Poslední předvánoční várka nosítek

Už jsem žádná nosítka šít nechtěla, ale všechna růžová holčicí se vyprodala a v mém nejmilejším obchodě s látkami se objevila ta nejkrásnější kytičkovaná látka, které prostě nešlo odolat.

Na skladě je tedy osm nových ryze holčicích nosítek v různých barevných kombinacích. Snadno tak lze vybrat dvě ladící nosítka pro sestřičky, sestřenice nebo kamarádky. 

Poslední objednávky, které mají šanci přijít ještě do Vánoc, beru v úterý 15.12. Osobní odběr u nás doma na Praze 6 je po předběžné domluvě možný až do 23.12. 

Kdo rád šije, může si nosítko ušít podle mého letitého návodu. A kdo ještě nemá adventní kalendář může za dvě hodinky ušít tenhle jednoduchý podle návodu zde.

Nevydařený výlet aneb questing poprvé

Každý víkend se snažíme alespoň jednou vyrazit za Prahu do lesů. Děti to nemají rády. První polovina výletu je tím většinou dost poznamenaná, pak už si zvyknou a spokojeně šlapou, povídají si a výlet si užívají. Problém je v tom, že v nás dospělých ten negativní pocit zůstává ještě dlouho poté. Tentokrát se to ve mně nějak nahromadilo, asi i v důsledku celého týdne, kdy byly výjimečně doma všechny tři děti. Takže u nás první adventní neděle stála za prd. 

Tento týden snad bude líp, dvě děti ze tří jdou do ústavů a já se do toho svého snad dostanu tento týden i dvakrát, což tady už dlouho nebylo. Pro své psychické zdraví to ale opravdu potřebuji, osobní kontakt s dospělými lidmi, byť často jen minutový, mi velmi chybí. Dětem také prospěje, když budou mezi vrstevníky. 

Zase Křivoklátsko, tam se nám s mužem moc líbí. Tentokrát vesnice Broumy. Měla jsem naplánovaný desetikilometrový okruh mezi skalami, ale všimli jsme si na nástěnce, že zde začíná trasa tzv. "questingu", česky hledačky. Nikdy předtím jsem o tomhle neslyšela, ale všechny nás to zaujalo. Ze schránky jsme si vzali papír s úkoly a dali se do toho. Prvních pár úkolů jsme splnili hned na místě, na další otázky jsme postupně odpovídali cestou. Okruh byl dlouhý asi 9 km, pro nás tak akorát. 

Questing neboli hledačka je něco jako táborová pokladovka. Jdete nějakou předem danou trasou, na určitých místech odpovídáte na otázky z papíru a výsledkem je tajné heslo, které řeknete na místě, kde trasa končí a měli byste získat poklad. Více informací najdete zde. 

V této hledačce bohužel jedna otázka obsahovala hned tři chyby (došky x šindele, kraj obce x střed obce, Jan x Josef), což rodinnou atmosféru je víc znepříjemnilo, ale nakonec jsme rodný dům obrozence Josefa Leopolda Zvonaře našli. 

Z našich dětí hra nejvíce zaujalo devítiletou Jó. Starší Jů už má podobné věci na háku, Jáík raději ořezává klacky a buší jimi do stromů až padá jinovatka. 

Trasa nás zavedla na kopec Velíz. Zvláštní energie místa byla ještě více podtržena všude přítomnou. 

Zpět v Broumách. Design té nástěnky mne bere za srdce.

Znáte questing? 

Taky se Vám rodinné výlety občas nevydaří? 

Už Vám to dodržování opatření taky leze na mozek?

Krásný nový týden!

Ještě pár fotek z podzimního focení

 

Fotit v listopadu v interiéru bez speciálního vybavení je prakticky nemožné, ale venku je příjemné rozptýlené světlo a spadené listí tvoří krásně barevné pozadí. 

Na tomhle černém pentabackpacku můžete vidět novinku - zvětšené zadní poutko a velké přední ucho. Batoh lze díky nim pohodlně nosit v ruce. Co není vidět je, že se ucha dají sepnout a ve vzniklém prostoru nosit třeba odložené kousky oblečení nebo šátek na nošení dětí. Pokusím se to brzy nafotit.

Detaily jsou z pravé kůže, většinou z černé nebo tmavohnědé barvy. Ta na fotce je taková výraznější kaštanově hnědá s černou strukturou.

Velkou radost mám z těchto geometrických podšívek ve třech podzimních barvách - žluté, petrolejové a starorůžové na režném pozadí.

Všechny batohy z fotek najdete na Fleru.

Ještě jednou na chalupě

Letos jsme se na chalupu v létě nedostali, ale dva jarní týdny, celé podzimní prázdniny a prodloužený listopadový víkend to vyvážily. Tentokrát to bylo takové poklidné (až na ten noční návrat od chaty u jezera, kdy muž nemohl řídit, já kvůli blátu nevyjela přes louku až k chalupě (ač jsem se o to dvakrát marně pokusila) a děti, které jinak nezavřou pusinky, mlčely jako zařezané). Něco byla stejné jako pokaždé, něco jsme zažili poprvé.

Miláčci moji pochodovali lesem za zpěvu písně s názvem i textem: "Neseme mrtvou pneumatiku". 

Tradiční buřtopeky.

První husa upečená v troubě. 

Pondělní on-line škola díky novému modemu. Těžký luxus po letech bez signálu. 

Nosítka z českých materiálů a látek

Během posledních několika let jsem přestala nakupovat část materiálu na nosítka a batohy v galanteriích a nakupuji jej rovnou od výrobců. Pokaždé mne příjemně překvapí, když se na mne velká firma nevykašle a ochotně mi pošle pár desítek přezek, zipů vyrobených přímo na míru nebo několik rolí popruhů. Dodavatele jsem si našla na internetu a jsem spokojená. V galanteriích často nemají dostatečné množství, ceny jsou vyšší a hlavně některé výrobky nejsou tak kvalitní, jak bych si představovala nebo se nemohu spolehnout, že tam budou pokaždé ty mé oblíbené. Například spony jsou hranaté, nepříjemné do ruky a divně zvonivě cvakají, ty české jsou oproti nim z příjemného materiálu, oblé a jdou snadno rozepnout i zapnout. 

Asi před rokem a půl jsem přešla z černých polypropylénových popruhů na přírodní bavlněné. Zrovna  kvalita popruhů prodávaných je v galanteriích je obvykle nic moc.

Velkou radost mám pokaždé, když se mi podaří najít nějakou českou designovou látku vhodnou na nosítka. Jako je tahle od Jany Nachlingerové a Rosy Mitnik.

Nebo jahůdky od Šití Nití.

Popřípadě zvěř z bystrckého polesí od Amelky.

Co bych tím vším chtěla říct? Že koupí nosítka podporujete nejen mne, ale také několik českých firem a konkrétních tvůrců. A to je zvlášť v této době potřeba. 

Krásnou neděli! 

Nově na Fleru

Občas se divím, že se ty moje miminkovské deky a nově našitá nosítka neprodávají a pak mi dojde, že jsem je nevložila na Fler. Už tam jsou. Deky i nosítka.

Koupit vkusnou dětskou zvířátkovou látku není úplně snadné, proto mám velkou radost z těchto dvou od anglické firmy Dashwood studio..

Tmavomodrobílí medvědi a lišky v kombinaci se starorůžovou. Něžná, ale ne přeslazená kombinace.

Náš obývák vydlážděný dekami z odstřižků. Ke každé z použitých látek se pojí nějaká vzpomínka. 

Odkaz na Fler.

Podzimní focení

Dopřáli jsme každému z našich dětí ten luxus být na pár dní jedináčkem. Po "karanténě" na samotě v lese jsme mohli nechat děti u prarodičů. Tento týden je tak jedno z dětí doma s námi, druhé u jedněch prarodičů a třetí u druhých prarodičů. Užíváme si to všichni - děti, my rodiče i prarodiče. Situace win-win-win. 

Počasí je poslední dny na nic - olověné nebe od rána do večera. Doba temna. Ráno nemohu vstát. Těžko se nutím do práce, kterou neustále přerušuji a v podstatě nikdy nekončím. Vařím, uklízím, radím s úkoly, snažím se pracovat, někdy radši šiji, nakupuji potraviny, vánoční dárky přes internet, chodím na poštu a do zásilkovny, balím balíčky. 

Zdravotní procházky s Jó jsou za odměnu. Dítě, které vás drží za ruku, mlčí ztraceno ve svém světě, šlape bez řečí, kamkoliv ho vedete. 

Focení ušitých batohů doma jsem vzdala. Světla je méně než málo. Zkusila jsem to venku a ono to kupodivu jde. Difúzní světlo, spadené listí, melír barev.

Pentabackpack s novou vychytávkou v podobě uch, která se dají sepnout.

Skořicový justbackback.

Ozdravný pobyt na samotě v lese

Pro tělo a hlavně pro duši. Téměř bez signálu. Sotva šlo jednou za den zjistit počet nově nakažených, který naštěstí nerostl. 

34_Kostel v Kinského zahradě

Číslo transparentního bankovního účtu na obnovu kostela 500089822/0800 .

V řadě za sebou

Chtěla jsem si vyzkoušet nějaké tradiční bloky a zároveň odlehčit krabici s odstřižky. Odstřižky mám v jedné velké IKEA krabici roztříděné do papírových tašek. Začala jsem tím, že všechny odstřižky přírodních barev.

Tyto odstřižky jsem vytřídila tak, že jsem dala pryč všechny tmavé, výrazné, kontrastně vzorované. Nechala jsem jednobarevné, melírované, samé takové mdlé barvy a vzory. Z výraznějších barev jsem nechala jen žlutou v určitých odstínech, aby přinesla do deky oživení a spočinutí pro oko ( a taky proto, že ji mám prostě ráda).

Návody na jednotlivé bloky jsem našla různě po internetu. Jen tuhle hvězdu jsem si vymyslela sama, protože jsem měla hodně čtverečků 4x4 cm a potřebovala jsem je nějak využít. 

Stejné bloky jsem sešila do řad, řady oddělila úzkými pruhy režného lnu, ze kterého máme povlečení. Deku jsem chtěla ručně prošívat během dovolené v Chorvatsku, ale nesehnala jsem správný odstín perlovky a tak z toho sešlo. 

Po návratu do Prahy, jsem zakoupila perlovku v odstínu světle režné barvy a pustila se do prošívání. Chtěla jsem zkusit tzv. baptist fan, což je jeden z nejtradičnějších vzorů. Krásně použitý je vidět třeba tady nebo tady, u žen které mne velmi inspirují.

Prošívání trvalo hodně dlouho. Vzor je časově náročný, ale výsledek stojí za to. Jednak je deka krásně plastická (je to vidět na horní fotce, která je sice trochu rozmazaná, ale možná o to víc to vynikne), jednak není deka tuhá jako třeba při hustém prošívání metodou volného quiltování.

Na lem jsem po dlouhém hledání v zásobách zvolila melírovaný len původně určený na něco jiného. Bála jsem se, jak to dopadne, jestli nebudu párat, ale nakonec lem funguje přesně tak, jak jsem si představovala. Rámuje, ale není zbytečně kontrastní.

Zadní strana je z retro flanelu. Může se zdát, že neladí k přední straně a svým způsobem to tak i je (odstín růžové na zadní straně je sytější a studenější než na přední, kde je spíš starorůžová; žlutá je mdlá a ne mangová; zelená je také živější), ale pro mne je to příjemné oživení.

Hotová deka, velikost akorát pro miminko na pasení koníčků. Později se dá zavěsit na zeď jako dekorace nebo použít při stavbě bunkrů. Případě zájmu pište :-)