Nádherný podzimní den a slavný český hrad. Mohl to být pohodový výlet, ale nebyl. Fotky se i přes to docela vyvedly, tak mám radost aspoň z toho.
Poslední týdny jsem hodně sledovala postupující druhou vlnu epidemie v Česku a hodně se tím trápila. Poslouchala jsem všechny možné rozhovory na toto téma, sledovala narůstající čísla nakažených a děsila se italského scénáře. Tento týden jsem si záměrně dala trochu pauzu, poslouchala raději novou Elenu Ferrante na Českém rozhlasu a naštěstí se mi povedlo se trochu vnitřně zklidnit.
Žijeme v Praze, jezdíme MHD, děti chodí do školy a na kroužky, oba pracujeme, chodím jednou týdně cvičit. Nosím roušku, snažím se dodržovat rozestupy a myji si ruce. Víc dělat nemohu, pro své psychické zdraví potřebuji kontakt s lidmi. Už ty jarní měsíce bez rodiny, přátel a kolegů byly náročné. nedovedu si představit, že takhle budu žít celou zimu, v podstatě až do května. Jsem smířená s tím, že nás karanténa nebo nakažení nemine. Zatím virus lítá těsně vedle nás, ale je to otázka pár měsíců, kdy na nás taky dojde a budeme nuceni se zavřít doma. Trochu se těším, že budu mít čas na šití, trochu se děsím neznámé nemoci a nutnosti být zavřená s dětmi doma deset dní v kuse.
Jak to prožíváte vy? Bojíte se, už jste otupěli nebo už to máte za sebou?
Ahoj Evi, u nás už to taky lítá blízko - dítě z práce je v karanténě. Mně se ještě vnitřně zklidnit nepodařilo :-) Děsím se pořád... o to víc, že blízká rodina pracuje v nemocnici. I s tou naší karanténou to mám stejně - na jednu stranu bych potřebovala vypnout a neřešit to pořád, na druhou se bojím, že děti to asi nepřežijou :-)
ReplyDeletePřála bych si, aby někdo zodpovědný našel odvahu udělat to, co je opravdu potřeba a ne aby to pořád protahovali a bagatelizovali. Jak to vidím jí, tak se locdownu stejně nevyhneme.
I.
Ivi, ten strach je asi nejhorší. Těžko se s ním žije. Já doufám, že lockdownu se vyhneme, minimálně tomu plošnému. Drž se, určitě to zvládnete :-)
DeleteVnímám to podobně jako Vy. Doufám, že nás to netrefí, ale je to všude okolo. A když pak slyším, jak postupuje hygiena, myslím, že není úniku. Těm, co rozhodují, vůbec nezávidím, a i když některá opatření mně hlava nebere, tak s dodržováním nemám problém. Ale jen do té míry, dokud se to nedotýká dětí. Tam, přiznávám, mě hrozně štve, jak jim zase zavírají kroužky, zušky (i když asi oprávněně, naše děti takhle vystřídají mimo školu 4 kolektivy navíc)... a opravdu doufám, že nezavřou znovu i školy. Hana M.
ReplyDeleteHani, s dětmi je ti těžké. Naše taky chodí do více kroužků a právě ti střídání kolektivů není ideální. Na druhou stranu si pořád myslím, že děti to až tak nepřenášejí. Kdyby si to předávali jako dospělí, tak půlka letních táborů by dopadla jako bar Techtle mechtle.
DeleteZrovna dneska zavřeli malou vesnickou školu, kde má děti moje kolegyně. Tak jen čekám, kdy dojde i na nás.
Evi, já jsem opravdový strach prožívala v březnu, na začátku toho všeho, to jsem byla zhruba dva týdny docela paralyzovaná. Více než z nemoci z obav o budoucnost, jak to všechno bude... Pak jsem si řekla, že to prostě zvládnu, ať bude, co bude, přestala jsem sledovat telku, a bylo to moc krásné jaro... Pak přišlo krásné léto, kdy jsme hojně cestovali, i na hodně exponovaná místa, setkala jsem se s tolika lidmi, a neonemocněli jsme nikdo... A to nám tady ve Frýdku pořád někdo varovně kázal, že jsme "epicentrum nákazy". Pracovně bylo léto naprosto fantastické... A teď si užíváme i krásný podzim, přes všechny zmatky a emoce kolem toho všeho... Držím palce hlavně všem kulturním institucím, aby to nějak ustály... Choďte hodně do přírody, tam si člověk dokonale vyčistí hlavu a získá správný nadhled...;-) A věřte si! Já si říkám, že když o sebe pečuju, hýbu se a cíleně a dlouhodobě si udržuju veselou mysl, není možné, abych nějakého vira neustála. P.
ReplyDeleteJo, a na Karlštejně jsme byli v srpnu, a byla jsem okouzlena...♥ Hlavně ta renesanční kaple s freskami za tlumeného světla, ta mě fakt dostala... P.
DeletePeťo, tak to fajn, že se daří pracovně a s epidemií jsi už srovnaná. Ta nejistota byla pro někoho asi to nejhorší. Ted se s tím učíme žít. Já jsem veskrze pozitivní, ale tady v Praze virus zatím stále útočí těsně vedle tak se někdy asi moc pozoruju. :-))
DeleteNe nebojim se Covidu (nebo ne jinak nez virozy, chripky), bojim se toho, co je za tím...
ReplyDeleteMíšo, jako čeho? To mi není jasné? Dovedu si představit víc věcí - trvalé následky, ekonomickou krizi, ...
DeleteZe je to zvelicovane, nepokladam covid za nebezpecnejsi nez cokoliv jineho (chripka, jiny rhinovir/coronavir). To proc je takto medializovan, takto testovano PCR, takova to pandemicka opatreni - kdyz to cisel pandemie vubec nedosahuje...to neni proste normalni. Takze proc se to deje? Takze ano, ekonomicka krize prijde, ockovani na covid s nezadoucimi ucinky. Tezka nesvoboda za mne¨..
DeleteSouhlasím s tím, že medializace je obrovská. Na druhou stranu to, co se dělo na jaře v severní Itálii by obyčejná chřipka sotva dokázala. Věřím tomu, že nebýt opatření tak to tady za chvíli máme taky. Asi by opatření nemusela být tak přísná, to je fakt. Hlavně mi vadí ten chaos a nejasná pravidla. Očkování by nemělo být povinné, takže tohle mne nijak netrápí. Podle předběžných průzkumů by mělo stačit, když se nechají naočkovat ti, co to podporují.
DeleteNemělo být neznamená že nebude. A možná bude dobrovolné, ale bez něj se už člověk nepodívá do ciziny... nejen tam. Možná nebude moci dělat spoustu dalších věcí...
DeleteK nám domů se covid dostal, i když jsem si dobrovolně, abych ochránila rizikové příbuzné, nechala opět všechny děti doma (a to u nás jarní karanténa chvílemi připomínala buď dost blbý seriál, nebo horor), omezili jsme dost aktivit, a přece ho manžel přinesl z práce (hraje na klavír v divadle - takže ano, zpívání a tak dál :-)). Prostě jen taková poznámka, že člověk se tomu opravdu nemůže o své vůli a snaze vyhnout... Čísla se musí snižovat nějakými centrálními opatřeními - samozřejmě ne tak chaotickými a padlými na hlavu jako nošení roušek v lese apod. Jinak od manžela to zatím chytl jen syn, tak uvidíme. A hygiena manželovi řekla, že může ven, pokud se nebude potkávat s lidmi, což u nás na venkově není zas tak těžké, takže ven chodíme. Hodně zdaru všem!
ReplyDeleteMilá anonymní, to je fajn,že i s Covidem můžete ven a hlavně, že mají syn i manžel lehký průběh, protože čím více se o Covidu dozvídám, tím větší respekt k téhle nemoci mám a člověk z ní může být unavený nebo ještě hůř i několik měsíců po vyléčení. Obdivuji, že jste nechala děti doma, to je velká odvaha. My jsme stejně jako vy často jako z nějaké situační komedie :-), takže jsem svým způsobem ráda, že máme všechny příbuzné 200 km daleko a s nikým rizikovým se tak nestýkáme.
DeleteOpatření je třeba respektovat, i když z toho taky nejsem nadšená, ale v našem případě vlastně o nic tak hrozného nejde.
Držte se! Eva