) Krista

    ReplyDelete
    Replies
    1. Od čtvrtka jsou povoleny i větší skupiny :-) V dvou rodinách se lépe šlape, dětem i dospělým.

      Já jsem tak šťastná, když se mohu s někým bavit, že mi ani ta rouška tak nevadí :-)

      Delete
  4. Jako já vím, že rady jen vyžádané :) Ale nestálo by zato nechat nejstarší třeba někdy samotnou doma? Já jsem v pubertě tyhle rodičovské rodinné aktivity nenáviděla, sama doma jsem si to užila, celý dům jen pro mě. Nebo se rozdělit na "holky" a "kluky" nebo tak něco podle rodinných preferencí a konstelací. Mi se třeba líbilo jít jen někam s taťkou a ne furt se otravovat s mladším bratrem nebo mamkou :D Jako samozřejmě ne na všechny výlety, ale zkusit to, jestli to nebude pro všechny osvěžující.

    ReplyDelete
    Replies
    1. podpis: Hanka

      Delete
    2. Ona je doma sama právě docela často :-( Normálně jezdí o víkendech s mužem na závody, jenže ty jsou zrušené. Už se těším až se vše vrátí do normálu a nebudeme muset spolu trávit úplně všechen volný čas.

      Delete
    3. To chápu, všichni se těší a vidět konec není, je to na hlavu ... akorát je třeba se jako rodič smířit s tím, že za chvíli děti nebudou chtít s námi trávit téměř žádný volný čas :) Já se definitivně vzbouřila v 17 letech, ale už předtím to bylo hodně na hraně. Muž říkal, že s bratrem byli naposledy s rodiči někde, když jim bylo 13 a 14 let a nic nudnějšího si nepamatuje :))) Každý to máme jinak, kamarádka spokojeně tráví dovolené a volné chvíle s rodiči nebo tchánovci dodnes. Hlavně Vám přeji, co nejlepší náladu.

      Delete
  5. U nás je to jak kdy. Větší výlety maje naše děti rády a většinou si je dost užijou, hlavně, když je zajímavá cesta nebo něco v cíli (a nemusí to být nutně cukrárna). Milujou Skryté příběhy, podle těch by obešli půlku republiky. Ale taky ne vždycky. Jsou dny, kdy je prostě všechno na prd a nepomůže nic.
    Co nesnáší, jsou takové ty procházky do lesa, aby se nebylo doma. Potřebujou nějaký důvod, proč tam jít, a být venku pro ně není důvod...

    ReplyDelete
  6. Tak ja uz mam holky 13, 11 a 4. Ty dve, kdyz byly mensi, vsechny takove hledacky a bojovky milovaly, jen jsem je musela pripravit ja, to nebvalo. Dnes prudi. Zkousime to stridat a nechavat nekterou doma, ale nikdy to neni optimalni. Nejmladsi je zatim spokojena vsude.
    Covid krize non plus ultra. Ty moje byly ve skole v roce 2020 jen v lednu, umoru a pak v zari. Ja mezitim prisla o praci a nastoupila do jine. Na homeoffice. Ma klady i zapory. Ale kdyz si ta nejmensi zlomila klicni kost a byla cely listopad doma a ja mela podavat i nejaky ten vykon do prace... ani nevim, jak jsem to prezila. Prvni den, co sly do skol, mala mohla uz taky dokde skokky, vzala jsem do den dovolene a vyrazila jsem do Pece, Obrakem na Snezku. Tu noc nasnezilo. Bylo to DO.KO.NA.LY!!! Nemela jsem cas to stihnput, ale i tak to byla takova vzpruha byt do 14h uuuplne sama!!! Jist snih, funet a kochat se! Slyset ticho! Byl to ten nejlip investovany den dovolene!
    Krasne Vanoce, Evi.

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše slova.